Epilog Adama Koblihy

Sezóna 2015 je téměř na svém počátku a mezi fanoušky se začala proslýchat zpráva, že nadějný talent českého rallysportu Adam Kobliha již nadále nebude usedat do závodního auta. Jaká je skutečnost, se dozvíte v následujících řádcích, pojďme si ale nejprve krátce připomenout Adamovy začátky a uplynulou sezónu 2014.

Valašský jezdec se poprvé na uzavřenou trať postavil v roce 2003 a od té doby začal psát svou závodnickou historii. Přes řadu amatérských podniků se nastálo usadil v Mistrovství České republiky. To se psal rok 2009 a závodním nářadím byla tehdy osvědčená Honda Civic VTI. Kde se Adam Kobliha objevil, tam sbíral povětšinou první pozice. Skvělé výsledky postupně vynesly tohoto talentovaného jezdce k titulu mistra ve třídě 9 ve sprintrally a k titulu vicemistra ve velkém mistrovství pro rok 2011. O rok později, tedy v roce 2012 získal již titul mistra i ve velkém mistrovství, opět ve třídě 9. Rok 2013 znamenal přestup do ryze závodního auta, a sice do Citröenu C2 R2 Max. Účast v malém mistrovství a neustálý progres přinesly na konci roku zasloužený titul mistra ve třídě 6. Tím se dostáváme až k letošnímu roku a právě o něm teď bude řeč. Více už sám jezdec:

„Sezóna 2014 pro mě znamenala další krok dopředu a nesla se v duchu sbírání zkušeností a posouvání hranice mé výkonosti ještě dál a dál. Po titulu ve sprintech ve třídě 6 v předchozí sezóně jsem měl touhu postoupit zas o ten jeden stupínek výš, a to do třídy 5 v rámci velkého mistrovství. Po dlouhém zvažování jsem přijal nabídku od Mojmíra Juříčka ke startu v MMČR s Renaultem Clio R3, který připravoval Miroslav Jandík a jeho APID Racing. Věděl jsem, do čeho jdu, protože auto i tým jsem si vyzkoušel už na posledním závodě sezóny 2013 ve Vsetíně. V týmu jsem se cítil jako doma, jejich zapálení pro tento sport, přátelská a obětavá práce, to tvoří skvělé zázemí. Důležitým aspektem však pro mě byla finanční náročnost celého projektu, ale i přesto jsem se rozhodl jít do určitého rizika a podřídit tomu vše. Od února jsem se do toho pustil na plno a začal pracovat na sobě ať už po fyzické, psychické, jezdecké či technické stránce. Díky tomu všemu jsem se před samotný začátkem sezóny cítil ve velmi dobré formě.“

Sezóna pro posádku Kobliha - Chodura začínala v Českém Krumlově, kde poprvé otestovali vůz na evropských pneumatikách a na mokru. Propršená druhá etapa a řada drobných chyb včetně minutové penalizace nakonec pro posádku Clia znamenala 4. místo ve třídě 5 i ve dvoukolkách (2WD). V rychlém sledu pokračoval šampionát Rally Šumavou. V těžkém závodě, který s sebou přinesl mnoho vody i havárií se nesl v duchu boje o druhé místo se zkušeným Josefem Petákem, zkušenost nakonec rozhodla a Adam s Petrem si na podmáčeném závodě dopluli pro třetí post v rámci obou zmíněných kategorií. Tato soutěž však byla tou poslední, kde jsme mohli vidět posádku pohromadě, do dalších bojů již naskočil Adamův bývalý parťák Karel Žáček. Po úvodních dvou podnicích ovládal čelo tabulky Egon Smékal. Úvodní strasti popsal už sám jezdec: „Do prvních dvou závodů jsme vstoupili s Péťou Chodurou a úvod pro nás nebyl jednoduchý. Jak v Českém Krumlově, tak i na Šumavě počasí moc nepřálo a my získávali naše první zkušenosti s autem na mokrém povrchu. Výsledky pro nás nebyly na úvod zas tak špatné, ale i přesto jsme se Péťou dohodli, že nadále spolu nebudeme pokračovat. Cítil jsem, že potřebuji vedle sebe někoho zkušeného, protože už se jelo velmi rychle. Oslovil jsem tedy znovu Káju Žáčka a ten na mou nabídku kývl.“

Na řadě byla Rally Hustopeče. Obnovená dvojice Kobliha – Žáček právě zde započala svou vzrůstající formu. Dařilo se jim vše, na co sáhli a systémem start – cíl získali své premiérové vítězství ve třídě 5 i ve dvoukolkách. Adam Kobliha měl vždy šotolinové úseky v oblibě a tamní tratě přesně sedí jeho povaze. Otázkou bylo, zda dokáže svůj výkon zopakovat i na legendární Rally Bohemia, která následovala. Na krásných tratích se Adam pral o první místo s Egonem Smékalem a přímá konfrontace vyzněla lépe v jeho prospěch. Posádka Clia tak vyhrála i svůj druhý závod v řadě a potvrdila svou letní formu. „Do Hustopečí jsme vyrazili s více změnami, a to jak v nastavení vozu, s jiným výrobcem pneumatik, tak i s novým mitfárou. Všechny tyto změny se blaze podepsaly na našem výkonu. Neřešili jsme ani jeden problém a v pohodě, s klidnou hlavou jsme zvítězili. Byl to první suchý závod, kde jsem dokázal využít potenciál auta. Jako vždy mě na této soutěži nejvíc bavily tamní šotolinové úseky a s tímto vozem to byla radost. Následovala Bohemia rally. Na tu jsme odjížděli plni optimismu a s posilněným sebevědomím. Chtěli jsme potvrdit naši vzestupnou formu. Tratě Bohemky jsou spíše technického charakteru a to vyhovovalo našemu vozu. Vše se opět podařilo na výbornou a my potvrdili vítězství z Hustopečí,“ komentoval vítěz Bohemie i Hustopečí.

Barum rally – Mount Everest domácí rallyové scény, kam se sjede vždy velmi silná domácí a především zahraniční konkurence. Adam Kobliha tak stál i proti účastníkům evropského šampionátu ERC. Sužován více horečkami než soupeři, si i přesto dokázal udržet koncentraci a po skvělém výkonu deklasoval všechny dvoukolky a zaslouženě zvítězil i ve třídě 5. Třetím triumfem v řadě se tak Kobliha dotáhl na vedoucího Smékala a před závěrečným podnikem tak srovnal krok. V rámci velkého mistrovství byl pro vozy Renault Clio R3 vypsán pohár nesoucí název ROPRO Clio R3 Czech Trophy by ACI, ve kterém si Adam již po „barumce“ předčasně zajistil vítězný pohár: „Tradičním vrcholem pro nás byla domácí Barum rally na kterou jsme se s celým týmem velmi tvrdě připravovali, jen já jsem si to trochu zkomplikoval nataženou achylovkou a celý závod jsem navíc odjel v horečkách. Ani to ale nezastavilo naši sérii a za velké podpory našich fanoušků jsme v silné evropské konkurenci do třetice zvítězili ve dvoukolkách. Pro mě, pro Káju i celý tým bylo tohle vítězství naplněním jednoho velkého životního snu. Z tohoto výsledku jsme byli nejen my velmi dojatí. Přišlo ale také jedno velké varování. Při této soutěži jsem poprvé v životě zažil velkou krizovku, kdy jsem neměl kontrolu nad vozem, a ve vysoké rychlosti jsme udělali několikery hodiny, díky Bohu dopadlo vše dobře a nic jsme netrefili. Nicméně díky euforii se zdálo být vše jako ze snu.“

Posledním závodem byla Rally Příbram, ta měla rozhodnout o vítězi skupiny 2WD a třídy 5. Vše bylo otevřené a o úspěchu rozhodovala již první etapa, ta se však Adamu Koblihovi moc nepovedla. Špatná volba pneumatik a chyba, kdy posádka narazila se svým Cliem do obrubníku a ohnula zadní nápravnici, stála až příliš mnoho času. Ve druhé etapě se Adam snažil, seč mohl, ale ztrátu nesnížil. Malou náplastí byla vyhraná druhá etapa a bodový zisk zaručující alespoň vítězství ve třídě 5 v hodnocení celého šampionátu. Titul ve dvoukolkách tak získal Egon Smékal, jako třetí byl klasifikován Josef Peták. Závěr popsal Adam Kobliha: „Než jsem odjížděl na Příbram, tak už mě doháněla tíha závazků, které jsem na sebe během sezóny nabral. Zkrátka byl jsem pod tlakem, který jsem si ale nepřipouštěl. Měli jsme rovnocennou šanci na to vyhrát titul a určitě jsme ji nechtěli promarnit. První den jsem se necítil ve své kůži a vůbec mi to nešlo, z toho pramenila chyba, kdy jsme ohnuli zadní nápravu. Nabrali jsme časovou ztrátu, která se druhý den dala jen stěží smazat. Po závodech jsem se dověděl, že v sobotu mi odešel někdo blízký a jakoby mě to vnitřně ovlivnilo. V neděli už jsem se cítil opět ve formě, ale už to na soupeře nestačilo. Celkově v sezóně 2014 jsme dosáhli na druhé místo v šampionátu dvoukolek a první ve skupině 5. To bylo odměnou pro celý tým.

Myslím si, že v prvním roce s „ertrojkou“ se nemusíme za naše výkony stydět. Byl to učednický rok, ve kterém jsme získávali především zkušenosti, a spousta věcí pro mě byla nových. Můžu ale říci, že tato sezóna byla tou vůbec nejlepší, co jsem měl možnost v dosavadní kariéře odjet. Výsledek a mé poděkování patří především Mojmírovi Juříčkovi, dále pak Mirovi Jandíkovi a jeho týmu mechaniků, všem našim sponzorům, předně Láďovi Raabovi, spolujezdcům Kájovi a Péťovi, soupeřům, všem přátelům, podporovatelům a fanouškům,“ shrnul účinkování v sezóně 2014 Adam Kobliha.

Jak je to tedy s budoucností v rally? „Po dlouhém zvažování co dál jsem došel k závěru, že nechci dál v rally pokračovat. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, zvlášť když se v očích ostatních lidí zdála má kariéra velmi nadějnou. K tomuto rozhodnutí mě vedlo mnoho osobních důvodů. Nepřipouštěl jsem si fakt, že se mi nebo někomu vedle mě může něco stát, i když se říká, že s tím vědomím do toho všichni jdeme. Nikdo jiný ale nežije můj život a já už nejsem ochoten jej vystavovat takovému riziku. Tohle jsem si uvědomil po odchodu blízké osoby a takovou tečkou byla tragická havárie na rally Krkonoše. Ač to navenek vypadalo, že jsem šťastný, tak uvnitř jsem se hodně trápil delší dobu. Mimo jiné jsem rally věnoval dvanáct let života a veškerý čas i finance. Myslím si, že život nabízí i něco jiného než jen rally. Ztratil jsem v tom smysl. Vím, že jsem tímto rozhodnutím v mnoha lidech vzbudil různé pocity, ale byl bych rád, kdyby jej všichni respektovali.

Za celou kariéru jsem prožil spoustu krásných chvil, na které budu rád vzpomínat, poznal mnoho lidí, vybudoval spoustu přátelství, získal nespočet fanoušků a velmi rád bych všem ze srdce poděkoval. Kdybych měl všechny vyjmenovat, asi bych na někoho zapomněl, tak věřím, že se v tom každý najde. VŠEM NESMÍRNĚ DĚKUJI.

Závěrem chci popřát Honzovi Lungovi a celému týmu mnoho krásných chvil v sezóně 2015, ať dosáhnou úspěchů, po kterých touží. Dále přeji všem posádkám, ať vždy dojedou ve zdraví do cíle a přistupují k tomuto sportu s respektem a pokorou.“

Uvidíme tedy Adama Koblihu ještě někdy v závodním voze? „Kdo to ví?“