Petr Hozák se vrací ve velkém stylu

Od doby, kdy se pravidelněji po českých rallyových tratích proháněl Petr Hozák, už utekl nějaký ten pátek, přesněji řečeno dlouhých 5 let. Že se ale moc dlouho bez závodního benzinu vydržet nedá, o tom by mohl vyprávět lecjaký závodník. Pro Hozina to pak platí dvojnásob, a tak se letošní Rally Český Krumlov stala dějištěm velkého návratu tohoto pilota, kterého diváci znají především díky divokému a oku lahodícímu jízdnímu stylu.

Petr Hozák si opět vybral soutěžní náčiní, které mu přirostlo asi nejvíce k srdci, a sice Mitsubishi Lancer EVO IX. A co víc, jedná se o právě TO auto, se kterým závodil před lety. „Ruce mě svrběly už pořádně dlouho. Když pominu Pražské Rallysprinty v roce 2009 a 2010, tak naposledy jsem ostře závodil v úvodu sezóny 2009. Pak to nebylo s financemi úplně růžové, když se nám nepodařilo sehnat hlavního partnera a musel jsem závodní volant na chvíli pověsit na hřebík. Od té doby jsem se příležitostně a hlavně mnohem levněji svezl v kartcrossu nebo na motokárách, ale auto je auto,“ vysvětluje absenci ve startovních listinách Petr Hozák a pokračuje: „Koupil jsem zpátky svoje auto od Jardy Tomaštíka, které bylo původně postaveno pro mě od Janiho Paasonena, když jsem jezdil ještě s Ladislavem Hršelem. Za tu dobu, kdy ho třeba řídil na mistrovství světa i Daniel Landa nebo Jarda Tomaštík, mu nikdo nijak moc neublížil, takže volba padla právě na toto auto. Chtěl bych se s ním zase trochu rozjezdit a připravit se na příští rok, kdy by v mém hledáčku byl nejspíš vůz kategorie R5, samozřejmě, pokud by se mi podařilo sehnat nějakého významného partnera, na čemž neustále pracuji.“

O tom, že by to nebyla rozhodně zmařená investice, přesvědčil všechny Petr Hozák už na první domácí soutěži v Českém Krumlově. Hned od začátku se totiž drželi se spolujezdcem Josefem Radinou, který četl rozpis v dřívější době dalšímu Klatovákovi Rudovi Kohoutovi, čela ve skupině produkčních vozů a atakovali první desítku absolutního pořadí, když samozřejmě produkční mitsubishi nemělo proti koncepčně modernějším strojům R5 a S2000 se špičkovými piloty za volanty šanci. Hozin je však bojovník a rozhodně se nevzdával. Tlačil na pilu, jak to šlo a postupně se s papírově slabším vozem protlačil mezi ty úplně nejrychlejší. „Snažil jsem se příliš neřešit, co se děje kolem mě a jet jak nejlépe umím. Hodně nás ale přibrzďovaly technické problémy, které nebyly úplně závažné, ale o to víc jich bylo. Závěr páteční etapy znamenal sice menší propad, ale celkově jsem byl spokojený a bylo to dobře rozjeté,“ okomentoval úvodní etapu průběžně třetí muž „eNek“.

Druhý den se ještě přitvrdilo. Na klatovském jezdci byly znát páteční odejeté kilometry a stoprocentní závodní režim byl po pěti letech zase zpět. Dva čtvrté, jeden pátý a dva šesté časy, to bylo i přes přetrvávající technické potíže velmi uspokojivé. „Na autě jsme před závody hodně makali, abychom z něj vydolovali to nejlepší. Jenže ne všechno se podařilo úplně stihnout a ještě nás trápily takové dětské nemoci. Přesto jsem se dokázal vždycky přepnout a moc na to nemyslet. Prostě jsem řešil jen nás jako posádku a trať. Musím říct, že se pak už hodně letělo,“ říká ke druhé etapě třiačtyřicetiletý pilot žlutočerveného nejrychlejšího mitsubishi startovního pole, které vyšplhalo až na senzační pátou příčku v absolutním pořadí. V rámci skupiny pak Petr Hozák s Josefem Radinou vybojovali naprosto zaslouženě bronz.

„Jsem nesmírně spokojený. Ačkoli netrpím moc melancholickými náladami, tak když jsme stáli na cílové rampě v Jelení zahradě, hodně mě to chytlo u srdce. Ještě musíme pár věcí doladit, ale myslím, že jsme na dobré cestě. Čeká nás teď domácí Rally Šumava, tak věřím, že zase budeme bojovat mezi těmi nejlepšími a pozlobíme ty áčka. Už se moc těšíme po letech na domácí publikum,“ uzavírá s nadšením Petr Hozák.

Poděkování patří nejen všem, kteří fandili, ale především partnerům Silnice Klatovy a.s., eXtralevnePNEU.cz a Hezčí Domy Facility s.r.o., a také mechanikům a všem kteří se podíleli na návratu Petra Hozáka do soutěžního vozu. Na Šumavě na viděnou!