Šesté jihoamerické dobrodružství skončilo

Kromě startu nového ročníku světového šampionátu v klasických rally přinesl uplynulý víkend i zakončení šestatřicátého ročníku slavného pouštního maratónu nesoucího tradiční značku Dakar. Ten v letošním vydání soutěžící zavedl na nejtěžší a nejdelší tratě, jaké doposud v Jižní Americe organizátoři vymysleli. Zatímco se první polovina soutěže odehrála na území Argentiny, po dni volna se značně prořídlá kolona přesunula do Chile. Odstoupivších v úvodní části soutěže bylo letos nezvykle hodně, k čemuž přispěli i sami organizátoři. Ty se v duchu starých afrických ročníků rozhodli zařadit hned na začátek závodu náročné etapy, které měly startovní pole už v úvodu pořádně protřídit. A to se také stalo.

V kategorii automobilů se letos očekávaly tuhé souboje jezdců několika předních silných týmů. Robby Gordon se zcela novým vozem HST Gordini doplatil na dětské nemoci čerstvě postaveného oranžového speciálu a už po první etapě byl mimo hru o vítězství. Už v úvodu jej následoval celý nový tým Fordu, domácí Lucio Alvarez ve zbytku rally mohl zkoušet bojovat jedině o etapový triumf. Stejné cíle měl pro druhý týden Carlos Sainz, který se ukázal s buggy SMG v barvách Red Bullu jako nejsilnější konkurent dominující stáji. Po navigačních chybách a technických potížích buginy jeho konto zatěžoval dvouhodinový odstup. Do hry o nejvyšší příčku se ještě teoreticky mohl zapojit Giniel de Villiers s Toyotou Hilux. V etapách prvního týdne ale rychlostně zaostával a na čtvrté příčce měl manko několik desítek minut. Do závěrečného dějství tak nastupoval s komfortním náskokem půl hodiny Nani Roma pilotující stejně jako druhý v pořadí Stephane Peterhansel speciál Mini.

Hned po dni odpočinku čekal na posádky náročný měřený úsek s délkou přes pět stovek kilometrů. Na trati si nejlépe počínali dva borci stahující své manko Sainz a Al-Attiyah. El Matador nakonec ukořistil sedmadvacáté dakarské etapové vítězství, do průběžných výsledků tento den ale nic nového nepřinesl. Stejní borci se pohybovali na čele výsledků i v pondělí, kdy si triumf pro změnu připsal Katařan a znovu se přiblížil čtvrtému Orlandu Terranovovi s dalším Mini. Argentinec se sice dostával pod tlak, ale zároveň dělal všechno možné, aby se vrátil před třetího de Villierse, za kterého jej poslala čtvrthodinová penalizace za srážku s motorkářem. Na růžích rozhodně neměl v osmém dnu ustláno lídr soutěže Roma, když kvůli dvěma defektům zaostal o osm minut za svým hlavním rivalem Peterhanselem. Francouzský rekordman Dakaru pokračoval v útoku i během deváté etapy, kterou vyhrál a své manko na lídra Romu snížil o celou půlku. Vůbec se naopak nedařilo Sainzovi, který na hodinu a půl zastavil s technickými problémy. V dobrém nebude na etapu do Iquique vzpomínat ani de Villiers, který letos s Toyotou moc nestíhá a tentokrát jej až na pátou příčku srazily hned dva speciály Mini najednou.

Zásadním způsobem do dění letošního ročníku Dakaru promluvil hned následující desátý soutěžní den s předlouhou etapou měřící více než 600 kilometrů. Ty byly rozděleny do dvou částí a mezi ně vložen neutralizační úsek. V něm se o čas nebojovalo, přesto právě tam po havárii skončily poslední naděje Carlose Sainze na dokončení maratónu. V měřené části zachyboval i Roma, když zůstal viset na duně. Pro jistotu jej pak ještě zbrzdil defekt a vedoucímu muži rázem na čele zbyl nicotný dvouminutový náskok. Karty nemohly být před poslední trojicí etap rozdány lépe. Šéf vedoucí stáje X-Raid Sven Quandt se ale rozhodl karty zamíchat a rozdat podle svého. Posádkám nařídil nepouštět se už do žádných soubojů a v poklidu si udržet opanování celého pódia. Ač se to Roma snažil tutlat a říkal, že nic není rozhodnuto, Peterhansel i šéf týmu vyšli s týmovým nařízením na veřejnost a v jedenácté etapě zůstalo pořadí beze změn.

Předposlední den ale ukázal, že ne všechno se dá naplánovat a v Dakaru to platí dvojnásob. V předposlední etapě lídra Romu postihnul defekt a najednou bylo všechno jinak. Do závěrečné etapy nastupoval na první příčce s nicotným náskokem 26 sekund Peterhansel. Tak malý rozdíl před závěrečným dnem Dakar snad ani nepamatuje. Pan Dakar se sice týmovou režií cítil po právu dotčený, ale v poslední etapě si zachoval kredit, nařízení vedení týmu splnil a o další dakarský triumf se nechal připravit. Pro darované první vítězství za volantem automobilu si tak nakonec dojel Roma a dominanci britské značky podtrhnul třetím místem Al-Attiyah. S umístěním těsně za stupni vítězů se musel smířit de Villiers a nezbývá než doufat, že se jihoafrickému týmu podaří do příštího roku pořádně zapracovat na konkurenceschopnosti Toyoty Hilux.

Kategorie kamiónů vypadala po dni volna podobně jako ta automobilová, když i zde měl lídr Gerard de Rooy s Ivecem náskok půl hodiny na druhého Andreje Karginova. Zástupce Kamazu měl ale k dispozici daleko větší podporu v podobě za ním jedoucích týmových kolegů Eduarda Nikolajeva nebo Dmitrije Sotnikova. Ruský pilot zatlačil v deváté etapě pořádně na pilu a během jediného dne umazal více než polovinu své ztráty a přiblížil se třináct minut za vedoucího pilota. Ten se pomalu a jistě dostával pod velký tlak, když hned další den ztratil šest minut a teď už byla jeho pozice v opravdovém ohrožení. Triumf si v desáté etapě připsal Aleš Loprais, který po odstoupení Martina Kolomého přinesl českým barvám alespoň jednu pozitivní zprávu. Pilot Tatry na tom nebyl zle ani v průběžném pořadí, kde přeskočil Sotnikova a dostal se na čtvrté místo.

Letošní ročník Dakaru Tatrám ale není vůbec souzen. Když už to v případě Lopraise vypadalo na obrat k lepšímu, přišly v předposlední etapě nové problémy, tentokrát v podobě turba. Před českého zástupce se vrátil nejen Sotnikov, ale i další pilot Kamazu Shibalov. S maratónem se nakonec Loprais rozloučil důstojně, když dokázal vyhrát poslední etapu. Dva dny před koncem dvoutýdenní soutěže bohužel došlo i na de Rooye. Nizozemec vedl skoro celou soutěž, ale v jejím úplném závěru o svůj post přišel. Do konce chyběla dvojice kratších etap a pilot Iveca měl nelehký úkol stáhnout takřka osmiminutové manko. To se mu v závěrečné etapě nakonec povedlo, ale vítězem se beztak nestal. Karginov totiž zaostal kvůli zastavení u havarovaného vozu a navíc jej pomáhal vracet na kola. Časová ztráta mu byla stejně jako u de Rooye v případě pomoci Mardějevovi na začátku rally odečtena. Podvanácté se z dakarského triumfu radovala stáj Kamazu a poprvé své jméno na seznam vítězů zapsal Karginov.

Co čeká dakarské závodníky za rok? S jistotou jde dnes říci asi jen to, že se i sedmatřicátý ročník odehraje v Jižní Americe, kde tuto soutěž vzali za svou a o její uspořádání na svém území stojí kromě všech doposud zúčastněných zemí i nové jako Brazílie, Kolumbie nebo Ekvádor. Ve hře je prodloužení maratónu na dvacet dnů a šéf soutěže Etienne Lavigne rovněž poodhalil plány na uspořádání ryze pacifické soutěže.