Kastner a Morkus: „Dohodli jsme se u Antoshů!“

Jaroslav Kastner se vloni vrátil do kokpitu soutěžního vozu po roční pauze, způsobené vážnými zdravotními problémy. Právě ty však napomohly jeho opětovnému spřátelení se s Vlastimilem Morkusem a mnichovohradišťská posádka vyrazila na tratě rychlostních zkoušek opět společně, stejně jako v dobách svých motoristických začátků. V restauraci Rožátov jsme si však povídali nejen o jejich loňských startech, ale také plánech na blížící se sezónu. Když přišla řeč na plánované změny v MMČR, neskrývali oba značné rozčarování. Nejvíce jim vadí především povinné zavedení jednotných evropských pneumatik.

Jardo, po pořízení Hondy Civic Type-R jsi v roce 2012 absolvoval pouze Šumavu, načež následovala dlouhá pauza. Co se stalo?

Jarda: „Po zakoupení „tajpára“ od Petra Křížka jsem se moc těšil na závodění s novou technikou. Na Šumavě vedle mě usedla Petra Kubini, která předtím četla noty například Michalu Kravcovi. Poprvé mě tak navigovala žena. Jelo se mi dobře a postupně jsem se sžíval s novým autem. Na deváté vložce nás však zastavila prasklá poloosa. Krátce po odstoupení mě navíc postihl závažný zdravotní problém. Ten znamenal celoroční marodění, předčasný konec sezóny a málem vystavil stop mé kariéře.“

Vlastíku, ty jsi měl sezóny 2011 a 2012 mnohem pestřejší. Jak obtížné bylo navigovat hned několik jezdců?

Vlasta: „Velký problém to nebyl. Výhodou bylo, že všichni měli hodně podobný rozpis. Vedle Jardy jsem několikrát navigoval Petra Pelecha, na Barumce pak jeho bratra Petra. Krumlov a Příbram jsem absolvoval s Michalem Kramlem. Fantastický zážitek slibovala Bohemia 2012. Usedl jsem vedle Pepy Dvořáka do špičkového Renaultu Clio R3, patřícího Michalu Kravcovi. To je skutečně špičková technika a Pepa je vynikající jezdec. Bohužel jsme stihli jen dvě erzety, načež byla soutěž po tragické smrti Bohouše Ceplechy ukončena.“

Vím, že v posledních letech nebyly vaše vzájemné vztahy úplně idylické. Jak se zrodilo znovuzrození posádky Kastner – Morkus?

Jarda: „Společnou řeč jsme našli – kde jinde – než v naší kultovní hospůdce u Antoshů:-). Jednou jsme se zde náhodně potkali, slovo dalo slovo a rozhodli jsme se jet opět spolu. Opětovnému sblížení napomohly též mé zdravotní potíže.“

Antosh PUB je vašim oblíbeným podnikem. Můžete ho představit?

Vlasta: „Je to klasická hospůdka čtvrté cenové, nacházející se v mnichovohradišťské ulici 1. máje. Je to náš domácí podnik, kde probíhají „team buildingy“ a zejména v pozdních hodinách dostáváme nejlepší nápady na vylepšení našeho vozu:-). Jelikož jde o rockový podnik, čas od času zde probíhají i koncerty. Zažili jsme zde například kapely Krucipusk či Vypsaná fiXa.“

Loňskou sezónu jste zahájili v Krkonoších, ovšem nikoliv s „tajpárem“. Proč?

Vlasta: „Stále ještě jsme neměli na „tajpára“ všechny potřebné díly. Čekali jsme například na převodovku. Krkonoše však patří k našim oblíbeným soutěžím a nechtěli jsme je vynechat. Doma jsme tehdy měli ještě Hondu Civic VTi, kterou posléze koupil Luba Minařík, a tímto jsme se s ní rozhodli rozloučit. Během soutěže jsme na slickách chytli neskutečný liják. Úvozem a lesem jsme doslova plavali a neviděli ani na krok. Podmínky byly podle mě až neregulérní. Dokonce jsme zvažovali odstavení auta a odstoupení. Nakonec jsme však s obrovskou ztrátou cílovou rampu spatřili. Už to bylo za daných podmínek vítězstvím.“

Následovala Rally Bohemia, kterou jste zakončili havárii.

Jarda: „Bohemka je naší srdeční záležitostí. Zatímco Vlasta už jí absolvoval s Petrem Pelechem a Pepou Dvořákem, já si na ní odbýval premiéru. Ta mi však pořádně zhořkla. Když jsme se po vlažném začátku začali rozjíždět a soutěž si užívat, přišla při druhém průjezdu Bzí rána, která skončila mojí hospitalizací. Nevypadalo to přitom nijak dramaticky. Při přílišném katování jedné zatáčky jsme trefili kámen a ulomili o něj levé přední kolo. Za normálních okolností bychom se pustili do opravy auta a druhý den startovali v rámci SupeRally. Mě však krátce po opuštění vozu začala šíleně bolet záda a byl jsem odvezen sanitkou do nemocnice. Zde byly diagnostikovány dva naražené bederní obratle a odražená ledvina. Jelikož šlo o spodní náraz, přičítám tyto problémy „ochrannému“ systému HANS. Večer jsem nicméně na revers špitál opustil.“

Vlasta: „Mě brzké odstoupení na Bohemce mrzelo tím více, že její tratě považuji za bezkonkurenčně nejlepší v republice. Jsou krásné a technické a díky hladkým asfaltům šetrné i k technice. Také organizace byla perfektní. Jarda navíc od začátku chytil skvělé tempo a jeli jsme s obrovským nasazením. Symbolické rovněž bylo, že na Bohemce nám byl poprvé fandit můj syn Hynek Vlastimil, jenž se narodil loni v dubnu.“

Po Jardově zotavení jste absolvovali ještě tři podniky.

Jarda: „V Pačejově nám už na třetí erzetě praskla poloosa. Útěchou nám byly alespoň lahváče, vylouděné od místních diváků:-). V Jeseníkách zhatil šance na dobrý výsledek výlet mimo trať v jednom prudkém sjezdu, kde se nám auto na mokru spakovalo. Pak už přišla nešťastná Příbram. Čas na úvodní vložce sliboval pěkný souboj ve třídě. Vše bohužel ukončila tragická smrt mladého Honzy Jinderleho.“

Můžete porovnat Hondu Civic Vti a Hondu Civic Type-R?

Jarda: „Jednoznačně jde o krok vpřed a správným směrem. „Tajpár“ je mladší a výkonnější. Na druhou stranu je to zase potvora náchylnější na častější repase a pravidelné preventivní výměny komponentů. V tomhle bylo VTi zlaté auto. Našim snem však nadále zůstává pořádná áčková dvoukolka. Vůz třídy R2 nebo R3 by nám bohatě stačil k rallyovému štěstí. Láká mě mnohem více, než silná enka, byť čtyřkolka má také něco do sebe.“

Jak jste strávili dlouhou zimní pauzu?

Vlasta: „Důkladnou generálkou prošla naše závodní technika. Nyní by měla být v prvotřídní kondici. Já osobně pak držel palce hokejistům jihlavské Dukly v playoff 1. ligy. Z Jihlavy pochází můj otec a dosud tam žije část naší rodiny, pohybující se kolem hokeje. Bratranci dokonce dlouhá léta hráli – Tomáš dokonce za áčko Dukly, Marek po působení ve II. lize odešel do Rakouska.“

A co vaše plány do blížící se sezóny?

Jarda: „Původně jsme hodlali absolvovat čtyři, možná pět podniků MMČR. Vše ale změnilo nesmyslné nařízení povinně používat evropské pneumatiky. My máme z loňska dostatek obutí a jeho totální obměna je mimo naše možnosti. Nehledě na to, že nejsem vůbec přesvědčen, že nové gumy jsou lepší a bezpečnější. Opět se ukázalo, že lidé, kteří o těchto věcech rozhodují, nemají představu o tom, co motoristický sport obnáší. Mnohá jejich rozhodnutí zavání korupcí a pro malé týmy jsou likvidační. Podle mě je to poslední hřebíček do rakve malých tříd ve velkém mistráku. Každý rok se jen bojíme, co nového zase vymyslí, aby nám vytáhli z kapsy peníze. Vážně jsem proto uvažoval, zdali se raději nevrátím k amatérskému závodění do ČMPR, tvořeného sloučením Volného poháru a Rallye Cupu. Nakonec jsme se rozhodli, přestože nám jednodenní soutěže nevyhovují, jet sprinty. Pokud se nám podaří zajistit prostředky, z velkých podniků bychom rádi jeli alespoň domácí Bohemii.“

Chcete závěrem někomu poděkovat?

Oba: „Určitě našim mechanikům. Čerství třicátníci Pepan a Hofik vedle přípravy auta výrazně pomáhají i psychicky a jsou ohromně zábavní. Když před závody zajdeme na pivko, stačí jim čtyři kousky, aby byli hrozně chytří a pořádně mudrovali:-). Opomenout nemůžeme ani sponzory – bratra Patrika Kastnera, firmy UNIJOB a Auto Kelly v čele s panem Bulířem, firmě Smile Art, jež se stará o design našeho auta, a Autobazaru Autimex pana Gráfy.“

Foto: Robert Balcar