Václav Kindl hájí barvy Pupínek Racing Teamu

Kladensko není proslulé pouze těžkým průmyslem a hokejem, ale také velkou autokrosovou tradicí. Jedním z jejích nejmladších pokračovatelů je Václav Kindl. Žák třetí třídy základní školy v Tuchlovicích v roce 2012 získal republikový titul ve třídě RacerBuggy160 a loni se stal nejúspěšnějším nováčkem „stopětadvacítek“. V této kategorii pokračuje i letos a jeho snem je osedlat jednou kartcrossový speciál. S Vénou a jeho otcem jsem si příjemně popovídal v radotínské restauraci „U Portlandu“ jen kousek od míst, kde se v posledních letech nachází centrum populární akce Rallye Praha Revival.

Véno, jak ses vlastně dostal k autokrosu?

„Táta občas jezdil dělat mechanika kamarádovi Jardovi Štětinovi a brával mě sebou. Malé bugynky se mi hned zalíbily. Petr Svoboda, vnuk dlouholetého a bohužel již zesnulého závodníka Honzy Soldáta, tehdy RacerBuggy jezdil. Spřátelili jsme se a on mi jednou sám nabídl, zdali se nechci s jeho autem svézt. Předtím jsem už jezdil na motorce i čtyřkolce a tak mi to docela šlo. Uměl jsem přidat plyn a zabrzdit, jen místo řidítek jsem držel volant. Jednoho dne mi pak táta přivezl moji první vlastní bugynku. S ní jsem zpočátku jezdil jen u nás v Tuchlovicích na šachetním parkovišti.“

Následovalo působení ve třídě RacerBuggy160. Jak na něj vzpomínáš?

„V roce 2011 jsem debutoval na druhém podniku sezóny Poháru sponzorů v Humpolci. Zde jsem vydržel dva roky a v tom druhém jsem získal republikový titul.“

Loni jsi přestoupil do „stopětadvacítek“. V čem vnímáš největší rozdíly?

„Ve „stopětadvacítkách“ se především už musí řadit a mačkat spojku. Auta jsou také rychlejší a vyžadují používání brzdy. To ve „stošedesátkách“ nebylo. Já měl výhodu, že už předloni v polovině sezóny mi svoji RB125 půjčil Pepa Švorc. Věděl jsem už tedy, co mohu očekávat. Z loňských nováčků této kategorie jsem byl také coby šestý v konečném pořadí nejúspěšnější.“

Jak hodnotíš konkurenci ve třídě?

„Mým velkým soupeřem je Dan Pytloun. Bojovali jsme spolu o titul už předloni ve „stošedesátkách“. Hodně soubojů svádím také s Filipem Hartmanem, jenž začal se závoděním až v RB125. Asi největším soupeřem a kamarádem je pro mě však Pepča Švorc z Dobřan. I v depu naše týmy pořád sídlí vedle sebe.“

Která trať je tvojí oblíbenou?

„Nejvíce se mi líbí Dobřany v Orlických horách. Jsou hodně technické a dají vyniknout více umění pilotů než výkonu motorů. Šanci tam mají i jezdci se slabšími auty. Mám rád také tamní rodinnou atmosféru. Moc mě mrzí, že do kalendáře racerů letos nebylo zařazeno Poříčí. To je naší druhou nejoblíbenější tratí a vše tam funguje od úpravy trati přes přesný časový harmonogram až po organizaci. Jsme přesvědčeni, že by zde rádi startovali snad všichni aktéři RacerBuggy.“

Máš nějaký jezdecký vzor?

„Fandím hlavně bratrovi mého táty Michalovi Neumannovi, Jardovi Štětinovi, Ondrovi Šlechtovi a Tomáši Svobodovi alias Koblížkovi. Svobodovi, bydlící nedaleko od nás v Kyšicích, jsou celkově hodně zapálenou autokrosovou rodinou. Tomáš jede kartkross, malý Tomáš „stopětadvacítky“ a nejmenší Lukášek RB160.“

Můžeš představit tvůj tým?

„Jmenujeme se Pupínek Racing Team a jsme vyloženě rodinným týmem. Mým mechanikem je děda Jirka, který například pomáhá oškrábat auto od bahna. Maminka mi čistí helmu, brýle, myje ruce a pomáhá při oblékání. Bugynu stavěl Roman Kalvoda a koupili jsme jí od Pepy Švorce. Auto je technicky jednoduché a zároveň funguje bez chyby. Pokud tedy nejde o vyloženou smůlu, jako nedávno v Humpolci. Zde mi po startu finále bouchla levá zadní guma. Strašně to bez ní klouzalo a auto bylo hrozně těžké do zatáček uřídit. Do toho mi ještě na skokánku spadl řetěz a bylo po závodech. Motor KTM nám upravovala firma Motor Excel Martina Čepka, jehož dcera Barborka jezdí „stošedesátky“. Poděkování patří také sponzorům. Firma Jersey53 nás kompletně oblékla, firma SHH s. r. o. zase pomohla finančně. Jinak dělá všechno tatínek Pupínek.“

Čemu se věnuješ kromě autokrosu?

„Chodím do třetí třídy, za kterou hraji florbal. Náš tým se jmenuje Kozlové. Začal jsem také s fotbalem a jsem brankářem žákovského týmu AFK Tuchlovice. Když mi vyjde čas, jezdím fandit mé třináctileté sestře Barče, která se závodně věnuje aerobiku. Termínové kolize ale naopak někdy způsobí, že zatímco se mnou jede na závody jen táta, mamka zase doprovází Barču. Celý tým Dancers Kladno se nedávno v Ostravě nominoval na evropský šampionát do Vídně. Tam koncem května pojede celá naše rodina.“

Závěrem se tě zeptám na tvé závodnické plány do budoucna?

„Příští rok bych nejraději ještě jel „stopětadvacítky“. Jelikož už mám ale problém se do ní vejít, prodáme jí a pořídíme „dvěstěpadesátku“. Stavět jí určitě nebudeme a koupíme nějakou vyzkoušenou. V budoucnu bych rád zkusil kartcross. Láká mě jeho početné startovní pole a pořádný kalup, který se tam jede. Navíc díky shodné technice rozhoduje hlavně jezdecké umění. Autokros každopádně rozhodně opouštět nehodlám.“

Foto: David Jeřábek