Z historie rally - Tour de Corse 1987

No jasně, bylo to BMW M3. A zároveň po dlouhé době (od roku 1981) vyhrál vůz, který nebyl tovární. To sice nebylo naposledy (o tom někdy jindy), ale pro oficiální tovární týmy to nebyla dobrá vizitka.

K tomu, abychom pochopili, jak se to mohlo stát, je třeba si uvědomit, o jakou šlo dobu. Byla to první sezóna po ukončení "béček" a tovární týmy přecházely na novou techniku, která nebyla zrovna spolehlivá. Áčkové vozy byly dlouho v pozadí vývoje a to se teď projevovalo.

Typickým příkladem je právě vývoj BMW M3 pro soutěže rally. To se přestavovalo z okruhové verze a na starosti to měla firma Prodrive. Ano, jde o stejnou firmu Davida Richardse, která pak dlouhá léta provozovala soutěžní vozy Subaru. Ačkoliv nešlo o tovární tým, podpora automobilky BMW byla velká, jak finanční, tak technická. Vše se ale vyvíjelo v obrovském spěchu a vůz se poprvé objevil na nějaké soutěži až měsíc před Korsikou! To ještě nedojel pro problémy s elektrikou, další dvě soutěže před Korsikou už dokončil bez problémů.

A zapomínat nesmíme ani na řidiče za volantem. Bernard Béguin znal Korsiku jako své boty a s vozy s pohonem zadních kol měl obrovské zkušenosti. Vždyť ještě v roce 1985 byl továrním pilotem Porsche, jenže to pak ukončilo své aktivity v rally a Béguin rok 1986 strávil na okruzích.

Obecně se tak před soutěží s BMW počítalo i do celkových výsledků, zvláště pokud by nepršelo. Největší šance se dávaly Lanciím s asfaltovým specialisty Loubetem, Sabym a Biasionem. Překvapit mohl Jean Ragnotti s Renaultem 11 (předokolka), naopak Fordy (Blomqvist, Grundell) trápily dlouhodobé technické problémy. Vedle továrního týmu měl Ford na soutěži ještě polotovární vozy se Sainzem a Auriolem, kteří tehdy ještě nebyli za hvězdy. Zajímavé je, že na Korsice se neobjevil ani špičkový jezdec z Finska.

Béguin šel do vedení hned od začátku a z prvních 4 zkoušek tři vyhrál, jednu ukořistil Ragnotti. Jenže pak se úplně změnilo počasí a začalo doslova "lejt". Většina jezdců měla navíc obuté slicky, a tak RZ5 vyhrál Balesi s eNkovým vozem. Do vedení šel Loubet, který na mokru využil výhody pohonu všech kol své Lancie. Loubet přitom za celou soutěž nevyhrál ani jednu zkoušku. RZ5 se stala osudnou i Ragnottimu, který vylétl ven, prorazil pneumatiku a ztratil 3 minuty.

Soutěž byla od začátku pohromou pro Fordy. Grundell havaroval už na RZ1, Blomqvista provázely technické problémy. Nejprve s transmisemi, které dlouho opravoval na přejezdu, na RZ10 odešlo i turbo a Blomqvist své trápení ukončil. Právě po RZ10 šel do vedení znovu Béguin, nejrychlejší časy ale zajížděl Ragnotti. Jenže na RZ14 byl znovu venku a tím definitivně přišel o šanci vyhrát. Na RZ11 po problémech s diferenciálem skončil Saby, který byl nejrychlejší Lancií. V té době už bylo jasné, že pokud se něco nestane nebo Béguin nechybuje, pojede si pro vítězství. Ragnotti závěrečný den strašně stahoval, celkově vyhrál 11 zkoušek z 24 (Béguin 9). Ani to ale nestačilo, aby se dostal alespoň na stupně vítězů, k nim mu chybělo 13 sekund.

Z prvního vítězství (a zároveň posledního) v MS se tak radoval Bernard Béguin s BMW M3 před Loubetem a Biasionem s Lanciemi. Automobilka BMW ale stejně usoudila, že kromě specifické Korsiky není šance vyhrávat jiné soutěže MS. Prodrive chtěl nasadit BMW M3 do Rallye Monte-Carlo 1988, ale BMW to nedovolilo s tím, že zadokolka nemá na šanci sněhu. Přitom Monte 1988 bylo, jak později vzpomínal Béguin, jedno z nejsušších v historii...

Tak to byla vzpomínka na jedno zajímavé vítězství v MS nádherného vozu, od kterého právě uplynulo 30 let.