Když rally léčí

Ano, neměli jsme na Bohemce startovat. Měl to být trest za chyby v Hustopečích (tvrdé, že?), ale člověk míní - život mění. Na poslední chvíli jsem se rozhodl Bohemku a její jedinečné tratě absolvovat.

A když už jsem se začínal těšit, jak se budeme prát s vybranými soupeři o vteřinky, přišla na mě chlapská nemoc. Seznamovací jízdy tak proběhly ve třech, což je tak trochu proti řádům, nicméně rýmu, bolest v krku ani bol v hlavě nikdo neodhalil. Ze seznamovaček vyplynulo, že budeme tratit nejen na městských zkouškách, které prostě nemám rád, ale i na Šumburku, který už je na mě moc technický. Zní to divně, ale kombinace miliónu P8 a L8, mých rukou a sériového auta nejde k sobě. Z Vince jsem získal respekt, nejvíce se mi líbila Lobeč a Bzí, k Sychrovu jsem našel cestu až v posledním seznamovacím průjezdu. Měl jsem na této vložce výhodu, poněvadž jsem jel její konec v obou směrech při Rallye Legend Liberec v předchozích letech.

Zmatků v servisní zóně jsme nebyli ušetřeni ani my, vše se ale v dobré obrátilo. V sobotu jsme postavili zázemí, absolvovali více jak hodinovou frontu před technickou prohlídkou kvůli sledovacímu zařízení a přejímkou jsme opět bez sebemenšího problému prošli, tentokrát v rekordním čase čítající cca dvě minuty. Prohodili jsme u Pirelli pneumatiky, naše volba na odpoledne byla jasná: tvrdé vpřed, měkké vzad.

Začátek pro startovní pole MČR znamenala rychlostní zkouška Bondy v centru Mladé Boleslavi, kolem místního nákupního střediska a v přilehlých uličkách s mnoha a mnoha obrubníky. Tento typ zkoušek mně osobně nesedí a když se nám auto ve třetí zatáčce začalo pakovat, znamenalo to jasný signál: dokroužit. Ze 14 odstartovaných posádek ve třídě 8 odstoupila první dvojice... Následoval Sychrov se startem před kamennou bránou v blízkosti zámku Sychrov. Začala se mně v hlavě odehrávat představa co s tím, až nás dojede J. Peták. Možná i proto se nám na prvních velkých brzdách zablokovala kola a už se začínal vidět situaci bledě. Vyšli jsme z toho ale se ctí a bez větší ztráty pokračovali. V podstatě hned od začátku jsem ale kontroloval zpětné zrcátko a dá se říct, že jsem více prokoukal dozadu než dopředu. V cíli jsem ještě chvilku posečkal a patnáctivteřinové manko rozhodlo o tom, že pana Petáka hlídat víceméně nemusím. Technický Šumburk mně osobně opravdu nesedl, šestikilometrové Bzí ale šlo. Úbytek posádek ve skupině 8 pokračoval - po RZ4 nás tam bylo 8, my jako třetí. To už jsme ale věděli i o odstoupení vedoucího Stejskala juniora kvůli poloose.

Druhé průjezdy s sebou přinesly již setmění a od Šumburku tmu. Opět nám nejvíce sedl Sychrov, škoda jen zaváhání v cílovém sjezdu mezi velkými stromy. Na Šumburku opět bída a na Bzí jsme odjeli jen první kilometr, poté nás zastavila signalizace žluté vlajky. Vložku jsme dojeli na blinkry pomalu, u Daňhelů byly naštěstí jen škody na vozidle. V této sekci odstoupili další tři jezdci naší třídy, shodou okolností všichni havarovali. Po prvním dni jsme tedy zbyli ve skupině 8 čtyři - široko daleko vedoucí Martin Rada, pak my, Honza Hosnedl a Jarda Kastner. Úmrtnost 71%.

Dlouho do noci svítil u naší posádky čas z RZ7 špatný (tzn. skutečně zajetý, a ne přidělený díky žluté vlajce), až jsem to nevydržel a v jednu v noci zavolal jednomu z činovníků pro styk s jezdci. Dozvěděl jsem se, že o situaci ví, a že se bude řešit hned ráno. Říkám OK, časy startů do 2. etapy budou tedy také až ráno. Ráno jsme sice přidělený čas měli, ale startovní pořadí bylo seřazeno ještě s původním časem. Zmatení z toho byli především naši kolegové ze třídy, aby ne - místo toho, aby oni kontrolovali náš čas, tak my jsme je v sobotu měli jako na dlani. Každopádně s tím nejde souhlasit, navíc to přispívá k situaci, aby jezdci závodili i při/po vyhlášení žluté vlajky. Když totiž zpomalíte a nemáte jistotu, že ředitel/sporťáci rozhodnou operativně, můžete být poškozeni.

Na sobotu jsme vymysleli novou pneumatikovou strategii a dali jsme dozadu střední směs. Bylo to především (= jedině) kvůli tomu, že nám zadní začala ucházet (následek proslulých děr na šumburské RZ) a hlavně z důvodu, že jiné měkké nemáme. Honza Hosnedl vyřešil problémy s brzdami a jal se nás stíhat. Na Lobči jsme od něj dostali 4,5 vteřiny, následný Vinec tedy nevěstil pro nás nic dobrého. Zvláště, když na prvních větších brzdách se nám z pravého předního kola ozvaly ošklivé rány (byli jsme přesvědčeni, že nám praskla poloosa). To se naštěstí nepotvrdilo a po vlažném začátku jsme tedy pokračovali. V cíli to pro nás dopadlo ještě dobře - 2,5 vteřiny další ztráty na Honzu s Frantou. Před námi městská RZ a předzvěst další ztráty. Bohužel u kolegů "soupeřů" praskl držák motoru (to známe z loňského Rzeszowa) a museli zpomalit. Už na Vinci odstoupil Jarda Kastner kvůli poloose.

Bohužel náhradní držák motoru u Hosnedlů nebyl, ani my jsme nemohli pomoci (což mě mrzelo fest, páč jsme stále dlužni Honzovi za levé rameno z Hustopečí, bez kterého bychom tam nedojeli). Nedalo se nic dělat, na naši radu (a díky polským zkušenostem) uvázeli motor aspoň kurtem a jelo se na poslední sekci, už bez zrušené Lobče. V polovině Vince nás rozesmutněl pohled právě na posádku Hosnedl - Jůza stojící mimo trať (prokletá poloosa) a tudíž jsme ve třídě zbyli dva. Nezbývalo než dokroužit Staroměstskou, vystát další hodinovou frontu na rampu, kde nás AlesGute donutil říct pár slov do mikrofonu a přebrat za druhé místo. Cestou domů jsem si mohl pustit v autě i klimošku, po nachlazení skoro ani památky...

Rally Bohemia byla pěknou soutěží s mouchami pro nás ve druhé polovině startovního pole. Věřím, že i názory "těch vzadu" budou pochopeny, není to přeci jen o první dvacítce, pro kterou bylo na Bohemce všechno super. Z mladoboleslavské soutěže jsme dostali solidní příděl bodů za druhé místo i za třetí příčku v druhé etapě a jsme v hodnocení šampionátu čtvrtí. Co s tím? :-)