Marek Štuksa: „Sezónou v MČRHA jsem si splnil sen!“

Nejpestřejší a nejúspěšnější sezónu své rallyové kariéry za sebou má Marek Štuksa. Se spolujezdcem Ondřejem Novákem absolvovali kompletní šampionát MČRHA, kde se svým favoritem obsadili konečné druhé místo ve třídě E1 a šesté v kategorii 4. Čím více závodili, tím méně se na autokrosových tratích objevoval Markův syn Tomáš, startující v divizi RacerBuggy250. To by se však mělo pro nadcházející sezónu podstatně změnit.

„Omlouváme se za menší zpoždění. Třičtvrtěhodiny jsme byli zasekaní v Praze a pak jsme stáli na D10. Právě tam jsme málem přišli o start na letošní Bohemii,“ začíná naše povídání Marek po příchodu do mladoboleslavské restaurace U Měšťáků. A o první otázku je postaráno.

Copak se dělo před Bohemii?

Marek: „V pátek večer jsme po trénincích jeli domů do Prahy s tím, že sobotní dopolední přejímky za nás vyřídí mechanici. Ti tak učinili a my vyráželi na cestu v poledne s dostatečnou časovou rezervou. Ta se však začala velmi rychle ztenčovat postáváním v dvouhodinové zácpě na dálnici D10. Už jsme se báli, že nestihneme start. Naštěstí jsme to nakonec zvládli. Bylo by hodně „vtipné“ odstoupit tímto způsobem.“

Vedle Bohemie jste letos absolvovali - poprvé v kariéře - kompletní šampionát MČRHA.

Marek: „Bylo to splněním jednoho ze společných snů, které jsme s Ondrou měli. Do té doby jsme jezdili Volný pohár a pak sprinty. Nyní jsme tedy poprvé poznávali úžasné tratě dvoudenních podniků a jejich atmosféru. Moc nás těší, že i přes spoustu problémů jsme vždy dokázali dotáhnout auto až do cíle. V minulosti jsme vždy startovali sporadicky. Letošní kompletní sezóna nám ukázala, jak úžasně progresivní je jet pravidelně. Nejenže jsme byli soutěž od soutěže sehranější a rozjetější, ale především jsme si dokázali stále lépe nastavit auto. Třešinkou na dortu pro nás je konečné stříbro ve třídě E1. Před námi skončil jen Petr Michálek, který je pro nás nedostižný.“

Pomineme-li Michálka, jak hodnotíš konkurenci a vztahy ve třídě E1?

Marek: „Jednotlivé závody nás jezdilo okolo osmi. My si nejvíce zazávodili s klatovským Jirkou Teršem. Jezdili jsme mnohdy téměř rovnocenné časy a užívali si neskutečné závody. Vztahy mezi historiky jsou přátelské a kvitujeme dobrou partu.“

Která soutěž vás zaujala nejvíce?

Marek: „Asi Český Krumlov - svým charakterem a profilem tratí. Jeho obtížnost navíc znásobilo počasí. V pátek padla taková mlha, že nebyl vidět předek kapoty. Na Kohoutu nám navíc upadl výfuk. Auto řvalo, ale nejelo. Do úpéčka jsme ho dávali někdy ve tři ráno. Z jednotlivých erzet mě nejvíce zaujaly Návarov, Troják a Semetín. Co se týče atmosféry, konkurenci neměla Barumka.“

Můžeš to přiblížit?

Marek: „Už po seznamovačkách jsme neměli ani jednu podpisovou kartu. Všechny jsme rozdali. Při zastávce cestou na závody na benzinové pumpě si lidé chodili fotit favorita a hned jsme rozdali asi patnáct podpisovek. Dokonce i paní v supermarketu nám posmutněle říkala: „Je Barumka a já tady musím sedět!“ Když jsme jí řekli, že Barumku jedeme, rozjásala se, že obsluhovala posádku, startující na Barumce. Aby tohle člověk pochopil, musí to zažít.“

Takže zážitky evidentně moc pěkné?

Marek: „Každopádně. Tímto bych chtěl především pochválit pořadatele všech podniků, které jsme letos absolvovali. Všichni nabídli naprostou profesionalitu, perfektní organizaci a mají můj velký obdiv. Jednu výtku si však přece jen neodpustím. Mrzí mě, že vyjma klatovských nikdo další nevyhlašoval třídy, ale vždy pouze kategorie. Přitom, jak jsem již řekl, třeba v naší třídě nás startovalo kolem osmi. Máme tak za celý rok jediný pohár – právě z Vltavy. Ne tedy, že bychom to dělali pro poháry, ale každý si ho rád odveze.“

Můžeš přiblížit plány do nadcházející sezóny?

Marek: „Jednoznačně chceme pokračovat v historicích. Rádi bychom se svezli i v zahraničí. Lákají nás především rakouské, německé a italské šotoliny. Příští rok však pojedeme pouze vybrané soutěže. To především proto, že letos jsem upřednostnil své závodění a Tomík jel jen ty autokrosové závody, které nekolidovaly s mými soutěžemi. Příští rok to bude opačně. Tomík pojede kompletní „republiku“ a pokud bude vypsán Pohár sponzorů, tak i ten. Bude to jeho poslední sezóna v RacerBuggy a zároveň rozlučka s autokrosem.“

Tomáš: „Chtěl bych skončit v republikovém šampionátu na bedně. Letos jsem totiž jel jen Humpolec a Přerov a několik kosických a žamberských podniků. Prioritou byl vývoj bugyny. Ta je po Adamu Prokopovi, ale v podstatě jsme jí kompletně celou předělali a osadili jsme jí motorem Honda 250ccm. Ten jedeme sériový bez jakýchkoliv úprav. Myslím, že její vývoj se nám podařil perfektně. Poprvé jsem s ní jel v Přerově. To byla ještě přibrzděná a neměla správný výkon. Když jsem ve finále tlačil, následoval tvrdý úder do betonových svodidel. Po dalších dvou měsících evoluce jsem s ní však při druhém startu v rámci Žamberka vyhrál Humpolec.“

Marek: „Žamberští pořadatelé zasluhují velkou pochvalu. Už počínaje možností mnoha tréninkových jízd přes skvěle připravenou trať. Jeden den stačil, aby se Tomík svezl více, než v „republice“ za celý víkend.“

Co znamená plánovaný autokrosový konec pro další Tomášovo závodění?

Marek: „Už nyní v zimě bude startovat na Amater Rally v Milovicích. Milan Blahout nám vyšel vstříc a snížil věkovou hranici pro jezdce na třináct let věku. Technikou bude Nissan Almera, se kterým jel už loni rallycross. Nejde nám o body a časy, ale aby se vyjezdil, přizpůsobil se předokolce a asfaltovým tratím. Prostě to bude taková průprava pro rallye. Chystáme se též koupit rallyové auto. Nejspíše to bude Volkswagen Polo. S ním by jel republikový šampionát slalomů, Amater Rally a vrchy zřejmě u Edy Patery. Do rallyového Poháru mládeže totiž může nastoupit až v šestnácti letech. Chci, aby se do té doby učil na asfaltu jak brzdit, poznával fungování pneumatik a rozpis. Letos s námi objížděl seznamovací jízdy, takže nadiktovat si ho umí.“

Jak se těší do rallye Tomáš?

Marek: „Už nyní s námi jezdí jako mechanik. Takže jsem ho tím nakazil. Například na Agropě jsem mu slíbil, že ho v pátek po přejímkách svezu ve favoritu. Když jsem ale přišel k autu, už měl podsedák na řidičově sedačce, seděl za volantem a byl připoután. Následně předvedl krásnou jízdu. A já se na místě spolujezdce i bál. Tomíkův počin poté mechanici zhodnotili, že takhle rychle našeho favorita ještě jet neviděli. Skvěle zvládl i smyk na vytočenou trojku. To se zase ukázala autokrosová průprava. Dobré také je, že v autokrosu jezdil se zadním pohonem. Můj názor je, že přechod ze zadokolky na předokolku je mnohem jednodušší než naopak.“

„Tomáš: „Já bych chtěl jezdit spíše zadokolky. Při jarním testu v Bělé pod Bezdězem mě svezl v kadettu Hary Ředitel. Nádherný zážitek. Silná, hravá zadokolka by se mi moc zamlouvala.“

Nebude vám autokros chybět?

Marek: „Tak ano i ne. Mrzí mě, že v tomto sportu často nedojedu nikoliv svoji vinou, nýbrž mě z tratě vyndá soupeř. Za tyto fauly pak mnozí pořadatelé trestají jen některé jezdce. Prostě zde platí, že všichni jsou si rovni, ale někteří přece jen rovnější. V soutěžích si za nedokončení můžu většinou sám. Buď jsem chyboval jezdecky, nebo při přípravě techniky. Mé motto je hezky si zazávodit, svézt se, vracet se domů spokojen. Prostě užít si ten víkend je pro mě důležitější než vyhrát za každou cenu. Tedy i za cenu faulů, protestů, nesportovního chování. Vyhrát holt může jen jeden. To se snažím vštěpovat i Tomíkovi. A pak je zde ještě jeden důležitý faktor. Dlouho jsem žil v přesvědčení, že soutěže jsou nejdražší automobilovou disciplínou. Omyl. Jedna Tomíkova sezóna v RacerBuggy stojí jako tři moje rallyové.“

Sice diskutujeme, že prioritou je Tomášovo závodění. Máš však přece jen ještě nějaký nesplněný jezdecký sen i ty?

Marek: „Jasně, chci omezit sebe a věnovat se Tomíkovi. Vím, že má větší talent než já a již nyní dokázal více, než já za svoji závodnickou kariéru. Pokud ho to bude nadále bavit, samozřejmě má moji podporu. S Ondrou však jeden sen přece jen máme. Rádi bychom si postavili historika Ford Escort RS Cosworth. Miluji dobu devadesátých let, kdy za jeho volantem excelovali borci jako Chovanec, Křeček, Trojan či Trajbold.“

Tomáš: „Však i mezi modýlky autíček těch fordů máš dost.“

Marek: „To je mé další hobby. Sbírám modely aut v měřítcích 1:43 a 1:18. Převážně české jezdce a právě devadesátá léta. Máme jich doma asi sto. Možná i víc. Těch malých určitě.“

Tomáš. „Máš víc autíček než já pohárů.“

Marek: „Pohárů má asi osmdesát.“

Tomáš: „Už devadesát. Za čtyři sezóny. Až budu za rok končit s autokrosem, chci jich mít sto.“