WRT: Kopná aneb vraždění zpětných zrcátek

Tak jsme dojeli, ahoj babi. Tedy spíš Venco. Tak by se dalo charakterizovat působení na předešlém závodě – Valašské rally. A proč Venco? Protože před závodem jsme si dělali s kolegou Vaškem Lichovníkem legraci, že se RZ jede okolo jeho chalupy, že případně zaskočíme na kávu. A přesně v tom místě nám praskla poloosa a zůstali jsme stát. Z tohoto závodu nevznikl poprvé za existenci WRCko Rally Teamu žádný blog. Však ono taky nebylo o čem psát. Přijeli jsme, seznámili jsme se, nic jsme neujeli a už jsme jeli domů :-).

Nicméně, pojďme k té Kopné. Protože můj spolujezdec je dlouhodobě pracovně v Anglii, sešli jsme se všichni společně až u snídaně v pátek před seznamovačkami. Ve čtvrtek, kdy jsme s Evčou dorazili do Kolář Racing jsme si udělali malou oslavu narozenin, které Eva slavila. Dorazili i Karel Voltner a Petr Gargulák, takže sranda byla. Nejvíc ovšem, když Moravák řekl Pražákovi na vůni slivovice „fuj, jak to můžeš pít“. To mě fakt pobavilo. Po chvilce zábavy a dostatečného degustování plzeňského ležícího, spícího, jsme šli spát.

V pátek jsme zjistili, že v naší tašce, kterou nám ochotně vyzvedl Karel Voltner, chybí snad úplně všechno. Označení tréninkáče, jeden panel s povinnou reklamou, samolepka na Shakedown a další věci. Karel asi nepochopil, že nejsme soupeři, že nás nemusí zkoušet vyhodit na tomhle :-) Samozřejmě vtip. Inu, tak jsme si na podkopku dojeli ještě jednou pro zbytek a jali se najíždět RZty. Vtipná byla reakce na naší „reklamaci“, že nemáme označení na tréninkáč a máme „jen jedno tohle číslo“, odpověď „a to vám chlapci nestačí?“ – super a bylo vyřešeno. Mám Moravu rád. U administrativní přejímky jsme zase zkoušeli získat ten chybějící panel SpecialTurbo. A tam to dopadlo slovy „znamenám si vás, udělali jste pro to chlapci maximum, všechno v pořádku, u TP snad panel ještě bude“. Pohoda.

Z předešlého ročníku, který jsme absolvovali, byly dvě RZ obráceny do protisměru. Kameňák a Hvozdná. Myslím, že to závodu jedině prospělo. Trochu neblahý pocit jsem měl ze skezdu kopce na Hvozdné, ale to vzalo rychle za své, kdy pořadatelé moudře usoudili, že by to bylo riziko. Však nehoda Pepíka Vojáčka z tohoto místa je více než varující. Výborné na seznamovačkách bylo, že vše běželo jak má. A při počtu 140 aut se nedělaly vláčky na RZtách. Když už se na trati pohybovalo auto pořadatele, tak to na startu bylo napsáno na ceduli, takže prostě pohoda jazz. Čím jsme si ale rande s tratí zpestřili, byla oprava pravého zpětného zrcátka. Jedna z protikatovaček na Kameňáku byla asi trochu povytažená ven, nevím, každopádně jsme si my a velká spousta dalších o ní rozbili pravé zrcátko. V našem případě byla výhoda, že se rozletělo na díly a ne na kusy. A tak jsem v trávě našel celé zrcátko i s drátky na výhřev, téměř celý kus plastu a stačilo to jen secvakat zpátky. Políbení symbolizovala jen drobnější díra do plastového krytu. Blinkr blikal, motorek pohyboval, pojďme.

Romanovi jsem se asi tisíckrát omluvil, protože to auto bylo půjčené od Budgetu. On jen suše konstatoval, že dokud od toho auta máme klíče, je vše v pohodě, i kdyby auto neexistovalo, ale musíme mít klíče :-).

Odpoledne nás čekal shakedown. Velký dík zde patří pořadatelům, že shakedown dělají. V našem případě to znamenalo, že se konečně od Vsetína 2013 můžeme trochu svézt. Valašku opravdu nelze počítat. Shakovali jsme celkem pětkrát. Jeli bysme i více, ale fronta aut, která se před startem tvořila, to nedovolovala. Fronta netrápila jediného závodníka, kterým byl Antonín Tlusťák. Ten se s řádně čekajícími posádkami nemazal, všechny nás předjel a stoupnul si přímo před start. S tím se nesmířil Jirka Vlček s Fabií S2000, který nelenil a narval svoje auto zpět mezi DS3 WRC a časovku. Ze strany Toníka to považuji za smutný úkaz arogantního jednání, všichni jsme si tu frontu museli vystát. I Tomáš Kostka osobně nám dělal předjezdce, než se na trať vydal náš Honda speciál :-).No nic.

Na shaku jsme se pěkně rozjeli od úplně pomalé jízdy až po trošku rychlejší. Sami sobě jsme na dvou kilometrech dali asi 10s. Což je svým způsobem otřesné, ale je to shake a ne závod a cílem bylo se rozjet. Dokonce jsme tam zažili i atmosféru jak v Argentině nebo Portugalsku 1986. Projeli jsme poslední pravotočivou zatáčkou a před námi dav lidí, který se ovšem jen líně rozestupoval. Místní pořadatel si myslel, že se shake už nejede, tak pustil lidi na trať.

Do soboty jsme se nádherně vyspali, měli jsme dobrou náladu, svítíčko slunilo, gumy 7-9 nazuty, všechno správně. První RZ Kameňák byla pěkná rozehřívačka, protože jsme se chtěli nejdřív jen rozjet, tak jsme zajeli až devátý čas ve skupině. Na čas jsme nekoukali, na tabuli ve stopce jsem jen viděl, že jsme ztratili hodně času. Důležité ale bylo, že jsme jeli a bez problémů. Na další zkoušce, řečená Kopná, jsme maličko zrychlili, přeskočili jsme kolegu Guryču s Citröenem a jeli si v klídku dál na Rakovou, kterou už jsme se maličko užili, že jsme zkusili zrychlit. Ale jen nepatrně. Nicméně, už jsme začali zajíždět čas v TOP5 devítek, což byl skromný cíl. V servisu jsme přehazovali gumy na 5-7, protože střední směs na předku se mi zdála klouzavá a auto se v gumě hodně vozilo. Po 30. minutách odpočinku jsme odjížděli na Hvozdnou. Na tu jsem se, ani vlastně nevím proč, těšil. Je to docela rychlá RZ, ale prostě mě baví. Zajeli jsme tam třetí místo v RZ, nechali jsme za sebou i kolegu Grafka nebo Zbyňu Hrabce. A to mě v rámci možností potěšilo. Že jsme i něco trošku zajeli. Následovalo druhé kolo Kaměňáku a Kopné. Z těchto dvou jsme jeli jen Kameňák, protože na Kopné to ošklivě rozbil Zdráhala. Na druhém Kameňáku jsme měli jednu úsměvnou situaci. Oblékali jsme se na čísi příjezdové cestě a po upoutání já v zrcátkách moc nevidím. Roman ještě nebyl v interkomu a já se zeptal „můžu?“ a Roman „ne“ a já rozumněl „jeď“. Tak jsem jel. No a tak jsme se seznámili s Olgou Lounovou :-). Nepatrně jsme jí donutili otestovat brzdnou soustavu jejího Lanceru. Před startem RZ Kopné jsem se jí za to omlouval, že to nebyl úmysl, jen že v zrcátkách vidím prd a se spolujezdcem jsme komunikačně pochybili. Druhý Kameňák už jsme si celkem užili, zrychlili jsme tam asi o 14,5s na 13 kilometrech. Z toho je vidět, jak opatrně jsme jeli první průjezd RZtou. Po druhém servisu, kde se nic neměnilo, jsme se začali dívat i na výsledky. Zjistili jsme, že jsme dvě sekundy za Obadalem. Což by bylo páté místo v devítkách. Tak to jsme si řekli, že zkusíme. Jeli jsme na Rakovou, kde jsme zajeli další třetí čas v devítkách a v cíli RZ byli o 8,5s dříve než Milan. Tím jsme ho přeskočili. Nicméně, máme pocit, že Milan měl nějaký technický problém s autem, proti prvním průjezdů celkem zpomalil. Cestou na poslední RZ, Hvozdná jsme si už jen říkali, že to dojedeme a budeme mít konečně body. I to se stalo. Hvozdnou jsme sice zajeli o chlup pomaleji než v prvním průjezdu, ale už to nic neměnilo, že jsme se s Romanem hodně radovali z toho, že jsme společně dojeli do cíle, autu jsme neublížili, neměli jsme žádné krizovky a vše šlapalo jako na drátkách. Pravda, na Pepíka Vojáčka s Karlem Voltnerem jsme ztratili mohutných 1:50,7 minuty, ale kluci se holt rozhodli, že nás všechny totálně znemožní. Jejich vítězství jim hodně přeji, ukázali, že kdo umí, umí. V pondělí jsme se bohužel dozvěděli, že Zbyňa Hrabec byl za malichernost vyloučen z třetího místa a nám připadla čtvrtá příčka. Jak už jsem psal na týmovém Facebooku, my jsme do cíle dojeli jako pátí v pořadí, a tak to bereme. Že jsme klasifikování jako čtvrtí je věc druhá, ale morálně před nás Zbyňa Hrabec patří, výsledek si vyjel a my jsme to čtvrté místo jen utrpěli. Vybojovali jsme si páté. Jen doufám, že to Zbyňu neodradí od dalšího účinkování ve sprintrally, byla by to škoda.

Auto jsme ponechali v UP a došli do servisního stanu, kde panovala dobrá nálada. My s Romanem jsme byli fakt šťastní, byť za páté místo, čekali jsme, že nám rozjíždění bude trvat mnohem déle a při 18. startujících ve skupině budeme rádi za první desítku. Tedy, páté místo je pro nás z říše snů a jsme za něj hodně rádi.

Je bohužel znát absence tréninků, které jsme s Tomem dělali, protože jsme oba byli z Prahy. Když je Roman dlouhodobě v UK, tak to je znát, že se mu chvilkami „do pusy“ nevešel rozpis, a to si nemyslím, že bych měl komplikovaný rozpis s množstvím doplňkových informací. Ale jednou jsem pochybil i já, kdy jsem na silnici neviděl to, co jsem v tu chvíli měl v hlavě za info, ale dle onboard to byl můj problém. Je znát, že ještě nejsme sladění, teď pracujeme na tom, jak tuto nevýhodu eliminovat. Přeci jen, to je hodně podstatné v tomto sportu.

Auto nám fungovalo skvěle, se špérou jsme našli řeč a nepraskla nám poloosa, což je pro mě jak vítězství :-). Je fakt, že jsme v kvůli tomu v řadě zatáček byli hodně opatrní, možná zbytečně. Ale další odstoupení by už zmařilo celý šampionát. A to bychom neradi. Díky patří celému týmu Kolář Racing, který se o nás i auto opět skvěle staral a samozřejmě partnerům v čele s DAQUAS s.r.o.

A děkujeme všem, co nás podporovali. Chápu, že to zní jako prázdná fráze, ale není. Hrozně mě potěšilo, když na nás někdo u RZ mával českou vlajkou, nebo na Rakové dva fanoušci v poli co mávali. To prostě potěší i taková malá píva, jako jsme my tam vzadu.

Dalším závodem ve sprintech bude Rally Krkonoše, přemýšlím však o startu na Rally Bohemia 2014, zatím ale není jisté s kým, Roman pojede s kolegou Steinerem v MMČR-HA a Tom je na dovolené. Tak uvidíme.

Mějte se všichni moc dobře, zdraví Honza Pilař

Komplet fotogalerii a novinky z týmu naleznete na www.facebook.com/wrckorallyteam

Onboardy a další videa na www.youtube.com/wrckorallyteam.