Realitní makléř a rally

Václav Duha se narodil 1.12.1992 v Berouně, vystudoval střední školu v oboru Ekonomika v podniku a v současné době je zaměstnán v M&M reality holding jako realitní makléř. Závodní auta vnímal jako malý kluk, protože často viděl projíždět Karla Trojana jun. a jeho sestru Katku. Zlomový krok k myšlence věnovat se aktivně rally nastal v době, kdy začal navštěvovat dílnu Karla Trojana. V letošní sezoně se objevilo jeho jméno ve startovní listině třech závodů ČMPR, ale ani v jednom neprojel cílovou rampou, protože dvakrát odstoupil z důvodu technické poruchy a Rallye Posázaví nedokončil. S Václavem jsem se domluvil na krátkém rozhovoru a položil mu několik otázek.

Václave, proč jsi se rozhodl věnovat rally?

Tak to je velice jednoduchá ale zároveň těžká otázka, kterou pochopí jen ten, kdo si sedne do opravdového závodního auta.

Co Tě na tomto sportu zaujalo?

Tak je to samozřejmě veškerá atmosféra kolem, adrenalin, zákony fyziky, řev motoru a divácká atmosféra, která je nedílnou součástí v místě konání každé rally. Mám pokračovat? Asi netřeba, protože kdo to zažil, tak ví o čem je řeč.

Jaká byla reakce rodiny a přátel, když jsi oznámil že jsi se rozhodl pro tento sport ?

No, znáte to, máma pronesla větu typu: S.re tě, že jsi zdravý člověk? Ale dnes, když přijedu domů ze závodů, tak se stejně zeptá, jak jsem dopadl. A jaký by měl na to názor otec? To se bohužel už nikdy nedovím, ale jedno si pamatuji. Když Karel Trojan jednou projížděl zatáčku bokem u nás ve vesnici, z výfuku mu vylítl plamen a já měl oči v loužích (nadšením), tak mi táta na to řekl: To nikdy mít nebudeš, na to nemáme, tak se na to nedívej. A jak je to dnes? Ano, nemám Evo, nemám R5, ale prostě jedu. Mohl bych mít za jeden závod luxusní dovolenou u moře, ale ten zážitek mi to nedá. Asi je asi jasné, co mám na mysli….

Věnuješ se aktivně jinému sportu, než je rally ?

Hrál jsem 12 let fotbal a nyní jsem se k němu opět vrátil. Věnuji se thajskému boxu a posilovně, kde trávím hodně času. Mám jeden den v týdnu volno (bez sportu) a to je sobota, kde běhám okolo domu apod..

Který závod byl prvním a s jakým autem?

První závod jsem odjel v Sosnové s Renaultem Clio, kde jsem totálně sjel sériové pneumatiky a jel jsem s autem bez rámu, ačkoli jsem jsi myslel, že sedím ve wrcu.

Než jsi odstartoval do svého prvního závodu, co všechno jsi absolvovat, aby jsi mohl odstartovat do závodu ?

Finance, finance, finance. Ačkoli to bylo na nízké úrovni, tak jsem ještě chodil do školy a každá koruna mi chyběla. Byl to opravdu ten první závod a já si musel finančně zajistit vše spojené s dopravou závodního auta, zaplatit startovné, benzin a všechny související náklady s tímto startem.

Každý sportovec má nějaký cíl, čeho by jsi chtěl dosáhnout v tomto sportu ?

Jsem realista, ale také člověk, který cíle má. Chtěl bych se dostat na bednu v celkovém pořadí ČMPR v sezoně 2017, protože v naší třídě je velká konkurence oproti republice. Když jsme se Zdeňkem Pipkem (spolujezdcem) odstoupili v Hořovicích z důvodu prasklého kloubu na ose, tak jsme sledovali jak jedou ostatní, po prvním projetém autě po nás, reakce: Já: ty v..e, Zdeněk to samé, víte proč? Protože ČMPR je vlastně malý mistrák, střelci, kteří jedou bomby, nemusí mít ani R2 a jedou fakt kládu. Prostě mi šel mráz po zádech, protože jsem to viděl opět z pozice diváka. Jestli je to polák nebo čech, prostě někteří ti kluci by v mistráku snad smetli i ty R2ky s daleko horší technikou. Amatérský sport je prostě nutný!

Máš nějaký vzor v tomto sportu?

Abych pravdu řekl, vždy si beru z každého něco. Pokud mám říct jméno vysloužilých nebo aktivních jezdců, tak to jsou nejlepší jezdci předokolek Ragnotti, zesnulý Bugalski nebo Panizzi. Krise Meeka mám rád a fandím mu. U nás jsem zmínil Karla Trojana, ale jinak mám rád jezdce, kteří jedou na výsledek a zároveň pro lidi.

Jakému jezdci a týmu fandíš v Mistrovství světa a v našem mistrovství?

Tak jak jsem už zmínil v MS mě zajímá jméno Kris Meeke, kterému bych přál titul. U nás v ČR přeji Karlu Trojanovi aby dovážel auto na bedně a ukázal svou nezapomenutou rychlost ve smyku.

Jaké závodní auto by jsi si chtěl vyzkoušet ?

Chtěl bych si vyzkoušet a tedy spíše najet kilometry se specifikací R2. Měl jsem tu možnost se s tím seznámit, ale to je málo. Potřeboval bych najezdit ty kilometry. Pokud by se našel partner, či nějaká spolupráce do budoucna s tímto vozem, tak si myslím že bych svoji rychlost bych prokázal. To jsem ale teď moc v budoucnu.

Blíží se konec letošní sezóny, jaké máš další plány?

V Hořovicích to byla pro mě letos poslední soutěž. Nyní pracuji na repasi vozu, dám nový kabát a samo sebou nové díly. Auto po předchozím majiteli nebylo zrovna v dobrém stavu, díky tomu jsem letos nedojížděl. Postupně jsem nacházel špatně provedou práci, ale abych zas jen nehledal chyby jinde, i nový díl někdy nevydrží. Je to pouze materiál.

A jaké máš plány na příští rok?

Tak více závodit, nabrat víc zkušeností na nových pneumatikách a hlavně se sžít s autem jako takovým. Na závod do Posázaví jsem jel vlastně připraven tak, že jsem s autem nenajel jediný ostrý kilometr a to už nikdy neudělám, startovat bez testu na závod. Nehledě na to, že v ČK na RZ1 nám auto přestalo dobíjet a na RZ 6 nám praskl obal od převodovky. V Radouni, kde nás jelo hodně ve třídě, jsme rychlost už ukázali hned na první a třetí rychlostní zkoušce.

Co by jsi chtěl říci na závěr ?

Chtěl bych poděkovat všem lidem, kteří mi tento sport rozmlouvali, díky své práci jsem se naučil proměnit negativa v pozitivum. Děkuji Karlu Trojanovi za každý den na dílně, kdy jsem se mohl zapojit včetně testů a rad, kterých není od profíka nikdy dost. Jinak doma vědí, co si dám do hlavy to bude, takže jim můžu děkovat za jejich trpělivost se mnou. A vzkaz pro všechny: Dělejte co Vás baví, je jedno jaká je to úroveň, hlavně se tomu blížit!