Z historie rally - létající Fin Timo Mäkinen

Abych předešel otázkám, tak hned na začátku - mezi Timo Mäkinenem a Tommi Mäkinenem není žádný příbuzenský vztah, jde jen o shodu příjmení...

A teď už k Timovi. Narodil se v roce 1938 a první jeho soutěžní vůz byl Triumph TR3 v roce 1959, tedy v 21 letech. Už další rok ale přešel na populárního Miníka, se kterým jezdil dalších 8 let a jen občas ho střídal s Autin Healey 3000 MK1.

Jezdil doma ve Finsku, na konci roku 1962 se poprvé objevil i v zahraničí. Na britské RAC Rally si nevedl vůbec špatně a dojel sedmý, což mu dost možná otevřelo cestu k dalším startů. Jeho hvězda začala zářit naplno v roce 1965, když vyhrál slavnou Rallye Monte Carlo. Vyhrál i domácí Rally 1000 jezer, což zopakoval i v dalších dvou letech a připsal si tak vítězný hattrick. A na závěr byl ještě druhý na RAC Rally.

Legendární spojení Timo Mäkinen a Mini

Právě na Rally 1000 jezer 1967 proslul i jízdou s otevřenou kapotou Miníka. Protože se mu neustále přehříval motor, měli kapotu pootevřenou a pojištěnou koženým řemenem. Ten se ale v půlce Ouninpohjy přetrhl a kapota se otevřela.

"Jel jsem takhle 12 kilometrů a dojel třetí," vzpomínal na tuhle událost Timo. "Přitom jsem nic neviděl a kapota samotná vytvářela slušný odpor větru. Snažil jsem se vyklonit hlavu, ale v autě nebylo místo a helma byla velká. Takže jsem musel jet neustále bokem, abych něco viděl alespoň bočními okénky." Více na následujícím videu...

V roce 1966 byl znovu nejrychlejší na Monte Carlu, v cíli ale byly všechny tři vozy Mini na stupních vítězů vyloučeny za přídavné světlomety, které prý neodpovídaly homologaci. Tenkrát okolo tohoto rozhodnutí byl velký skandál, vítězství připadlo Pauli Toivonenovi (otec Henriho) na Citroenu, který ale používal prakticky stejná přídavná světla...

Legendární jezdci - Rauno Aaltonen, Timo Mäkinen a Paddy Hopkirk...

Timo Mäkinen byl v té době průkopníkem brzdění levou nohou. Důvod byl jednoduchý - Miník prostě nepřekypoval výkonem, který se pohyboval jen kolem 100 koní. Takže pustit motor z otáček byl docela problém a Timo jako jeden z prvních začal brzdit levou nohou.

V roce 1966 se objevil podruhé (a naposled) i na naší Rally Vltava a dojel třetí, takže i u nás zanechal výsledkovou stopu. Miník ale začal pomalu zastarávat a koncem šedesátých let bylo jasné, že je potřeba se poohlédnout po jiné technice. V roce 1969 tak zkoušel třeba BMW 2002 Ti, Saab V4 nebo Lancii Fulvii HF. Další sezóna dostal nabídku od Fordu, u kterého zůstal dalších 6 let a s jeho Escorty přišla druhá slavná éra jeho kariéry.

RAC 1973

V roce 1973 počtvrté vyhrál domácí Rally 1000 jezer (celkem 8x na stupních vítězů!) a mezi lety 1973-1975 vyhrál třikrát na RAC Rally, což mu definitivně zajistilo nesmrtelnost v dějinách rally.

Přechod k Fiatu 131 Abarth v sezóně 1977 nebyl dobrým krokem (ve Fordu ho nahradil Bjorn Waldeggard). Auto bylo nespolehlivé, těžko ovladatelné a Timo toho moc nedojel.

RAC 1977

Tím se jeho kariéra začala blížit k závěru a mezi lety 1978-80 už střídal spoustu aut a jezdil hlavně dálkové soutěže jako Safari rally nebo Rally Pobřeží slonoviny. Spolujezdci mu byli třeba Jean Todt a na britské RAC 1980 k němu usedl populární novinář Martin Holmes. Dokázali dojet šestí, ale tím se jeho kariéra v 42 letech prakticky uzavřela, následovaly už jen velmi ojedinělé starty. V roce 1994 se naposledy objevil s Miníkem na Rallye Monte Carlo, aby připomněl jeho skoro 30 let staré vítězství. Už na druhé RZ ale odstoupil pro technickou závadu a to byl jeho definitivně poslední start v rally.

Timo Mäkinen zanechal v historii rallysportu velkou stopu a právem se na něj bude vzpomínat jako na jednoho z "Létajících Finů". Jeho včerejší smrt ve věku 79 let zasáhla celou komunitu kolem rally...