Další premiéra Rexteamu

TISKOVÁ ZPRÁVA

Po vítězném prvním startu Leoše Flídra a Bohumila Ehla s naší Octavií WRC v barvách SVC Motorsport na Valašské rally, jsme v rámci přípravy techniky na následující podniky letošního programu absolvovali další vítěznou premiéru.

Na posledním závodě volné série Car Winter Cup 2006 který se jel 8.4.2006 v Hoškovicích u Mnichova Hradiště si za volantem Octavie WRC odbyl svůj „křest ohněm“ Věroslav Cvrček ml.(ročník 1988) spolu s Ivanem Fryčem. Jejich start s vozem nejvyšší kategorie na tomto podniku spustil lavinu vášnivé diskuse, proto jsem vybral nejvíce frekventovaná témata a s odstupem času poprosil o názory a odpovědi samotného jezdce.

Jak vznikla myšlenka vyměnit na posledním závodě série tvůj Peugeot 205, se kterým jsi startoval v letošním ročníku CWC 2006 za týmovou Octávii WRC?

Můj start s Octávií WRC v Hoškovicích nebyl nijak dlouhodobě připravován, vyplynul ze souhry několika skutečností. Při třetím závodě série CWC v Líšném jsem měl s Peugeotem lehčí havárii. Vzhledem k tomu, že se oprava tohoto vozu který již není nejmladší dost protáhla (hlavně z časových důvodů), musel jsem vynechat několik dalších závodů. Tím jsem ztratil šanci na celkové dobré umístění.

Druhou podstatnou věcí bylo to, že Valaška s Leošem Flídrem za volantem proběhla po technické stránce bez jakýchkoli podstatných komplikací. Auto se nám kvůli nedostatku testovacích příležitostí sice podařilo správně donastavit až v průběhu první etapy, ale pak již Leoš neměl k jízdním vlastnostem žádné připomínky a vítěznou jízdu si dokonale užíval. Po závodě stačilo vlatně auto pouze „odbahnit“ a provést základní kontrolu. Další ostrý závod byl plánován až na přelom dubna a května (Rally Wallonie v Belgii – tiskovou zprávu opět uveřejníme), vznikla tak šance svézt se na trati bez nebezpečí poškození vozu. Již delší dobu mě samozřejmě velmi lákalo tohle auto pořádně prohnat. Že tato chvíle nastala, je nejen výsledkem toho co jsem již uvedl, ale především díky důvěře táty, mamky a kluků v týmu.

Před startem, jak jsi to prožíval a co lidi kolem?

Celý týden před závodem jsem vždy večer nemohl usnout, hrozně moc jsem se těšil, ale měl jsem i strach, zda takové auto zkrotím a dokážu zvítězit, protože mi bylo jasné, že s tímto vozem je to vlastně jakási povinnost. Mé zkušenosti s řízením WRC byly takové, že jsem s ním několikrát popojížděl, což mi v počátku na klidu také nepřidávalo. Samozřejmě funkci a ovládání systémů WRC znám (ASL, nastavení diferenciálů atd...) neboť to mám v týmu na starosti, ale praxe je vždy „ o kousek jinde“. Navíc táta byl odjetý na závodech MS, proto jsem se musel doučit sám. Dost mi pomohli kamarádi ze závodů. Nikdo nedal otevřeně najevo co od mého startu očekává, ač všichni chtěli jedině vítězství. Naopak vytvářeli klidnou atmosféru, aby ze mně nervozita alespoň trochu spadla.

No a konečně vlastní závody, jak to vlastně bylo?

Nejdřív jsem si říkal, že se mi to snad jenom zdá. První ostrou jízdu jsem měl absolvovat až v sobotu ráno před závodem na letišti, ale asi po kilometru jízdy přestal fungovat zadní diferenciál. Protože se s takovouto opravou nepomýšlelo, ihned následovala cesta domů a zpět pro náhradní díl. Potom rychlá výměna kterou jsem provedl s mechaniky kteří obvykle na tomto vozu nepracují, byli pozváni do týmu poprvé na tento závod. Vše jsme ale zvládli v přiměřeném čase a bez komplikací. Na start do tréninku jsem tedy šel bez jakékoliv přípravy. Trať jsem měl projetou jen jako spolujezdec servisním Ivecem, když jsme se vraceli s novým diferenciálem.V tréninku jsem nakonec skončil o 0,63s druhý a pomalu jsem začal věřit, že to snad dobře dopadne.

Samotný ostrý závod je z hlediska pocitů asi obehraná písnička jako u všech mých kolegů kteří závodí, a je jedno jestli jsou to jezdci amatéři nebo profíci. Jakmile si nasadíš helmu a zapneš pásy, posuneš se automaticky o dimenzi jinam a snažíš se být prostě nejlepší a nejrychlejší.

Mně se to nakonec povedlo ve všech závodních rozjížďkách. O kousek a po těsném souboji se svými soupeři, kteří sice měli „papírově“ slabší techniku, ale také do toho dali všechno a závod „neprodali“. A o tom má být jakýkoliv sport především.

Jak ohodnotil tvůj výkon táta?

Jak jsem již uvedl, táta nemohl být na závodech osobně. I když to nahlas neřekl, jsem přesvědčen, že jsem splnil i jeho velké přání.

Po závodech se na diskusním fóru stránek CWC rozjela poměrně velká diskuse, samozřejmě se spousty názorů černých i bílých, co si o tom myslíš?

Předpokládal jsem, že někteří soupeři mohou být naštvaní, že nastoupím s WRC a tím je případně připravím o bodový zisk. Nikdo z jezdců však proti mému startu nevznesl žádnou námitku a tak si myslím, že mezi námi je vše v pořádku. Na připomínky a názory rádoby fanoušků neberu ohled. Na fóru CWC mě kritizovali jen někteří „diváci“, kteří se asi moc nudí. Připomínky a kritiku dokážu přijmout a rád se i poučím, ale dotyčný mi ji musí sdělit osobně. Těm, kteří mě podpořili velice děkuji, jejich podpory si opravdu cením. V každém případě i toto je pro mně dobrá zkušenost.

Chtěl bych ještě poděkovat především rodičům za jejich plnou podporu, kolegům z týmu, dále spolujezdci Ivanu Fryčovi. David Tomek, Jan Brožek a Jan Škaloud mají mé poděkování za dobře odvedenou práci mechaniků. Velké díky patří také partě pořadatelů Car Winter Cupu za jejich kvalitní práci (kterou často kritizují zmínění „diváci“) a zejména Pepovi Filipovi, který to všechno šéfuje.

Na úplný závěr, co tvoje plány do budoucna? Uvidíme tě i na opravdové rally?

Plány samozřejmě jsou, vše závisí především na pěnězích. Souvisí to také s tím, jak se bude dařit dále budovat celý Rexteam. Nechci v tuto chvíli radši nic zakřiknout, ale doufám, že brzy zase něco podnikneme. Já osobně pro to udělám maximum.

Děkuji Ti za rozhovor.