Robert Čonka: „Evropské gumy nás zrychlily!“

Pražský pilot Robert Čonka se letos připravuje na svoji již dvacátou rallyovou sezónu. Po několika letech, kdy byl jeho prioritou sprinterský šampionát, se letos hodlá zaměřit na dvoudenní soutěže. S Robertem jsme si povídali v holešovické restauraci u Houbaře po návštěvě extraligového hokejového zápasu Sparty s Litvínovem mimo jiné i o evropských pneumatikách, které ho v Příbrami velmi zaujaly a hodlá na nich startovat i v letošní sezóně.

Profil Roberta Čonky na eWRC-results.com

Roberte, můžeš se úvodem ještě vrátit k loňské sezóně?

„Loni jsme měli sezónu značně omezenou a odjeli jsme pouze čtyři podniky. Na Kopné jsme skončili ve třídě 7 druzí po souboji s Pavlem Vedrou, v Pačejově a Vyškově nás však z vedoucí pozice zastavila technická závada. Jelikož naši prioritou byl zisk sprinterského titulu, což se tím dostalo pouze do teoretické roviny a boj o druhé, třetí či čtvrté konečné místo neměl smysl, zbytek jednodenních podniků jsme vypustili. Místo toho jsme se, již potřetí v řadě, představili na závěrečné soutěži MMČR v Příbrami. Od úvodní vložky jsme se ujali vedení a až do cíle jsme před sebe nikoho nepustili. Našimi soupeři ve třídě byli Martin Lošťák, Vlasta Hodaň a sprinterský šampión Pavel Vedra. Zpočátku se jelo hodně rychle. Především prvně jmenovaný jel fantasticky a pro nás to je Juha Kankkunen z Příbrami:-). Moc se těšíme, že jej letos budeme potkávat více. Závěrečné tři erzety, jak se Petr (spolujezdec Petr Zátko, pozn. autora) bál odstoupení, měl takovou schizofrenii, že mi před retardéry zakazoval brzdit na převodovce:-). To mě v jeho případě opravdu pobavilo, a když mi vždy poděkoval, tak jsem se opravdu hlasitě smál. Strach z prasklé poloosy vykonal své. Také v absolutním pořadí jsme obsadili pěkné dvaadvacáté místo, porazili jsme i mnoho silnějších dvoukolek a udělali tak bezvadnou tečku za sezónou.“

Ve velkém šampionátu byla povinnost používat evropské pneumatiky. Co na ně říkáš?

„Zatímco mnozí je nešetřili kritikou, já musím říci pravý opak. Jelo se mi na nich fantasticky. Díky jejich tvrdším bokům je auto přesnější na řízení. Vyřešily též náš problém podhrnování gum v zatáčkách, které nyní můžeme projíždět rychleji. Nakonec bylo fajn, že jsem si je v Příbrami mohl vyzkoušet s ohledem na předpis, který byl pro letošek zase změněn:-). Cenné pro nás byly i rady Henricha Řeháčka ohledně jejich použití. Celá soutěž mě utvrdila o jejich kvalitách a rozhodně je pojedu i nadále.“

Nyní ale už přejděme do současnosti. Jaké jsou tvé plány do letošního roku?

„Původně jsme plánovali koupi vozidla specifikace R2 a setrvání ve sprintech. Vzhledem k tomu, že kalendář vypadá, jak vypadá, a naši reklamní partneři nemají zájem prezentovat se pouze na Moravě a sezónu ve velkém mistráku s „er dvojkou“ nejsme schopni finančně utáhnout, pojedeme většinu dvoudenních podniků s naší stávající fabií. V rámci Rallysprint série se hodláme představit alespoň v Pačejově. Vzhledem k čekání na radikální změny, které učinila Rally komise Federace automobilového sportu, jsme zastavili veškeré práce na našem vozidle. Nyní se tedy musíme vrhnout do repase, například motoru či skříně. Máme též připraveny nějaké malé evoluce. Doufám, že nás to malinko porychlí a ještě více se zlepší chování auta. Za spolupráci při jejich realizaci děkujeme našemu kamarádovi a soupeři Luboši Pickovi. Jeho práce si moc vážíme.“

Zmínil jsi změny, které učinila pro novou sezónu Rally komise Federace automobilového sportu. Co od nich očekáváš?

„Ve své podstatě většina změn může být přínosem. Jen některá jejich interpretace mi přijde nešťastná. Uzpůsobení Rallysprint série se vlastně stalo moravským mistrovstvím a pro účast v ní nám Federace automobilového sportu vlastně zavřela dveře. Přitom Lužické hory či Krkonoše patřily, třeba spolu s Vyškovem, ke krásně zorganizovaným soutěžím se vstřícnými a ochotnými pořadateli. To se zcela určitě nedá o všech říci… Očekávám nárůst počtu startujících ve velkém mistráku. Mohlo by zde jet více posádek, než bylo v posledních letech pravidlem. Naopak sprinty pravděpodobně poklesnou na atraktivitě. Ne asi hned, ale rozhodně k tomu postupně dojde. V tomto plně chápu obavy pořadatelů Kopné. Však na jednotlivých sprintech většinou startovalo kolem třiceti čtyřkolek, také většina aktérů Poháru ČR pocházela z Čech. A takovýmto lidem se nyní vyplatí raději dvakrát, třikrát svézt se na soutěži poblíž domova, než se pětkrát za rok táhnout bojovat takřka o nic na Moravu.“

Ty ovšem pojedeš převážně dvoudenní podniky. Jak se na ně těšíš?

„Těším se moc. Vždyť ač je to neuvěřitelné, za celou svoji dlouholetou kariéru pojedu poprvé Šumavu či Český Krumlov. Bohemku jsem pak jel pouze jednou, v šestadevadesátém ještě s kadettem a spolujezdcem Karlem Hejným. Zopakuji si jí tedy téměř po dvaceti letech. Vzpomínám, že tehdy jsme odstoupili ze třetí pozice ve třídě A6 vinou prasklé poloosy. To je dosud nejčastější příčina mých výpadků, způsobená hodně mým stylem jízdy a brzděním levou nohou. Svým způsobem nás tedy Federace automobilového sportu dokopala k tomu, abychom poznali nové soutěže a tratě. Věřím v dobrou konkurenci v naší třídě a častější setkání oproti posledním rokům.“

Závěrem trochu z jiného soudku. Vím o tobě, že jsi dlouholetým věrným fanouškem fotbalové a hokejové Sparty. Jak se ti líbil extraligový hokejový zápas proti druhému Litvínovu a kdo z hráčů tě zaujal?

„Že jsem Sparťan, to asi vědí všichni. Už mi to odpustili i přátelé z Moravy. Tedy doufám:-). Hokej, na kterém jsme byli, jsem si moc užil. Hvězdou zápasu pro mě byl jednoznačně můj jmenovec Robert Sabolič. Byl snad u všeho – čtyřikrát vyloučen a dal dva góly. Prostě drak. Musím vyzdvihnout i příjemnou atmosféru. Od početných kotlů obou soupeřů neproběhly žádné vulgarity. Bylo to fér a i proto jsem odcházel s velmi příjemným pocitem.“