Úspěch neúspěch, je třeba zůstat při zemi

Vítězství ve třídě 6 a bronz mezi dvoukolkami vybojovali v Hustopečích Václav Dunovský a Jiří Stross. V obou kategoriích se tak vrátili do boje o přední příčky průběžné klasifikace. Poděbradský pilot však není spokojen jen s dosaženým výsledkem, ale kvituje též velmi přátelské vztahy, které mezi posádkami vozů s jednou poháněnou nápravou panují.

Václav Dunovský nevyrážel na jubilejní X. Rallye Hustopeče v ideálním rozpoložení. „Moji přípravu bohužel narušila chřipka. Dohromady jsem se dal až ve středu před odjezdem. Z tohoto pohledu to tedy nebylo úplně ideální. Mezi vinice jsme se ale každopádně těšili. Tamější erzety mají svoji dávku jedinečnosti a i šotolinové pasáže jsou v klidu a neničí auto. Hodně úseků se zde opakuje pořád dokola, což je trošku škoda. Skvělý byl, v Hustopečích tradiční, předstartovní program a setkání v jednom z mnoha místních vinařství. Letošní akce na Sonbergu byla opravdu velice příjemná a pořadatelům za ni velice děkujeme. Celkem pohodový harmonogram však narušila zásadní změna trati. My tak v pátek ráno museli jet přepisovat jednu sobotní a jednu páteční erzetu a navíc, k naší nelibosti, připsat celý další jeden okruh na polookruhové zkoušce. Těžko soudit, zda tomu šlo předejít či nikoliv. Pořadatelé však jistě pracovali s maximálním nasazením, takže jsme to vzali jako fakt a nevrtali se v tom. Po třech průjezdech shakedownu jsem cítil, že tomu z mé strany něco chybí. Na naší dobré náladě to ale nic nezměnilo,“ popisuje poděbradský pilot, jehož opět navigoval zkušený Jiří Stross, své pocity a události před samotným ostrým startem.

Do soutěže vstoupila posádka Peugeotu 208 R2 třetím časem mezi dvoukolkami a ujala se vedení ve třídě 6. Tytéž pozice pak držela i po první etapě, tvořené čtyřmi rychlostními zkouškami. „Ze svého výkonu na úvodní vložce jsem byl trochu rozpačitý. Nakonec se však ukázalo, že to nebylo vůbec špatné. „Dvojka“ byla v našem podání taková kostrbatá a to nás nějakou vteřinu stálo. Noční sekce potvrdila naše obavy z množství prachu, který si nestihne sednout. Místy jsme jeli do neprostupné stěny. Zhasnutí přídavných světel nic neřešilo a šlo tak jen odhadovat, kudy vede cesta. Ano, vyjma prvního to měli všichni stejné. Podle mě to ale už bylo za hranicí rizika a bezpečnosti. Tím spíše, že trať lemovaly poctivé betonové jehlany proti zkracování. Se závoděním to v těchto pasážích nemělo nic společného. Loni vše vyřešily dvouminutové rozestupy. Ale zvládli jsme to, myslím, obstojně,“ vrací se k pátečnímu dějství dlouholetý soutěžák.

Na pozicích Václava a Jiřího nic nezměnila ani sobotní etapa. „Ráno jsme začali lehce opatrněji. Na první erzetě jsme měli málo zahřáté pneumatiky a celkem dost to klouzalo. Hned na následujícím testu se mi přes všechnu opatrnost podařilo ve zrádném retardéru na šotolině chybovat, šťouchnout do barelu a vykoledovat si pětivteřinovou penalizaci. Odpoledne už mohlo být bez nás. Vytekla totiž kapalina ze spojky a vypadalo to na zničené ložisko. Do seskupení a servisu jsme dojeli přes startér a zdálo se být hotovo. Nakonec však byla odhalena pouze banalita s odvzdušňovacím ventilem. Mohli jsme pokračovat a zajet poslední sekci konečně slušně včetně poslední zkoušky, tvořenou druhým průjezdem polookruhem. Kroužení to bylo nekonečné a já se snad poprvé v soutěžním autě dostal do stavu, kdy jsem se musel všemi silami nutit do maximální koncentrace a poslouchání rozpisu. Nějaká hloupá chyba, vzniklá jízdou po paměti, by totiž byla na spadnutí. Se svým výkonem jsme ale určitě spokojeni. Odjeli jsme další důležité kilometry a poznali zase více auto a nové evropské pneumatiky pirelli. Ty fungovaly i za specifických podmínek skvěle. Je ale potřeba stát nohama na zemi a říci si, že dále výrazně zrychlit bude těžké.

"Určitou výkonnost jsme prokázali, ale současně si stále musíme zachovávat bezpečnostní rezervu a jet absolutně bez rizika. Na druhou stranu víme o místech a způsobech, kde i bezpečnou jízdou můžeme ještě získat nějakou tu vteřinu k dobru. Uvidíme tedy, jak se nám to bude dařit pilovat. Snažit se budeme rozhodně muset. Kluci ve 2WD i třídě 6 totiž jedou skvěle. Super je, že jsme, myslím, i dobrý kolektiv. Touto cestou chci poděkovat Ondrovi Bisahovi za velkou snahu o pomoc při řešení našeho problému se spojkou. Veliký dík samozřejmě posíláme našim partnerům, týmu Sparrow, mechanikům a všem, kteří zrealizovali náš hustopečský start. Stejně tak děkujeme našim fanouškům za skvělou podporu. Nové podpisové karty jim budiž alespoň drobnou odměnou,“ neskrývá spokojenost Václav Dunovský.