Fotovzpomínka na letecký den ve Vyškově 2006

Stojím již několik desítek minut pod horizontem, ve vjezdu k rodinnému domku č.p.47 v Račicích. Na zídce nade mnou stojí v zelených vojenských montérkách a triku pan domácí. Právě dělá stavební úpravy a tak má před domem vysypanou fůru štěrku. Včera, pro jistotu - jak říká - odvozil hromadu tvárnic, které byly původně složeny před pískem, více do cesty... A už je to tady: první Kopecký, pak Peták, Béreš jr. a Grzyb. Není to špatné, ale čekal jsem trochu víc. A teď Josef Semerád. Skvělé, tak to už bylo lepší! Ale ty nejlepší skoky měly teprve přijít. Vytočený motor EVO VIII a šup! Martin Kožmín letí zatím suverénně nejvýš. Po dopadu musel řešit drobnou krizovku, ale ustál ji a upaluje dál. Vtom od hrany horizontu přibíhá Aleš Trhlík: "Běž si to vyfotit tam, od vrchu", radí mi a vysvětluje "budeš tam mít vesnici i se zámečkem v pozadí". Poslechl jsem ho a ještě se loučím s panem domácím. Říká, že ještě tak 2 - 3 auta a jde míchat beton...

První přiletěl Hozák. Docela jsem se lekl a fotka je bohužel neostrá. Ale skok to byl, jak se patří. Rychle si upravuji nastavení foťáku, ale to je už slyšet hodně rychlé subaru Jaromíra Tomaštíka. Nejspíš jsem se ani nestačil leknout, že vůbec neubírá plyn a už letěl - vysoko a daleko, moc daleko. V hledáčku vše běží jako ve zrychleném filmu, sekvence rychle cvaká a já myslím na autofokus, jestli vůbec stíhá ostřit. Levá kola najíždějí na hromadu štěrku, zvedá se obrovský oblak prachu a v něm udělá subaru jakýsi přemet schylmo a přistane opět na kolech. V následujících vteřinách už je u auta pan domácí a pomáhá Jaromíru Tomaštíkovi z pochroumaného vozu a z místa spolujezdce se mezitím hrabe i Viktor Hausknotz. Sláva! Oba jsou v pořádku a po odsunutí vraku auta ke straně může RZ pokračovat. Ale to bylo vlastně v Račicích pro tento den všechno, protože další veleskoky se již nekonaly.

Když si prohlížím jednotlivé snímky, rád bych upozornil na následující:
- Na reakci pana domácího je vidět, jak zoufale dlouho trvá pouhé přenesení váhy z jedné nohy na druhou, natož uskočit nebo utéct
- Jak neochvějná je pozice Aleše Trhlíka, který s odvahou válečného kameramana stojí tváří v tvář letícímu autu a stále natáčí
- Pro mě nepochopitelný klid a dobrá nálada, se kterou nehodě přihlížejí dva místní občané - muž a žena na lavičkách

Na závěr i video z pohledu nezničitelného Aleše Trhlíka:)