Jeden z dalších fanoušků rally...

Jeden z našich čtenářů nám zaslal svoje vzpomínky na začátky s rallye. Asi nejeden z nás se v tomto článku najde, a tak jsme se článek rozhodli publikovat, i když někomu se to může zdát "o ničem". Já jsem si ale při čtení článku také vzpomněl, jaké to bylo tenkrát...

Když mě vzal táta poprvé na rally, psal se rok 1987, tehdy mi bylo šest let. Soutěž Rallye Vysočina se jela v Kamenici nad Lipou, tedy v mém rodišti. Táta v této soutěži dělal zástupce ředitele a já se díky tomu motal mezi soutěžními vozy a jezdci. Sbíral jsem fotky, plakáty a podpisy jezdců do památníku. Už tenkrát mi bylo jasné, k čemu mé srdce tíhne. Pak se u nás rally přestalo jezdit. Na soutěže jako třeba Barum Tríbeč Rallye nebo Bohemia rallye jezdil s tátou jen bratr David. Můj zásadní rok byl 1998, to mě táta vzal do Krumlova. Do té doby jsem si o rally pouze četl v časopisech nebo jsem sledoval sestřihy v televizi. Po tak dlouhé době, co jsem naposledy viděl soutěžní vůz, ať už v depu nebo na trati, to pro mě bylo neuvěřitelně krásné překvapení. Vidět vozy Ford Escort RS Cosworth Ladislava Křečka nebo Stanislava Chovance, tovární tým Škody s Octavií Kit car Sibery a Šlambory a v neposlední řadě Milana Doláka s Toyotou Corollou WRC (první vůz této specifikace v ČR), to bylo prostě nádherné.

V roce 1998 jsem už žádnou soutěž neviděl. Ale nastávající rok jsem začal na rallye jezdit s bratrem. Pak už jsme pravidelně každý rok navštěvovali Šumavu, Krumlov, Barumku a Bohemku. Hodně jsem vnímal rok 2000, kdy se u nás začalo objevovat čím dál víc vozů té největší specifikace, tedy vozů WRC. Když se na startu rally objeví 10 těchto vozů a za volanty sedí ti nejlepší čeští jezdci, tak je to vždy zaručeně krásná podívaná. Pokud budu mluvit za sebe, tak i kolikrát mrazení v zádech z toho, co s takovým vozem jezdci dovedou... Myslím, že opravdový fanoušek rally mi dá za pravdu. Vždyť si vzpomeňte na průjezdy Milana Doláka, Emila Trinera, Pavla Sibery, Karla Trojana, a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Rok co rok se v rally něco mění. Soutěžní vozy jsou pořád lepší a výkonnější, je spousta nových a kvalitních jezdců a týmů, ale asi málo koho napadne, jak finančně náročné to všechno je. Ale na toto téma jsem se zaměřit nechtěl. O tomto krásném odvětví motoristického sportu by se dalo psát nekonečně dlouho. Já chtěl jen pár větami říct, že rally má o jednoho fanouška víc a pevně doufám, že takových, jako já, je hodně. Totiž ne každý jezdí na rally fandit a prožívat tu krásnou atmosféru. Jistě víte o čem mluvím. Vždy jsem obdivoval všechny jezdce celé startovní listiny soutěže, ať už toho prvního nebo posledního, a obdivovat je budu nadále.