Jan Petr: „Bez Martiny bych tam bloudil a řadil dosud!“

Vynikajícího výsledku dosáhla na Rally Vyškov posádka Jan Petr – Martina Straková. Ta zopakovala vítězství ve třídě 8 z Valašky a navrch se blýskla sedmnáctým místem absolutně a desátým v Rally Sprint Sérii. Podařilo se jí to i přes technické problémy, kdy jí hned od úvodní rychlostní vložky trápil problém s převodovkou.

Jan Petr startoval ve Vyškově teprve podruhé v kariéře, když zde v roce 2012 skončil osmý absolutně. „Tehdy se ale soutěž jela jen v rámci Poháru ČR a MČRHA a tudíž tam nebyla taková konkurence. Už tehdy jsem si ale tento podnik velmi oblíbil. Tamní tratě mi sedí, přestože jsou rychlejší, a líbí se mi i okolní krajina. V neposlední řadě tam má moje spolujezdkyně Martina část rodiny, například babičku a tetu, u které jsme bydleli. Měli jsme tedy rodinné zázemí a přišlo nám fandit mnoho příbuzných a známých. Můžeme hovořit téměř o domácí soutěži,“ netají se Honza vřelým vztahem k Vyškovsku.

Posádka černého „tajpára“ se startovním číslem třiatřicet také hned v úvodu začala zostra a po úvodní rychlostní zkoušce zaujala druhou pozici ve třídě 8. Na té setrvala i po dalších dvou vložkách, které uzavřely úvodní ze tří sekcí. „Od začátku jsme nasadili slušné tempo a rozhodně jsme se neflákali, přestože nás trošku brzdily technické problémy. Vypadávaly druhý a třetí kvalt, které jsou stěžejní. Martina mi tedy vedle diktátu musela držet řadicí páku. Zvládala to perfektně, četla skvěle a bez jediného zadrhnutí. Bez ní bych tam bloudil a řadil dosud,“ popisuje vstup do soutěže pilot, jenž servisní pauzu strávil se ztrátou necelých třinácti vteřin na vedoucí posádku Martin Kouřil – Zuzana Lieskovcová.

Hned na čtvrté erzetě se Honza s Martinou ujali vedení. „Kouřivku zradila převodovka a musel odstoupit. Jsem si vědom, že nebýt toho, asi bychom na něj neměli. Jede ukrutnou kládu. Rázem jsme vedli s více než půlminutovým náskokem před Tomášem Guryčou. Ten také letos hodně porychlil a začal nás stahovat. Napomohla tomu i má špatná volba pneumatik. Jelikož během servisní pauzy proběhla asi desetiminutová intenzivní dešťová přeháňka, očekával jsem ochlazení a oslizlé silnice. Vsadil jsem tedy na střední obutí. Ono se však oteplilo, trať rychle oschla a vhodné by byly tvrdé gumy. Intermedia jsem skoro spálil a ještě jsem na páté vložce sežral bláto, vyvezlo mě to až k balíku slámy a musel jsem couvat. Rázem byl za mnou Guryča o pouhých dvacet vteřin,“ vrací se ke krušnější druhé rundě Jan Petr.

Posádka černé hondy si však na závěrečných vložkách vítězství v „osmičkách“ vzít nenechala. „Sedmou erzetu jsme v naší třídě vyhráli. Bylo to v pohodě, už jsme měli správně obuto a jeli jsme slušné tempo. Pohlídali jsme si i kvalty. Martina to poctivě držela a já téměř nevnímal technické problémy. Horší to bylo na závěrečné vložce. Na té totiž trojka odešla úplně a nešla vůbec zařadit. Obával jsem se ztráty vedoucí pozice ve třídě. Problémy se však nevyhnuly ani Tomášovi Guryčovi. Ten měl prý zase chvilku pocit, že udělal defekt a než si to očuchal, trošku zvolnil. Pozici jsme tedy uhájili. Závěrem chci poděkovat mému tátovi za zajištění našeho startu a klukům od Pavlíny Tydlačkové za spolupráci v servisu,“ končí své povídání Jan Petr.

Foto: Robert Balcar