Velký rozhovor se Štěpánem Vojtěchem 2. díl

Štěpán Vojtěch pochází ze známé závodnické rodiny a společně se svým bratrem Tomášem patřili k těm, kdo takzvaně „udělali rally“ v době asi největší slávy soutěží v České republice. Do soutěží přišli z okruhů, ale hned se zabydleli na absolutní soutěžácké špičce a v době WRC pravidelně bojovali o příčky nejvyšší a bavili tisíce diváků kolem tratí. Štěpán se dnes mnohem více věnuje svému podnikání v prodeji automobilů, ale závodnický duch jej neopouští, a to dobře ukázal i v loňském roce na Rally Bohemia, kde s Michalem Ernstem a Peugeotem 206 WRC dojen na skvělém třetím místě. Se Štěpánem Vojtěchem jsem se potkal v Liberci v zázemí jeho týmu, kde odpočívala krásná a tehdy panensky bílá „dvěstěšestka“ WRC – Chassis No. 8. Rozhovor jsme kvůli jeho obsáhlosti rozdělili na dva díly.

První díl rozhovoru ZDE

Chcete mít to auto úplně v originálním původním stavu s originálními díly, nebo se snažíte najít i alternativy?

Zatím jsme se k ničemu vlastnímu ani nedostali. Chtěli bychom to nechat tak, jak to je, tedy v originálním stavu. Teď jsme zrovna řešili tlumiče, chtěli jsme je jenom zkouknout, jestli jsou v pořádku. A protože jsou tam ty poměrně drahé Öhlins tlumiče, tak jsme je případně chtěli nechat zrepasovat. No a od tlumičářů padl návrh, jestli tam nedat nové Riegery, a tu původní sadu nechat v garáži a závodit na nových, nastavitelných Riegrech, než ty původní pořád dokola repasovat. My ale nemáme ambici někoho nahánět a jet na výsledek, to auto je samo o sobě hodně rychlé. Kromě toho by to ale pro nás znamenalo najezdit s autem spoustu kilometrů, hodně testovat a na to nemáme ani čas, ani peníze, a nemá to pro nás vlastně žádný efekt. Naším cílem je se svézt a tím si na limit toho auta ani nesáhneme.

Nesáhnete si na limit, a přesto jste schopní po letech pauzy dojet Bohemku na třetím místě?

Mile mně to překvapilo, že i s takovým starým autem by se dalo závodit na špici v našem mistráku. Dalo by se jezdit na slušném umístění, samozřejmě ne vyhrávat. Pokud by ale byla specifická soutěž s erzetami, které by nebyly tolik náročné na nastavení podvozku, srovnání se současnými speciály by to určitě sneslo, přestože u podvozku je to rozdíl patnáct let vývoje. Například charakter nedělní etapy loňské Rally Bohemia našemu autu doslova svědčil. My, dnes de facto z gauče, jsme měli srovnatelné časy se špičkou a jeli jsme vyrovnanou partii. Tím chci říct, že jsem od našeho auta nečekal, že bude v některých zkouškách takto držet krok. My jsme třeba na Staroměstské erzetě jeli hodně opatrně, ale už při ohřívání pneumatik bylo vidět, že ty R5 měly všechny čtyři kola na zemi a trakce při výjezdu z vinglů byla prostě úplně někde jinde. Ale říkám, pokud je charakter trati příznivý, dalo by se tahat a závodit s tímhle „veteránem“.

Jak sám vnímáš současnou úroveň a stav našem mistráku?

Je mi trochu líto diváků, protože na ty současná auta prostě není takový pohled, jako na ty stará WRC. Auto sice jede rychleji, absolutní čas tam je, ale ta akce tam není. Kdežto ty staré „WRCy“ byly prkenné, pořád se to nakopávalo a do zatáček se to tak nějak „kachnilo“. I z jezdeckého hlediska mi přijde tohle zábavnější, nemůžu si pomoct. Má větší výkon a horší trakci, tak si s tím člověk prostě víc vyhraje. Já jsem měl tu možnost nějaké kilometry s novým „WRCem“ ujet. Je to sice krásné, opravdu rychlé svezení a to auto přesně funguje a absorbuje nerovnosti neuvěřitelným způsobem. A nemusí se tam řešit tolik věcí, jako v tom starším autě. Ale co se sportovního pocitu týká, jak pro diváka, tak pro jezdce, je to prostě atraktivnější. Ta kombinace většího výkonu a horší trakce z toho dělá jednoduše skvělý zážitek pro všechny zúčastněné.

Myslíš, že dnes je šance pro jezdce se staršími WRC udělat nějaký pořádný výsledek?

Já myslím, že to za určitých okolností možné je. My jezdíme jen sporadicky a nemám absolutně ambice jezdit na nějaké vyšší úrovni, ale jsou tady takoví, kteří s posledními WRC ukazují, že když se dá dohromady tahle technika a šikovné ruce, dá se jet na bednu.

Myslíš třeba Honzu Dohnala?

Ano, zrovna Honza Dohnal s Fordem Focus RS WRC jede moc pěkně, ale pořád s rezervou. Viděl jsem časy, které zajíždí, a je to vážně dobré. To auto na vítězství ve specifických rychlostních zkouškách určitě má.

Dokázalo by podle tebe dnes takové auto konkurovat továrně?

Budu mluvit za sebe. Je jasné, že my bychom to nedokázali. Tovární jezdec v autě sedí celý rok a během sezony s ním odjede půl zeměkoule. Smaže se pak rozdíl ve výkonu. Ten podvozek je dnes taky už úplně jinde. Ale asi kdyby do toho auta sednul dobře rozjetý Roman Kresta nebo podobný jezdec, tak je všechny smaže. Samozřejmě je něco jiného dojet celou soutěž a vyhrát, není to jenom o těch časech v erzetách. Jakmile ale začnete takto závodit s továrnou, začnete všechno řešit a přemýšlet o tom, co a jak, a oni do toho taky půjdou víc...

Kromě WRC si se také svezl v enkách s myšákem, a to i ve světě. Nemáš ještě nějaké úmysly, že bys začal jezdit víc?

Musím se přiznat, že úplně ne. Je to hlavně tím, že mám jiné starosti a nemám čas o tom tolik přemýšlet. Ono je to vážně složité to jednoduše vyjádřit. My jsme totiž měli to obrovské štěstí, že jsme u nás zažili krásnou éru „WRCů“ v plném laufu, přestože jsme jezdili rally poměrně krátce. Šest let přece jen není nijak dlouhá doba na sbírání rallyových zkušeností. Samozřejmě, že to není jen šest let, závodil jsem potom i dál, ale už ta intenzita nebyla taková, jako do roku 2007. Ve světě člověk musel pomýšlet na svezení o úroveň níž, ale i to PWRC bylo v té době kvalitní, rozdíl tam byl opravdu ten jeden stupínek. Já jsem právě za to, že jsem tuhletu dobu zažil, hrozně rád, a bylo to super.

A jak dnes vzpomínáš na soutěže v MS v rally s „enkem“?

Svezení s myšákem je jistě perfektní, ale je to enko. Já ty enka moc neznám, i když se svezu třeba okruhovým enkem, tak se mi hůř hledá hranice vozu. Na rozdíl od áček je ta hranice jaksi blíž a je taková pozvolná, a to mi nesedí. Mně jsou ty áčka tak nějak bližší, za prvé jsem s nimi jezdil delší dobu a za druhé je to větší zábava. Kdybych sbíral fajfky do deníčku, tak bych asi měl jet třeba Švédsko nebo Monte Carlo, ale na to jsme nikdy nebyli, a teď už na to vůbec není ta správná doba. Jednak jsme realisti, a jednak notabene u toho enka v tom člověk musí sedět pořád, aby věděl, co dělá. To enko jede zrovna tak rychle, někdy možná rychleji než „WRCo“, v těch maximálních rychlostech, kde můžou nastat potíže, a člověk to musí mít opravdu v ruce. To mně vůbec neláká. Možná už taky začínám fotrovatět, ale je to tak . Mně stačí si takhle sednout do auta při těch legendách a vyrazit ven. Řekl bych, že za hranicemi je to pořád vyspělejší, než tady u nás. Závody tam mají dlouhou tradici a pořadatelé jsou hodně snaživí a ochotní. Tím nechci říct, že by se pořadatelé tady málo snažili, ale možná je to dáno tou krátkou dobou závodění. Někdy se příliš experimentuje, pořád se něco mění, ať už k lepšímu, či k horšímu. Venku mně baví ta stabilita a nadhled, který tam panuje. Tam se všichni sejdou, protože chtějí být spolu a jsou na rally rádi. Přijde mi ten kolektiv mnohem stmelenější, než u nás. Možná, že je to jenom můj pocit, když člověk na chvíli vypadne odsud. Možná je to jinou mentalitou národa.

Nebo spíš tím, že do toho člověk míň vidí?

To je určitě možné. Tady je to možná způsobeno tím, že znám pořadatele i lidi kolem týmů osobně, tak do zákulisí závodů vidím. Třeba Rallylegend nás baví svou pohodovou atmosférou a také skvadrou lidí, jak závodníků, tak pořadatelů, kteří se tam sejdou. My jsme měli to štěstí, že jsme tuhle atmosféru zažili bez nějakých průšvihů, protože k bezpečnosti soutěže se tam přistupuje se stejnou italskou ležérností jako ke všemu ostatnímu. Možná je to tím, že charakter tratí je hodně technický a nedochází tam k tolika krizovkám. Je to moc příjemné zpestření.

Jaký máš závodnický plán pro letošní rok?

Více méně plánujeme Bohemku a Rallylegendy v San Marinu. Moc neuvažuju o něčem jiném. Bohemka je pro nás domácí soutěž, vždycky jsme ji měli rádi, přestože se nám na ní moc nedaří, jak už to na domácích soutěžích bývá. Ještě jsme řešili, jestli třeba nejet Krumlov, který mi přirostl k srdci tím krásným prostředím i charakterem trati, a také tou dobou, ve které jsme tam závodili. Velmi rychle se ale té myšlenky vzdávám, protože mi to většinou nesedí jak termínově, tak nastavením auta. Zase by tomu člověk musel věnovat víc času. Na jednu stranu mně to hrozně láká, na druhou stranu si řeknu, vždyť my jsme rádi, že máme díly, dáme to auto vůbec dohromady a nějak to jede. Takže se včas zabrzdím a většinou na to pak přestanu myslet, protože to není dobrý nápad. My nemáme ambice to auto někde drtit. Máme v úmyslu ho slušně použít, udržet v odpovídajícím stavu a pobavit se. Takže kombinace Bohemky, Rallylegend a případně testování nebo nějakého firemního eventu je ideální a určitě rozumnější než hnát někam do nesmyslu.

Takže když tě budou chtít letos diváci vidět v Čechách, tak je jedinou šancí Bohemka?

Teď chystáme auto vystavovat na Legendách v Praze, ale závodit budeme jen na Bohemce v červenci. Zatím nic dalšího v plánu nemáme, ale vše se může změnit, pokud k tomu bude nějaký důvod.

Děkuji za rozhovor