Smolná sezóna Kastnera s Morkusem

Velmi smolnou sezónu za sebou mají Jaroslav Kastner a Vlastimil Morkus. Posádce z Mnichova Hradiště nebylo přáno dokončit ani jednu kompletní soutěž ze tří, do kterých odstartovala. Vedle technických potíží se nevyhnula ani dvěma karambolům. Středočeši tedy pochopitelně doufají, že si smůlu na dlouho dopředu vybrali.

Profil Jaroslava Kastnera na eWRC-results.com

Sezónu jste začali krumlovským odstoupením. Co se přihodilo?

Jarda: „Byly dva kotrmelce. Panovalo hodně špatné počasí. Asi nejhorší, jaké jsme na soutěžích za celou dosavadní kariéru zažili. Kvůli husté mlze nebylo prakticky vidět. Zhruba za polovinou poslední páteční erzety – Kohout – Ján – následoval za vesnicí padák dolů, zakončený pravou zatáčkou. Ta utahovala a navíc její povrch tvořil hodně hladký asfalt. Na té vodě to šíleně klouzalo a poroučeli jsme se ven. Auto zůstalo na pravém boku.“

Vlastík: „Nikomu jsme nechyběli. ONI systém nefungoval a Jarda nemohl vylézt. Visel tam zaklíněn jako stažený králík. Musel jsem se přes něj vydrápat ven jako z tanku. Zkoušel jsem auto převrátit na kola. V tom křoví to však nešlo. Ani žádní diváci nikde poblíž nebyli. Běžel jsem tedy proti vložce zastavovat auta. Ta přijížděla z kopce a bylo dost nebezpečné lézt s čelovkou do silnice. Mával jsem tedy jen z krajnice. Žádné z posádek, startujících za námi, v autě nesvítila žlutá vlajka, a jak naše honda vězela dost hluboko pod břehem, nebyla vidět. Být zraněni, zřejmě bychom tam zůstali dosud. Nakonec se mi povedlo jedno auto zastavit. A pak několik dalších. To jsem měl zase obavy, aby do nich nevlétla ta další přijíždějící. Po nějakých deseti minutách se objevili už i pořadatelé.“

Jarda: „Auto bylo konečně vráceno na kola. Já se mohl odpoutat a vylézt tak, abych nespadl a nerozbil si hubu. Prostě jsme nepropadli panice.“

Jak velké byly škody na technice?

Jarda: „Jednalo se především o plechařinu. Auto šlo zaplaťpánbůh do měkkého a dopadlo to s ním velmi dobře. Oprava trvala nějaké dva měsíce. Bohemku jsme nicméně jeli s naším druhým – stříbrným – autem.“

V úvodu jste však opět odstoupili.

Jarda: „Hned na úvodní erzetě se projevila únava materiálu. Prasknul šroub brzdového třmenu. Mechanici nás museli přemlouvat, abychom v neděli nastoupili alespoň do SupeRally. Byli jsme totiž dost znechuceni. Nakonec jsme si neděli užili a v rámci třídy se i umístili.“

Jak se vám líbil poněkud netradiční formát letošní Bohemie?

Vlastík: „Systém polokruhových vložek se mi líbí. Určitě je to výhodné i pro organizátory co se týče nutnosti získat méně povolení a nasazení menšího počtu pořadatelů, kteří obsáhnou několikrát totéž místo. Naopak se nám nelíbí, že erzet bylo celkově málo. Zrušením byť jen jedné z nich totiž soutěž ztratí dost podstatnou část. Celkově si myslím, že by si Bohemka zasloužila důstojnější formát. Třeba servisní zóna byla sice pěkná a prostorná, ale odstrčená úplně mimo civilizaci. Připomínalo to spíše nějaký rallysprint.“

Jarda: „Podnik jako Bohemia by měl být velký, nabubřelý. Přijedeš do Krumlova a žije tam tím celé město. Tady to je takové chudé. Mnoho lidí navíc určitě odlákala termínová kolize s autokrosovou Evropou v nedaleké Nové Pace. Je nesmysl, aby se na jednom placu jely dva takto velké motoristické podniky. Jak říkám, Krumlov svoji soutěží žije úplně jinak. A o Barumce ani nemluvě. Byť si stále myslím, že ta do kalendáře republikového šampionátu nepatří.“

Proč?

Jarda: „Pro týmy naší velikosti je to naprosto finančně nedostupná záležitost. Jen startovné je oproti dalším dvoudenním podnikům dražší o více než deset tisíc korun, o nákladech na soutěž nemluvě.“

Vlastík: „Ale událost to je obrovská. Já jel Barumku dvakrát – s Petrem a Pavlem Pelechovými. Žije jí celý kraj. To jinde nevidíš. Na přejezdu posádkám mává i devadesátiletá babička. Tady by ti nejraději naházeli do cesty hřebíky, protože potřebují jet do Lidlu nakoupit.“

Sezónu jste zakončili v Příbrami. A opět se nejednalo o vydařené vystoupení.

Vlastík: „Jeli jsme s tímtéž autem jako na Bohemce. Skončili jsme zase hned zezačátku. Za cílem úvodní erzety jsme zastavili, že se svlékneme a zkontrolujeme auto. Já zavíral páté – tedy třetí – dveře a říkám si, že jsou nějaké mastné. Vzápětí jsme odhalili, že vytekl olej z převodovky. Na místě to nešlo opravit. Museli jsme zajet do servisu, kde vše vyřešil jednoduchý zásah. Opět jsme nastoupili do SupeRally užít si druhou etapu.“

Jarda: „Na třetí nedělní erzetě – nalžovické – jsme vymysleli, že na vyhlášeném dublovickém horizontu není potřeba brzdit tak brzy. Když jsme na něj ve stopadesátikilometrové rychlosti přijeli, zjistili jsme, že na brzdění je pozdě. Balíky slámy se nám přibližovaly sakra rychle. Rána to byla docela slušná a sláma je v autě ještě teď. Naštěstí balíky slámy jsou poměrně milosrdné. Letos jsem si holt vybral více nehod než za předchozích deset let dohromady.“

Máte už plány do nadcházející sezóny?

Jarda: „Už jsme si zvykli na formát velkého mistráku, který nám vyhovuje. Počet soutěží se bude odvíjet od finančních možností a mé šikovnosti, jak hodně budu ničit auta. Doufám nicméně, že letos jsem si smůlu vybral na dlouho dopředu.“