Největší havárie kariéry Vladimíra Bergera

„Byla to má největší havárie. Žádnou takovou jsem dosud neměl nejen coby soutěžák, ale ani jako testovací pilot a normální řidič,“ vrací se ke karambolu mladoboleslavský pilot.

Po čtvrté vložce figurovala posádka Škody 130 LR na osmnácté příčce klasifikace MČRHA a třetím ve třídě E5. Na té páté pro ni však účinkování skončilo velkou havárií. „Pindula bývala krásná vložka. Ovšem někdy před patnácti lety. Letos mi již během seznamovacích jízd připadala strašně rozbitá. Spousta děr, volných kamenů, vydroleného asfaltu by možná vyhovovalo Shreku Martina Prokopa, ale rozhodně ne klasickým soutěžním autům, natož těm historickým. Před startem jsem se pokoušel apelovat na ostatní jezdce, abychom zkusili prosadit pro historiky pouze volný průjezd této erzety. Pár klukům z historiků se však líbila. Holt vždy se najde nějaký stávkokaz. Mně by se tedy také líbila, kdybych jí mohl jet s továrním Favoritem na šotolinovém podvozku. Pan Regner asi chtěl docílit, ať si historická auta rozbijeme, příště nemáme čím jezdit a neotravujeme ho,“ uvažuje s trpkým úsměvem bývalý pilot továrního týmu Škoda Motorsport. A ani dále nemá pro pořadatele slova chvály. „Po příjezdu do časovky před startem této vložky byl bezmála hodinový skluz. Pavel (Ryšánek) sotva doběhl s výkazem tou třičtvrtě kilometrů dlouhou kolonou. Do toho tam ještě byly ty „nádherné“ elektrozávoďáky. Opět jsem marně volal na ředitelství, že po čtvrthodinové prodlevě by měla být vložka zrušena. Bylo mi řečeno, že se pojede normálně na čas.“

Zhruba po pěti kilometrech účinkování posádky se startovním číslem h24 skončilo. „Nejkritičtější rozbitý úsek jsme projeli a dostali se na hladký asfalt. Následovala rovná pasáž s horizonty. Hned v první zatáčce se auto neopřelo do gum a hrnulo se po tečně ven. Dostali jsme se přes hranu na trávu, spadli na ližinu, zmizeli v lese a zastavili se zhruba v sedmdesátikilometrové rychlosti o strom. Příčinou zřejmě byl pomalý defekt pravé přední pneumatiky,“ domnívá se mladoboleslavský závodník. „Hned jsem se podíval na mitfáru, jestli je v pořádku. Pavlovi se špatně dýchalo. Křičel jsem na přítomné diváky, aby ho vytáhli. Já vylezl sám za pomoci fanouška, který mi držel dveře, padající díky naklonění vozu. Následně nám zavolali sanitku. Diváci byli fantastičtí a tímto jim chci za nás oba poděkovat. Také v nemocnici se o nás postarali vzorně. Já mám zlomených pět žeber a kostrč a pohmožděnou krční páteř. Pavel zlomená tři žebra a nárt levé nohy. Na stará kolena, když nám je dohromady stodvaatřicet let, jsme takhle „zbušení“. Když však vidím fotky auta, de facto nám nic není. Moc nám pomohl, či spíše nás zachránil, špičkový rám od firmy AMD AutoServis Dlouhý Hrdlořezy. Díky němu zůstal prostor pro posádku neporušený.“

Auto nicméně doznalo značné újmy. „Škody jsem ještě ani nepočítal. Zaráží mě však, že přes slib zajistit odvoz auta mezi erzetami do servisní zóny, nakonec zůstalo na místě i během druhého průjezdu Pinduly. Vyletět zde někdo další, zbořil by nám ho i zezadu. Odtah proběhl až v noci po skončení vložky a to pouze kilometr od ní. Zde bylo našim mechanikům vydáno až po zaplacení 3025 korun za dopravu. Až dosud jsem žil v domnění, že toto je zahrnuto v pojištění, které si platíme před každou soutěží,“ vstřebává nové poznatky zkušený soutěžák, pro kterého letošní sezona zřejmě skončila.

Foto: Robert Balcar