IX. Rallye Praha Revival 2019 – memoriál Dalibora Janka

Ještě před oficiálním zahájením revivalu ve čvrtek absolvovaly některé zahraniční posádky procházku Prahou, aby si v klidu prohlédly některé pamětihodnosti a relaxovaly před následujícími třemi dny, které stráví v kokpitech soutěžních strojů.

V pátek už vypukl čilý ruch v radotínském učilišti, které díky pochopení pana ředitele ing. Václava Hejdy tradičně revivalům poskytuje zázemí. Všechny odstavné plochy se začaly rychle zaplňovat soutěžními vozy a pořadatelé museli rychle zvládat tvořící se fronty před technickou a administrativní přejímkou. Těmi nakonec prošlo a obdrželo startovní číslo, itinerář a krabičku ONI systému 172 posádek z toho 41 zahraničních!

Po přejímkách následovala rozprava pro všechny posádky tradičně zahájená upozorněním promotéra Edy Patery, že se jedná o akci mototuristickou, nikoliv závod na otevřené silnici. Po dalších důležitých upozorněních nutných ke zdárnému zdolání revivalu, popřál E. Patera všem mnoho štěstí a vyslal posádky do akce. Po jedné minutě opouštěly depo a mířily ještě před slavnostním startem k tradičnímu prologu u chuchelského dostihového závodiště. Zde je čekal zvláštní úsek slalomového charakteru. Zde i přes hrozivě vypadající, hlavně hlasitou ránou doprovázený, skok na obrubník nejrychlejší byli horcí favorité Ladislav Hubálek-Ondřej Hašek na BMW nejrychlejší, následováni tradičně rychle jedoucí rakouskou posádkou Andreas Bauer-Manfred Kreutzer s audinou, za nimi se srovnali hned dva Datsuny 240Z, jeden našeho účastníka světových dálkových rallye pro historiky Ondřeje Coufala, kterého v revivalu navigoval novinář Roman Fluxa, druhý norské posádky Sveina Lunda s Tore Fredriksenem.

Z Velké Chuchle už všichni pospíchali do centra na Václavské náměstí k parádnímu startu. Bohužel už na tomto přejezdu skončila první z pouhých deseti posádek, které nakonec do cíle nedorazily. Pravidelným účastníkům revivalů Jiřímu Omelkovi s Tomášem Kopeckým vypovědělo službu jejich VW Scirocco. Pestrobarevný peloton závodních vozů kompletně zaplnil spodní polovinu Václavského náměstí a fandové motorismu spolu s turisty a náhodnými kolemjdoucími vytvořili neopakovatelnou atmosféru, kterou si revivalisté užívali. Ale pózování před fotografy skončilo a startér začal špalírem diváků vypouštět postupně celé startovní pole k zápasu se záludnostmi itineráře na cestě k další Show Section, tentokrát v areálu obalovny v Kytíně.

Zde se nejrychlejším časem blýskli Milan Dolák s Jaroslavem Palivcem na kvalitně připravené Toyotě Celica ST 165 těsně následováni automobilem z opačného konce výkonového spektra Suzuki Swift, který řídil Valstimil Suk ml. s Markétou Sukovou, což jsou, jak každý ví, sourozenci.

Odtud již posádky mířily na večeří a nocleh na Starou Živohošť. Hotel, který většina účastníků znala již z Berounky jim poskytl na dva dny zázemí. S tradičním návalem ubytování chtivých na hotelové recepci se i když na pokraji nervového zhroucení vyrovnala Bára Holická a nakonec každý v nějaké posteli skončil.

Startem od hotelu v sobotu ráno začal náročný celodenní program, během něhož posádky absolvovaly sedm Show Section a desítky kilometrů podle itineráře po spojovacích etapách na otevřených silnicích za kontrolovaného dodržování dopravních předpisů. Sobotní zvláštní úseky měly odlišný charakter. První se odehrál na trati závodu do vrchu Zbraslav-Točná, kterou účastníci během dne navštívili celkem třikrát, druhý se uskutečnil v areálu Vojenského muzea v Lešanech, kde se ocitli dvakrát a třetím místem byl autokrosový areál v Poříčí nad Sázavou, kde musel být, bohužel druhý měřený průjezd zrušen. Trojitý úspěch pod Točnou zaznamenali Vojtěch Štajf s Vladimírem Zelinkou na Subaru Coupe z Carrery Panamericana. V. Štajf asi mohl využít i kus rozpisu z Pražského rallysprintu. Pokaždé mezi třemi nejrychlejšími byli opět mladí Sukovi, dvakrát se to povedlo posádce Petr Beran-David Beran na Fordu Sierra. Na show section ve Vojenském muzeu byli jednou nejrychlejší V. Štajf-V. Zelinka, jednou L. Hubálek-O. Hašek, svoji kvalitu potvrzovali i A. Bauer-M. Kreutzer. Na autokrosu v Poříčí mezi nejrychlejší patřili manželé Urbánkovi na BMW, M. Dolák s j. Palivcem, O. Coufal s R. Fluxou a manželé Trajboldovina Sieře a manželé Fürstovi na Audi. Rodinných posádek vůbec jezdí na revivalu spousta, někdy soutěží doslova celá rodina. Na startu byli třeba dvě generace Sukových, Urbánkových, Polákových a dokonce tři gnerace ve třech vozech prezentoval pošumavský závodnický rod Sovů. Tam bylo zajímavé, že nejvyblázněnějšího mlaďocha z nich představoval děda!

Sobotní etapa přivedla karavanu revivalu i do centra Prahy, třeba Johny Haugland sjezdil se „stotřicítkou“ lán světa, ale Malou Stranu s ní projížděl poprvé. Možná, že i většina našich účastníku jela autem po Maltézském náměstí poprvé, tím závodním určitě. Kromě městské zástavby měli účastníci možnost pokochat se i přírodou středních Čech, Povltavím a Posázavím. Jarní rozvíjející se příroda překvapila i jednoho účastníka, kterému zčistajasna vypučel před autem, naštěstí zrovna se pohybujícím minimální rychlostí, vzrostlý strom. No nic, stane se.

Sobota na revivalu má ovšem, kromě sportovní části i neméně důležitou náplň společenskou. Večer na hotelu je již vyhlášený a těžko říci, na co se účastníci těší víc, jestli na trať, nebo večerní zábavu. Kromě sdělování si dojmů z dění za celý den, vzpomínání na doby aktivního závodění i kamarády a soupeře, kteří nás už opustili, všichni sledují vývěskovou tabuli, kde se postupně objevují body, kterými jsou jednotlivé posádky hodnoceny za více, či méně úspěšné vyrovnání se s nástrahami revivalu. Je zajímavé a pro pořadatele povzbuzující vidět i z řady prestižních soutěží ostřílené posádky s mnoha vavříny na kontě, jako třeba Milana Doláka s Jaroslavem Palivcem, nebo Václava Pecha st. s Františkem Šimkem s jakým zaujetím a jakou pozornost věnují výsledkům a celému dění, ani na mototuristické akci neopustí profesionální přístup, který je dovedl k mnoha vítězstvím. Ale o výsledky se zajímají všichni, každý bod je probrán, zhodnoceno co se mělo, co se nemělo a jak se mělo. U výsledků je třeba říci, jednak že o pořadí v celkové sumě kolem dvou tisíc bodů rozhoduje pár bodů a pak, jak výborně si vedli spolujezdci, přes polovinu posádek dojelo s nulou v časových, průjezdních a radarových kontrolách. Ale i sobotní večer se přehoupne do neděle a vědomí ranního startu nakonec všechny zažene do postelí.

Nedělní sváteční program nabídl jako příležitosti k upevnění, nebo zlepšení pozice v klasifikaci dvakrát průjezd rallykrosovou tratí v Sedlčanské kotlině a jednou v Lašovicích, tentokrát ozdobených přejezdem přes Hlinomazovu horu a dvěma krátkými spojovacími etapami. První Sedlčany nejlépe sedly na Ladě jedoucí mělnické posádce zkušených závodníků syna i otce Mlejnkových, následováni byli posádkou Martin Ballek-Filip Ballek na Subaru Legacy v továrních barvách, těm se asi v Sedlčanech hodně líbilo, neb si střihli druhý nejrychlejší čas i v druhém průjezdu, stejně jako dvakrát třetí sourozenci Sukovi. V druhých Sedlčanech zvítězil na Opelu Ascona u nás dobře známý Jan Sellholm s Karl-Erikem Baeckvallem. Lašovice se staly kořistí sourozenců Sukových, prosadili se i Vojtěch Matoušek-Vladimír Jankovský na Toyotě Starlet těsně před manželi Fürstovými. Výhodu domácího prostředí dokázali využít pátým časem Hlinomazovi na Opelu Kadet. Ze Sedlčan po jejich druhém průjezdu zamířili všichni už k Radotínu s automobily nesoucími známky třídenního perného nasazení. Pravidelný účastník revivalů, zaslouženě sice patřící mezi legendy, ale stále úspěšně závodící v MČR v rallye, Marcel Tuček už nechtěl poslouchat, že jezdí na Audi Coupé bez tlumičů, před startem namontoval nové, originální a stejně mu v Poříčí neřekly ani auf Wiedersehen a dělaly, že tam nejsou, ale Marcelovi to úsměv z tváře stejně nesmázlo.

Po dojezdu všech dokončivších do učiliště v Radotíně se počtáři svědomitě věnovali bodovým kontům jednotlivých posádek, které byly spravedlivě odměněny za své revivalové počínání, aby mohlo býti vyvěšeno a vyhlášeno konečné pořadí. Naštěstí už jen úsměvnou vzpomínkou jsou doby, kdy po prvním vyvěšení předběžných výsledků se zvedla vlna tsunami protestujících a s každou další opravou se ještě zvětšovala. Tentokrát se pořadatelé protestů nedočkali, pár nejasností (a pár jsou opravdu dvě) se vysvětlilo a výsledky mohly být prohlášeny za oficiální. Byly předány poháry nejlepším třem posádkám v každé vypsané třídě https://docs.google.com/spreadsheets/d/e/2PACX-1vTCJwNqW0rCsdEjchq2dpFo25ZxeQhQD6-EgPlTQACn9CpwlLP1KClqD1xgelhncHcrgvaH8Q-X75_9/pubhtml?gid=1955901619&single=true, vítězný pohár zvláštní klasifikace pro naše legendy si odvezla do Pzně posádka Ladislav Kopelent-Vladimír Rajnoch, pro zahraniční nikdo jiný, než Johny Haugland s novým spolujezdcem Oddvarem Molandem. Polští přátelé přivezli Pohár Marka Pawlowského, úspěšného závodníka a organizátora, velkého příznivce revivalů pro nejlepší polskou posádku, který si nakonec odvezli Postawkovi na Zastavě a Blažej Krupa věnoval absolutně nejlepší posádce basu Heinekenu, o tu se podělí Ladislav Hubálek s Ondřejem Haškem. Svůj pohár mají i trabantisté, kterým kraluje ďábel Stanislav Pelc navigovaný Pavlem Chlustinou.

IX. Rallye Praha Revival skončil k radosti organizátorů i samotných účastníků úspěšně, bez problémů i bez potyček se sériovou společností, tak jestli budem všichni zdrávi, uvidíme se na podzim na Berounce. A příští rok na X. RPR 2020?

Vítězové jednotlivých tříd:
1. Jan Kalista - Nikol Reissová Peugeot 205
2. Vojtěch Matoušek - Vladimír Jankovský Toyota Starlet
3. Vladimír Fišera - Petr Jirout VW Golf
4. Pavel Kestler - Vlasta Kestlerová Mitsubishi Starion
5. Tom Kotek - Václav Adamczyk Fiat 128
6. Ladislav Kopelent – Vladimír Rajnoch Škoda 120 LS
7. Vojtěch Štajf - Vladimír Zelinka Subaru coupe
8. Ladislav Hubálek - Ondřej Hašek BMW
9. Vlastimil Suk ml. – Markéta Suková Suzuki Swift
10. Milan Dolák – Jaroslav Palivec Toyota Celica

Seznam přejatých posádek, klasifikace ve třídách, absolutní i body z jednotlivých Show Section zde: http://revival.just-rally.com/vysledky