Tomáš Paldus: „Raut nebude!“

Nejúspěšnější sezónu své kariéry za sebou mají Tomáš Paldus a Jiří Mařatka. Posádka krásné kitové felicie splnila ziskem titulu ve třídě SA2 předsezónní cíl a jako bonus přidala stříbro v absolutním pořadí Poháru ČR. Ideálně se jí vydařily především první čtyři podniky, zatímco v těch dvou závěrečných ji zastavily technické závady. Ta příbramská navíc měla za následek mohutný požár, který způsobil rozsáhlé škody na technice.

Tomáši, sezóna 2014 je minulostí. Jak jsi s ní spokojen?

„Maximálně. Sezóna se nám vydařila nad očekávání dobře. Třídu SA2 jsme chtěli každopádně vyhrát, což se podařilo. Také se stříbrem v absolutním pořadí Poháru ČR jsme naprosto spokojeni. Myslím, že jsme do toho s „Mářou“ dali, v rámci našich možností, vše. Průběh sezóny byl bezchybný, až na poslední dva závody. V Jeseníkách nás totiž hned na druhé erzetě – šternberském kopci, známém ze závodů do vrchu Ecce Homo – zastavila spojka. Ještě hůře jsme dopadli v Příbrami. Tuto rallye jsme si chtěli užít coby naši sezónní rozlučku. Už na úvodní vložce však došlo na vstřikovacím potrubí k vystřelení těsnění gumového o-kroužku, jímž pak proudil benzín, a výpary začaly hořet. Naši felicii zachvátily plameny, a přestože jsme ji okamžitě začali hasit, z poloviny ohořela. Škody jsou tedy dost velké.“

Až na smolný závěr se vám však dařilo. Se kterou soutěží jsi spokojen nejvíce?

„Nejvíce se mi líbily Hustopeče. Nadchl mě poměrně dlouhý šotolinový úsek, na němž jsem si jízdu parádně užíval. Mrzelo nás jen zkrácení jedné vložky kvůli protestům určité části tamních obyvatel. K tomu navíc došlo těsně před soutěží. Hustopeče byly úžasně zvládnuté i pořadatelsky, vše fungovalo bez jediného problému. Uznání a obdiv však zaslouží všichni pořadatelé, kteří dokážou v dnešní nelehké době rallye uspořádat.“

Jak hodnotíš letošní konkurenci v Poháru ČR?

„V absolutním pořadí jsme sváděli souboje s naším tradičním soupeřem Tomášem Macháčkem. V polovině roku se vrátil i Míla Jirsa. Do poháru z historiků letos přestoupil také Jirka Hladík. Ten si zaslouží veškerý obdiv, jak dokázal letět s vozem slabší třídy. V úvodních podnicích byl naprosto nedostižný. Stačit jsme mu začali až od nějaké třetí soutěže, před níž jsme změnili nastavení převodovky. Zkrátili jsme pátý a šestý rychlostní stupeň, ty potom lépe navazovaly a potenciál motoru šel využít naplno.“

Všechny letošní podniky jsi absolvoval s Jiřím Mařatkou. Učinili jste nějaký pokrok třeba v rozpisu?

„Určitě. Už proto, že kitová felicie je oproti našim předchozím autům mnohem rychlejší. Museli jsme tedy do rozpisu zařadit poznámky, které předtím nebyly potřeba. Tím jsme eliminovali nebezpečná místa na trati. Většinou se ale jedná o sprostá a tudíž nepublikovatelná slova:-).“

Proběhla nějaká oslava úspěšné sezóny?

„Tak, proběhla… Spíše měla proběhnout… Vyhlášení celé rallyové sezóny se konalo v Holešově a slíben byl raut. Na ten jsme se moc těšili. Vyrazili jsme tedy s dostatečným předstihem natěšeni na ty dobroty a naschvál jsme nejedli, abychom měli prostor:-). Znervóznilo nás čekání na semaforech v Hradci, aby nám to mezitím ostatní nesnědli. Po příjezdu a zaregistrování nám však po deseti minutách posezení bylo sděleno, že raut nebude. Prý na něj nezbyly peníze. „Mářa“ tedy zašel na bar koupit pět měsíců prošlé brambůrky a tři měsíce prošlé pití a „pořádně“ jsme se najedli až cestou domů na benzince v Moravské Třebové. S nostalgií jsme mohli vzpomínat na vyhlášení sezón ve Volném poháru. To byly úplně jiné akce a kalilo se do rána. Náladu jsme si spravili na akci „poháristů“ v Krkonoších na Zvoničce, kde se někteří jedinci postarali o pořádnou show:-). Jarda Šopík představoval lehkou děvu, moc mu to slušelo a má krásné nohy:-). Jeho mitfára Martin Zigler pak byl za valašského jinocha. Probíhaly tam také neskutečné taneční kreace v podání Honzy Kynčla. Ten sice neměl žádný „speciální“ oblek, ale vše kompenzoval pohybovým nadáním:-).“

A plány na nadcházející sezónu už máš?

„Přes zimu hodlám opravit a zrepasovat felicii, kterou poté odstavím do depozitáře. Moje dosavadní jezdecká kariéra byla finančně dost vyčerpávající a tak příští rok budu zřejmě za volantem chybět. Pokud by se ale našel někdo, kdo by nám finančně pomohl zajistit starty s vytouženými speciály R2 nebo R3, které už nedokážu utáhnout z vlastního rozpočtu, samozřejmě bych se nebránil:-). V opačném případě se chci na některých závodech objevit v pozici mechanika, případně, bude-li mít někdo zájem, usednu na horké sedadlo spolujezdce. Navíc není ještě úplně jisté, jak budou vypadat plánované změny ze strany Rally komise Federace automobilového sportu, jaké výjimky se budou vztahovat na auta a výbavu. I proto se zatím zřejmě stáhneme do ústraní. Do budoucna pak možná vyrazíme za hranice naší vlasti.“

Víš konkrétně kam?

„Co jsme se bavili s dalšími „poháristy“, mnoho podniků v Německu či Polsku máme blíže, než ty moravské. Jsou tam i častější šotolinové úseky, mnohdy se startuje od nejslabších po nejsilnější auta a vidět tak jsou všichni. Také diváci neprovádějí takové masové příjezdy a odjezdy, aby po zhruba deseti prvních autech zmizeli jinam. Výhodou je i časová úspora – seznamovací jízdy probíhají dopoledne, aby se závodilo odpoledne a až do večerních hodin. V neposlední řadě, podle informací od těch, kteří tam startovali, si posádek váží, k těm českým jsou vstřícní a česká auta považují jejich zpracováním za ta nejlepší ve startovním poli. Prostě Gut Tsechische Arbait:-).“

Foto: Robert Balcar