Čekáme na krysaře?

Ne, to není článek o Danu Landovi. Ani o kouzelníku Žitovi, a už vůbec ne o bájném králi Ječmínkovi, který jednou přijde a bude nám dobře vládnout.

My tady totiž už jednoho Ječmínka máme. Jmenuje se Roman a v čele Autoklubu ČR stojí od jeho založení v roce 1990. Poslední volba prezidenta AČR se konala v listopadu 2011 a Ječmínkovi se postavila hned čtveřice protikandidátů, jejichž jména ale rozhodně nepatří k těm známějším: Zdeněk Brádka, Svatopluk Holata, Stefan Szabo a Václav Verner. Nestalo se nic překvapivého, dosavadní vládce získal 192 z 297 možných hlasů a na trůnu se vcelku bez problémů udržel.

Tenhle článek ale není o tom, co vše se panu Ječmínkovi vytýká. Existuje-li podezření na spáchání trestného činu, je třeba podat trestní oznámení na Policii ČR a vyčkat výsledku jejího šetření, ne vykřikovat na webech. Autoklub si platí vynikající právníky, takže, proč jim zbytečně nabízet další výdělky za „šíření pomluv“? Sami si kauz a kauziček dokáží najít dost. Jen namátkou - v dobách sporů o autoritu zastřešující motocyklový sport v ČR kritizoval někdejší ministr školství Josef Dobeš Ječmínkovu organizaci za neprůhledné nakládání s financemi na motocyklový sport. Výsledek? Soud rozhodl, že stát (nikoliv třeba Dobeš) zaplatí Autoklubu ČR škodu 100.000 Kč, která vznikla znevážením jeho dobré pověsti.

Další příklad. V reakci na Ječmínkovy kroky vůči nedávné Rally Praha Revival putoval po internetu článek, kde neznámý autor vypočítával Ječmínkova pochybení a mimo jiné se zmínil o jeho „estébácké minulosti“. Výsledek? Mediální skupina, která text převzala do svého internetového časopisu, za tento výrok musela zveřejnit pokornou omluvu.

Článek na internetu zůstal, dotyčné tvrzení v něm už není. Proč se o článku zmiňuji? Protože obsahuje i další tvrzení. A některá z nich jsou, kulantně řečeno, dosti nepřesná. Tím nechci hájit Ječmínka nebo Autoklub ČR, naopak, chci poukázat na to, že takové články jsou v tomto boji dvousečnou zbraní. Jednak dávají právníkům Autoklubu šanci takové výzvy k odporu snadno roztrhat na kousky a před širokou veřejností zdiskreditovat. Za druhé, ten text je anonymní. Jeho důvěryhodnost je tedy od počátku zpochybnitelná. Jeho autor za svá tvrzení není čtenářům nijak odpovědný. To si pak může klidně vymýšlet nebo přikrášlovat, a nemusí jít zrovna „jen“ o obvinění ze spolupráce s STB.

Pokud vím, jak se věci doopravdy mají, měl bych to samozřejmě říci nahlas. Jenže, kdo je v této zemi ochoten se pod svá slova podepsat, vzít na sebe zodpovědnost? Prostě, jít s kůží na trh? Už léta se toho po straně namluví až až, ale když přijde na věc, většina závodníků, pořadatelů i novinářů najednou zmlkne. Mluví jen fanoušci, ale pouze u „hospodského stolu“. A odtamtud se ještě nikdy nic nevyřešilo.

Můžeme si za to sami, a pokud to takhle povedeme dál, z čekání na krysaře se stane čekání na Godota.