Karel Jirátko: Panamericana mě opravdu přitahuje

Tři vozy tří různých koncepcí, v nich tři piloti a tři navigátoři. Jen jeden z nich ale disponuje aktivní závodnickou zkušeností s vozy všech tří značek, které La Carrera Panamericana Czech Republic pro účast v mexickém závodu má. Karel Jirátko si v přebohaté závodnické kariéře zažil závodění v Subaru, BMW i Porsche, i když za úplně jiných okolností, ale všechny stály za to. Jak ale sám uvádí, Carrera bude pro něj zcela novou, unikátní zkušeností...

V historii Karlova závodění bychom našli kapitol na celou knížku. Závodnické snahy se původně s klasickou rally míjely: "Závodil jsem na motocyklu a s rodinným wartburgem závody do vrchu, na rally jsem původně ani nemyslel. Po několika letech tohoto období mě oslovil kolega z Autoklubu Sigma Olomouc Milan Kunc. Byl to už zkušený a znalý pilot – neměl navigátora a oslovil mě. A tak jsme jeli spolu sezonu 1977 a moje navigátorská kariéra tím začala. Byla to vlastně moje nejdelší profese celého závodnického života."

V podobném duchu se nesl i další Karlův postup na horkých sedačkách vedle elitních českých pilotů. Často rozhodla náhoda a štěstí být v pravou chvíli na pravém místě. Jak Karel poznamenává, sám se prvoplánově do žádného týmu nikdy necpal. Podobně vzniklo i jezdecké partnerství s Pavlem Valouškem a Leo Pavlíkem, které přineslo pořádnou porci osmi titulů mistra republiky. Zároveň se dostal to Agroteamu JZD Slušovice, v podstatě nejkvalitnějšího českého týmu 80. let mimo škodováckou továrnu.

S Pavlem Valouškem zažil také svoje první závodění ve voze Porsche, tedy stejné značky, s jakou pojede vedle Jaroslava Petráska slavnou Carreru. "Bylo to v první polovině osmdesátých let. Za zprostředkování Autoturistem se podařilo získat k závodní činnosti Porsche 930 Turbo od slavné italské stále Jolly Club, která se později proslavila třeba Lanciemi Didiera Auriola. Měli jsme velké štěstí, tak silné auto tak slavné značky bylo v našich podmínkách něco nevídaného a protáhnout to obrovskou úřední mašinérií tehdejší doby opravdu nebylo jednoduché. Jenže auto jsme museli postupně přizpůsobovat obrazu svému. Mělo ohromnou sílu, vždyť nejsilnější auta té doby u nás byly stotřicítky RS, ale podvozek byl uzpůsoben italským hladkým asfaltům a ne uskákaným českým okreskám. Takže první epocha s Porsche netrvala příliš dlouho," vzpomíná. Následovalo totiž neméně úspěšné období vedle Leo Pavlíka v legendárním Audi Quattro – s tím závodili až do změny režimu v roce 1989.

Značku Subaru okusil Karel Jirátko na špičkové úrovni také, v roce 2000. Bylo to pochopitelně úplně jiné auto, než to, s jaké na Carreru připravuje Vojta Štajf. "Tehdy jsem byl osloven k tomu, abych k prvním rallyovým krokům vedl Tomáše Hrdinku. Měl už titul mistra Evropy v autokrosu, spoustu ambicí, skvělou fyzičku i velkou odvahu. Spojení se slovenským Styllex teamem přineslo i finanční prostředky a krásné Subaru Impreza WRC. Bylo to auto blízké těm, jaká jezdila v mistrovství světa a Tomáš rád hledal jeho limity. Díky tomuhle WRC jsem zažil svezení na špičkové rychlostní úrovni s mimořádně kvalitní technikou. Ale měl jsem za sebou i působení v továrním týmu Škody vedle Pavla Sibery a Emila Trinera, hlavně Siberovo superrychlé účinkování ve Finské rallye stálo za to. S Tomášem to však pokračovalo něco přes rok. Bral to hodně divoce po všech stránkách a svoje účinkování vedle něj jsem nakonec ukončil."

Značku BMW poznal Karel z opačného gardu. Lákalo ho to na sedadlo řidiče a líbila se mu starší soutěžní auta. "Koupil jsem BMW 2002 z roku 1969, s ním jsem jezdil mistrovství republiky i mistrovství Evropy, jednou jsme skončili i na druhém místě ve své kategorii. Bylo to opravdu krásné závodění a bavila mě klasická koncepce s pohonem zadních kol a motorem vpředu. Dnes s tímhle autem ještě závodí můj brácha."

S myšlenkou aktivní účasti na Carreře Panamericaně si dle svých slov původně ani nepohrával. Vlastně o její existenci neměl do doby před dvěma lety ani ponětí. "Přišel za mnou brácha a dal mi do ruky knížku Jana Králíka Život bez brzd o Jaroslavu Juhanovi. Bylo to krásné čtení a koukal jsem s očima otevřenýma. Nejen že jsem se dozvěděl o Carreře, o její tradici, významu i atmosféře, ale poznal jsem i osobnost Juhana. Klobouk dolů, jaké životní peripetie tenhle člověk dokázal v životě zvládnout, co všechno zažil a kolik toho dokázal. Jen více takových lidí!"

Původně to vypadalo, že knížkou Karlovo setkání s Carrerou končí, jenže zase sehrála svou roli náhoda, aniž by o ni Karel sám aktivně usiloval: "Obrátil se na mne Pepa Vyštejn. Potřeboval kvalitního historika a líbilo se mu naše BMW. Řekl mi, že se chystá s týmem Vojty Štajfa, kterého jsem z českých soutěží znal spoustu let, na Carreru Panamericanu. Hned mi došlo, o co se jedná. Prodej našeho bavoráku nakonec nevyšel, Pepa nakonec zakoupil Porsche 912 a bohužel pak sešlo i z Pepovy účasti. Jenže to už jsme se s Vojtou Štajfem bavili o tom, že bychom mohli být na Carreře v úloze mechaniků. Když neměl Jarda Petrásek navigátora, dohodli jsme se na tom, že mu v Mexiku budu číst noty já."

Řeklo by se, že nemůže být zkušenějšího rádce na těžké mexické trati po všem, co Karel Jirátko ve svém závodnickém životě vystřídal v šampionátech mnoha úrovní i historických epoch. On sám to ale vidí jinak: "Carrera je úplně jiná než evropské soutěže. Zkušeností jsem nabyl mnoho, ale z 99 procent mi nebudou k ničemu, všechno tam funguje odlišně. Trať se nenajíždí, nepíše se rozpis předem. Itineráře etap dostaneme od pořadatele předem vyrobené a budeme muset jet 'na oči' podle nich. Takže bude na místě pokora k tomu závodu, ta se ostatně prolíná celým mým závodnickým životem. S Jardou Petráskem se budeme muset sehrát, vztah jezdce a navigátora, to je velká psychologie a já vždycky dbal na to, abych svého jezdce dobře znal a dokázal na trati odhadnout, co se mu honí hlavou. Nejvíce se ale těším na celou atmosféru Carrery a ducha celého závodu, ta musí být neopakovatelná. A pochopitelně i na spolupráci s lidmi, kteří v našem rallysportu něco dokázali, ať je to Vládík Zelinka, Vojta Štajf nebo Jarda Jugas."

Karel Jirátko má za sebou přepestrý závodnický život, zažil ježdění ve vozech všech myslitelných koncepcí a Carrera té pestrosti ještě přidá, ale jak říká, on sám se nemění v závodní kombinéze i mimo ni: "Pořád zůstává na prvním místě úcta k soupeři, pokora a respekt k našemu sportu i k trati. Bez ní nelze dlouhodobě v naší disciplíně fungovat se vztyčenou hlavou. Řídím se tím i při provozu naší dílny, v níž připravujeme závodní vozy."

Sledujte www.panamericanarally.cz.