Rallye Agropa očima Pepy Semeráda

Pepa Semerád s Bohoušem Ceplechou a jejich Mitsubishi Lancer EVO 9 se na pačejovském rallyspritu opět vrátili na trůn nejvyšší, ze kterého je letos jen jednou sesadila technická závada. Jaký byl pro posádku závod samotný? To nám řekne sám Pepa Semerád.

Poprvé jsem tady startoval v roce 1985. Dojel jsem tehdy čtvrtý ve třídě A Š120LS a jestli jsem tehdy pomyslel na výhru, určitě by mě nenapadlo, že to bude trvat celých 21 let.....

Pačejov byl jako vždy velmi rychlý, a tak mám radost, že jsme uspěli i na suché a rychlé trati.

Na první dvě zkoušky jsme obuli mokré gumy a udělali si důležitý náskok asi deseti sekund před ostatními. Výživná byla jako vždy RZ 2, kterou pořadatel prodloužil o velmi rychlý asfaltový úsek s L2 přes horizont, která mi vážně nedělala dobře. Po závodě jsme zjistili, že se jel v rychlosti přes 208 km/h. Všechny ostatní, mimo RZ 6, jsme odjeli na kombinaci suchých tvrdých gum vepředu (Pirelli RS5) a středně tvrdých (Pirelli RS7) vzadu. Pro šestou zkoušku jsme si vezli s sebou dvě mokré v rezervě a obuli je dopředu. Udělali jsme asi dobře, protože jsme ji vyhráli a jak se později ukázalo, každá vteřinka nám byla na konci dobrá.

V průběhu závodu jsme navýšili svůj náskok až na 15 sekund, ale na předposlední, sedmé RZ jsme o 12 vteřin zase přišli. Stalo se to proto, že jsem pravděpodobně příliš myslel na to, abych auto přivezl celé do cíle.

Jak jsem už mnohokrát řekl, výrazný náskok je nepřítel rychlé jízdy a zde se to opět potvrdilo. Do poslední RZ jsme tedy šli opět "do plných" a vyhráli ji. Soutěž jsme tedy vyhráli celkem o pět sekund.

Nebylo to tak jednoduché, jak to popisuji a musím říci, že jsem se často malinko bál. Na každé vložce jsme několikrát jeli přes 200 a mě to nějak nedělalo dobře... Nakonec jsem byl rád, že už jsme v cíli.