Ach ty pixely!

Snad každý, kdo zažil počátky fotografování na "digitál" bojoval s pixely. Při nízkém rozlišení prvních senzorů totiž stačilo fotografii jen mírně zvětšit a už se obrázek rozpadal do změti různobarevných čtverečků. Dobře si pamatuji, jaké to bylo fotit na Olympus s rozlišením 2 Mpx. Zkrátka - bylo to nutné zlo, ale tehdy jsme za něj byli vděční. Řízením osudu jsem se ale s fotografií, která se ztrácela ve čtverečcích, setkal mnohem, mnohem dříve.

V červnu tomu bylo již 25 let, co jsem na Barumce fotil na barevný inverzní film Agfachrome 100 (profesionální film pro diapozitivy) formátu 6×6 cm. V hledáčku jsem tehdy měl i legendární, pravou vracečku v Pržně. Počasí sice nebylo valné, ale navzdory dešti se mi pár obrázků podařilo. Na jednom z nich byl i Franz Wittmann na voze Toyota Celica 4WD. Měl jsem velikou radost, že o snímek tenkrát projevilo zájem ředitelství Barum rallye a rád jsem jim ho prodal. Uplynul rok a přiblížila se XXIII. Barum rallye. Byl jsem nadšený, když jsem se dověděl, že "můj" Wittmann" bude na plakátě. To jsem si přece vždycky přál! Ale přišlo rychlé vystřízlivění. Z původního záběru zůstala snad jen jedna čtvrtina, zbytek grafik dílem ořízl a dílem proměnil v barevné čtverečky - či spíše ve čtverce. Ale co naplat - v tu chvíli již byly hotovy nejen všechny plakáty, ale i složky a samolepky. A tak jsem jen smutně vzpomínal na to, jak můj diapozitiv původně vypadal...

Až letos mě napadlo požádat o naskenovaný snímek z archívu Barum rallye. K mojí obrovské radosti mi jej pan Jakub Hofbauer laskavě poskytl a já se tak po čtvrtstoletí opět shledal s "mým" Wittmannem. Byl jsem dojatý, protože jsem si již detaily nepamatoval. Myslím, že i po tolika letech ještě stojí za zveřejnění to, co se tenkrát na plakát nevešlo.

P.S. Díky obrovskému množství diváků byla v Pržně vždy skvělá atmosféra. Nevím, jestli se mi ještě někdy poštěstí zde fotografovat, ale jedno je jisté - takto rozestavené publikum už na záběrech mít nebudu!