Václav Tříska do nové sezóny s novou bugynou

Jedním z nejúspěšnějších pilotů autokrosové divize JuniorBuggy byl loni Václav Tříska. Skvěle si vedl především v evropském šampionátu. Zde až do závěrečného podniku v italské Maggioře vedl průběžnou klasifikaci, aby se nakonec po technických problémech musel o pouhé dva body sklonit před Kevinem Munklerem. Během oslavy Vaškových patnáctých narozenin v kladenské ROCK´n´ROLL Club Restaurant, při níž spolu se svým týmem mimo jiné představil novou bugynu pro letošní sezónu, jsem ho požádal o krátký rozhovor.

Vašku, jak ses vlastně dostal k autokrosu?

„Když jsem byl ještě hodně malý, koupil mi táta malou RacerBuggy160. S ní jsem zpočátku jezdil jen tak v areálu naší firmy, aniž bychom měli o existenci autokrosu potuchy. Vše změnily až informace od dlouholetého rallyového pilota Jirky Vlčka. Jeho syn začal jezdit republiku a tak zlanařili i nás. Debutoval jsem v roce 2005 v Humpolci. Dojel jsem třetí a hned mě to zaujalo. Okamžitě jsem vybojoval mistrovský titul a poté přestoupil do „stopětadvacítek“.“

V RacerBuggy jsi prošel všemi třemi kategoriemi. Jak na to vzpomínáš?

„Nejraději vzpomínám na „stopětadvacítky“. Díky nejpočetnějšímu startovnímu poli zde byla obrovská konkurence a odehrávalo se mnoho úžasných soubojů. Já se první rok učil a jezdil na chvostu. Problémy mi dělalo především řazení. Druhý rok už byl lepší a ve třetím jsem se stal mistrem republiky. Následoval přestup do „dvěstěpadesátek“. První rok jsem si opět zvykal na rychlejší techniku, ve druhém jsem po velkém souboji s Milanem Vaňkem opět získal titul. Vážím si toho tím více, že Milan měl v této kategorii už více zkušeností.“

Poté následoval další přestup a to do JuniorBuggy, kde závodíš dodnes.

„Tento přestup byl hodně těžký. Zpočátku mi to vůbec nešlo. Obrovskou změnou bylo naučit se řídit speciál s pohonem všech čtyř kol. Nejezdil jsem vůbec hezky a pořád jsem se někde přetáčel. Loni to však už bylo o něčem úplně jiném. Dařilo se mi především v evropském šampionátu. Po vítězstvích v Bausce, Nové Pace i Přerově jsem před posledním závodem v italské Maggioře vedl průběžnou klasifikaci. Závěrečný podnik se mi však vůbec nevydařil. Odešel mi motor i sestupy a byl jsem rád, že jsem se vůbec dostal do finále. Zde mi titul o pouhé dva body vyfoukl Kevin Munkler.“

Jak hodnotíš současnou konkurenci a vztahy v JuniorBuggy?

„Ta je hodně velká a vyhrát může hned několik pilotů. Mými největšími soupeři loni byli Němec Kevin Munkler a náš Radek Franc. Vztahy se všemi máme korektní a dobré. Na trati si sice nic nedarujeme, mimo jsme ale kamarádi. Pokud přece jen k nějakému kontaktu či spornému momentu dojde, v depu za sebou zajdeme, vyříkáme si to, omluvíme se a jedeme dál.“

Která trať je tvoji nejoblíbenější?

„Určitě lotyšská Bauska. Vyhovuje mi profilem a daří se mi na ní. Předloni jsem tam dojel druhý, loni jsem vyhrál všechny tři rozjížďky i finále. U nás je to Nová Paka, kde jsem také loni zvítězil. Vedení jsem se ujal poté, co jsem v prvním kole využil chyby Jiřího Formánka. Štikovská rokle nabízí nejúžasnější atmosféra ze všech autokrosových závodišť. Ještě nikdy mi netleskalo tolik lidí najednou. Třetí loňské evropské vítězství jsem přidal v Přerově za hodně vydatného deště. Podařil se mi start a to bylo obrovskou výhodou. Jezdci za mnou toho totiž přes bláto asi moc neviděli.“

Zažil jsi během tvé kariéry nějaký větší karambol?

„Loni v maďarském Nyirádu. Byl jsem moc rychlý při nájezdu do jedné zatáčky, vyneslo mě to do pneumatik, ty mě nakoply a udělal jsem tři salta. Já byl v pohodě, ale na bugyně jsme si hodně mákli, abych mohl v závodním víkendu pokračovat. Ve Francii jsem si pak zlomil zápěstí, když se mi dostala ruka do volantu a ten se roztočil. Po zavázání to ale až tak nebolelo, abych nemohl do dalších jízd nastoupit.“

Máš nějaké jezdecké vzory?

„Mými velkými autokrosovými vzory jsou Jaroslav Hošek a Bernd Stubbe. Hošek je sice už starý pán, přesto však stále dovede porážet o několik generací mladší dravce. Je to vynikající jezdec i člověk a navíc od nás z Kladna. Na Stubbem oceňuji především jeho neuvěřitelně klidnou povahu. Jeho snad nic neznervózní. Pak ještě fandím pilotovi Formule 1 Lewisi Hamiltonovi, který mi také přijde jako pohodář.“

Čemu se věnuješ vedle závodů?

„Stále ještě chodím v Kladně do deváté třídy základní školy. Tímto bych chtěl poděkovat učitelům za uvolňování na závody. Již třetím rokem se věnuji také thai boxu a navštěvuji školu HAKIM GYM. Je to dobrá příprava a pomáhá mi to k lepší fyzické kondici. Nikam do ringu se ale nehrnu.“

Můžeš představit tvůj tým?

„Mým týmem jsou máma a táta. Bez nich bych určitě nejezdil. Chci jim i mechanikům poděkovat, že se mnou jezdí takové dálky a že ze mě mají radost.“

Závěrem se tě zeptám na plány do letošní sezóny a další budoucnosti.

„Letos vyrazím do sezóny s úplně novou bugynou, kterou stavěl Aleš Novák z Prahy. Ta předchozí už je stará dvanáct let, před námi vystřídala několik majitelů a přece jen už má své odslouženo. Pojedu evropský i republikový šampionát a v obou se budu snažit o zisk mistrovských titulů. Do budoucna bych rád přestoupil do Buggy1600, moc by mě lákal také rallycross.“

Foto: David Jeřábek