Thierry je stále s námi

V sobotu uplynulo dvacet let od tragického úmrtí francouzského závodníka a dobrodruha Thierryho Sabina. Zakladatel nejslavnějšího maratónského automobilového závodu Rallye Paříž Dakar zahynul spolu se třemi členy posádky v troskách helikoptéry, která se zřítila nedaleko městečka Gourma v Mali.

Foto: www2.yamaha-motor.fr

K tragické události došlo 14.ledna roku 1986, během osmého ročníku Rallye Paříž Dakar. V poušti se ztratil jeden ze soutěžích a Sabine s přáteli se jej vydali za tmy hledat. Za snížené viditelnosti však vrtulník narazil do jedné z dun a zřítil se. Ve vrtulníku kromě Sabina dále zahynuli zpěvák Daniel Balovoine, novinářka Nathalie Odentová, pilot Francois-Xaver Bagnoud a rozhlasový technik Jean-Paul Lefur. Osudnou havárii popsal jeden z očitých svědků motocyklista Raymond Loizeaux. „Asi deset kilometrů před cílem jsem v písečné bouři vlevo od sebe uviděl nějaké světlo. Nejdřív jsem si myslel, že to je auto, ale pak jsem poznal, že to jsou světla Sabinova vrtulníku. Najednou se ve stejném místě objevila prudká zář, blesk, který prořízl noc i písečnou bouři. Ohnul jsem to tam a zastavil až za nepatrnou vyvýšeninou na planině, asi pět set metrů od místa havárie. Zůstaly tam jenom trosky v pásu dvou set metrů. Byl to strašný pohled.“

Thierry Sabine (*12.6.1949) zasvětil svůj život nejnáročnějším automobilovým soutěžím. Myšlenka založit vlastní závod vznikla v hlavě francouzského jezdce v roce 1976. Sabine startoval v rámci soutěže Abidjean – Nice, při které se ztratil. Sabine ztratil v poušti na písečným dunách orientaci. Po dobu tří dní bloudil Lybijskou pouští a hledal civilizaci. „Podaří-li se mi přežít, tak se sem vrátím. Nikoliv sám, ale s dalšími závodníky. Proč bych nemohl uspořádat soutěž, která bude navíc zabezpečená. Každého popřípadě ztraceného budeme až do nalezení hledat,“ začala vznikat myšlenka v hlavě Thierryho Sabina

Jak slíbil, tak i učinil. V roce 1978 založil organizaci TSO (Thierry Sabine Organization) a plně se věnoval přípravě nového, netradičního závodu, jenž měl začínat ve Francii a končit v africkém Dakaru.

Sny se šestadvacátého prosince roku 1978 staly skutečností a v Paříži odstartoval premiérový závod směřující do Dakaru. Na 170 účastníků čekalo přes 10 tisíc kilometrů přes Alžír, až po Senegal. Sabinovi se tak podařilo ukázat tuto část světa atypickým způsobem. „Byl to člověk, který miloval Afriku, poušť a nadevše vyznával fair play. Jeho láska k tomuto světadílu nebyla jenom platonická. Byla podložena i faktickými skutky, kterými se snažil všemožně pomáhat obyvatelům těch částí Afriky, kterými rallye projížděla. V letech, kdy jsem se zúčastnil bylo v konvoji pořadatele vždy několik kamionů naložených materiální pomocí obyvatelům dotčených území,“ vzpomněl na Thierry Sabina Jiří Moskal, účastník Rallye Paříž Dakar na voze Liaz.

Jiří Moskal byl vůbec prvním, tehdejším československým jezdcem, jenž se této soutěže zúčastnil a který měl možnost poznat Thierryho Sabine osobně. „Bylo v cíli etapy Bilma - Agadem v roce 1986 tři dny před jeho smrtí. Tato etapa se jela poprvé v historii a byla zvláštní tím, že trasa byla určena napříč dunami. Thierry v ranní rozpravě upozornil na její záludnost a nebezpečnost. Hned v úvodu etapy na to doplatil jeden z LIAZů svým pověstným skokem a zraněním dvou členů posádky. Pro náš kamion se etapa vyvíjela velice příznivě a doslova jsme závodili v dunách se dvěma PEGASY a MANem Hansi Heyera. V těch dunách nám to opravdu šlo. Když jsme do této etapy startovali, tak nám přál Thierry hodně štěstí a o to větší bylo naše překvapení, když nás v cíli, kam jsme dojeli tuším druzí přišel osobně přivítat a pogratuloval nám k tomuto umístění, jak on říkal v dosud nejtěžší etapě všech Dakarů.“

Když se v České republice vysloví jméno Dakar, napadne každého jméno Karel Loprais nejúspěšnější jezdec mezi kamiony. Loprais poprvé startoval v roce 1986. Přesto již bohužel Thierryho Sabina osobně nepoznal. „Thierry byl člověk, který tímto závodem doslova žil. Založil tento náročný závod a navíc jej dokázal po bezpečností stránce zajistit. Byl to všestranný člověk, který si toho však vzal na svoji osobu příliš mnoho. Bohužel jsem se s ním osobně nesetkal, neboť jsme poprvé startovali v roce, kdy tragicky zahynul, přesto Thierryho Sabina obdivuji do dnes.“

Při sedmém ročníku se konečně Thierry Sabinovi splnil sen. Podařilo se mu připravit těžkou soutěž, která dokonale prověřila všechny stroje, především však účastníky. „Konečně se mi splnil sen, který jsem měl sedm let. Tento ročník byl nesmírně obtížný. Nalézal jsem spoustu vyčerpaných, ztracených závodníků, kteří byli na pokraji vyčerpání. Přesto byli šťastni, že si tento závod vyzkoušeli na vlastní kůži a že někdo skutečně dodržel slovo, když řekl, že nikoho nepřestane hledat dokud jej skutečně nenajde,“ řekl spokojeně Thierry Sabine. Bohužel to byl jeho poslední závod. I přes tragické úmrtí však soutěž pokračovala a pokračuje až do dneška. Jedním z nástupců Thierryho Sabina se stal Patrick Verdoye, kterého doplnil Thierryho otec Gilbert Sabine. „Thierry je tady všude mezi námi, během celoročních příprav jsme cítili jeho přítomnost. Nejde o žádný sentiment, Thierry nám zanechal skvělé dědictví a je na nás, abychom co nejlépe pokračovali v jeho tradici.“

Popel Thierryho Sabina byl rozptýlen v africké poušti. „Mám ještě několik snů. Jedním z nich je, že pokud umřu, tak jedině v Africe,“ řekl několik dní před tragickou nehodou Thierry Sabine.