Jiří Bret: „Závodit se dá i bez prasáren!“

Jedním z nejúspěšnějších pilotů domácího šampionátu autokrosové divize TouringAutocross je v posledních letech Jiří Bret. Dvaatřicetiletý pilot dovedl svoji červenou fabii předloni ke konečnému stříbru, loni vybojoval bronz. Vedle toho je jednou z hlavních osobností při utužování správné autokrosové party a nikdy se nebál otevřeně prezentovat své názory. Nejinak tomu bylo i na Nový rok v mladoboleslavské pivnici Bingo.

Jirko, předloni jsi v domácím šampionátu vybojoval stříbro, loni bronz. Jak jsi s těmito výsledky spokojen?

„Při zpětném pohledu jsem stoprocentně spokojen. Za finančních a časových podmínek, v jakých vše dělám, je to zázrak. Vždyť normálně denně chodím od osmi do sedmnácti hodin do zaměstnání a na dílnu se dostanu pouze večer či o víkendu. Mrzí mě však, že jsem vždy jednu příčku v klasifikaci ztratil až v závěrečném závodě. Předloni v zamotaných Sedlčanech se mi ve finále uvolnila poloosa, letos v Přerově odešel stálý převod. Ponaučením je mít vždy před závěrečným závodem už nedostižný náskok:-).“

Jak hodnotíš loňskou konkurenci v divizi TouringAutocross?

„Hodně rychlý byl colt Aleše Mrkáčka. Ten se však de facto vyřadil sám a druhou polovinu sezóny vynechal. Pokud pominu sporadicky startující účastníky evropského šampionátu, největší boje byly s bratrskými dvojicemi Svobodů a Plichtů. Oceňuji, že od druhé poloviny roku vše probíhalo naprosto korektně. Třeba Fejfarovo auto je někde úplně jinde, než máme my v republice. Na domácí scéně však už velký technický posun vpřed neočekávám. Spíše počítám s početnějším startovním polem. Naše kategorie totiž umožňuje krásné svezení s výkonnou čtyřkolkou za relativně dostupný peníz. Pokud jsi šikovný a schopný udělat si hodně věcí sám, nevyjde to už moc dráže než špičkový vůz Divize6.“

Úvod sezóny provázelo hodně emocí a kolizí. Poté se však situace uklidnila. Jak si to vysvětluješ?

„Zpočátku se to řezalo pořád a hodně. Vše se podle mě uklidnilo odchodem některých lidí, startujících epizodně v úvodu sezóny. Ti ostatní zřejmě pochopili, že i slušné závodění bez prasáren se může divákům líbit. Například finále závěrečného přerovského podniku bylo asi nejkrásnější jízdou, jakou jsem kdy jel, přestože pro mě nemělo dobrý konec. Pořadí se pořád přelévalo, auta jela bok po boku a bojovali jsme mezi sebou snad všichni. To se muselo líbit i fanouškům, lačnícím po krvi.“

Můžeš porovnat současné vozy, které se na domácí scéně pohybují v popředí TouringAutocross?

„Kombinaci kvality a dostupnosti asi nejlépe splňuje lancer. Je vyzkoušen milióny kilometrů rychlostních zkoušek v rallye i dalších závodech. Díly na něj jsou lehce dostupné za relativně přijatelné finance. Této značce se věnuje mnoho firem u nás, v Anglii i Americe. Lanceru bych dal čtyři hvězdičky z pěti. Jednu bych mu ubral za velké rozměry a převisy karosérie před a za nápravou. Ty nejsou pro autokros ideální. Nejlépe to tedy asi vyřešil Aleš Mrkáček postavením colta. Subaru nemohu přesně hodnotit. Slyšel jsem však, že jeho motor boxer je problematičtější dostat na odpovídající výkon a obnáší to pořízení dílů za větší finanční injekci. Fabia, pokud se postaví správně, je asi nejlepší. To dokazují Václav Fejfar a Tamás Kárai v evropském šampionátu. Na druhou stranu tím, že není čtyřkolkou v originálu, vyžaduje předělání od A do Z. V našem případě udělat to vše sami. Se sériovým autem máme shodnou pouze střechu a některé nosné díly karosérie, podléhající technickým předpisům. Co se týče výkonu, v autokrosových plechovkách je podle mě zbytečné pouštět se do nějakých experimentů sedmset koní. Za daných váhových limitů je auta stejně nejsou schopna přenést. Alfou a omegou je podvozek. A i když se na naši divizi mnozí dívají s despektem, mohu říci, že uřídit pětset koní na nezpevněném povrchu je velký mazec.“

Na tvých úspěších má jistě podíl celý tým. Kdo jej tvoří?

„Šéfkonstruktérem a šéfmechanikem je táta. Dalšími mechaniky jsou bratři Venca a Kuba Hroškovi z Bukovna a řepovští otec a syn Martin a Honza Solničkovi. Takto pospolu tvoříme tým už déle než dva roky. Kluci dělají vše zadarmo a ve volném čase, protože je to baví a chtějí pomoci. Jsme už dokonale sehraní a zažíváme spoustu legrace v depu i na cestách. Autobus řídím já a zbytek se baví:-). Se spoustou technických řešení pomáhá M+L Servis bratří Vlasáků, kteří sami závodí s felicií v Kosice Cupu. Motor mi ladí LSC Motorsport. Brzdové komponenty má na starosti firma Goldfren. Materiálně pomáhá mladoboleslavská pobočka Auto Kelly. Mými sponzory jsou firmy mého zaměstnavatele ATT a Turinsky Transport a především KRTZ Znojmo. Bez jeho podpory si své působení na téhle autokrosové úrovni nedovedu vůbec představit.“

V minulosti jsi dlouhé roky působil v Divizi6. Sleduješ jí stále? Počínaje dolnobousovským podnikem vstoupil do šampionátu Divize6 mezi tradiční předokolky Zdeněk Antony se zadokolkou Škoda Rapid a záhy se zařadil do špičky. Jak ty osobně vnímáš sloučení vozů zcela odlišné koncepce do jedné kategorie?

„Divizi6 samozřejmě sleduji velmi pozorně. Mezi jejími aktéry mám stále mnoho kamarádů. Na rozdíl od mnoha z nich ale nejsem proti zařazení aut s pohonem zadní nápravy. Ty by však měly splňovat homologaci dle platných technických předpisů, o čemž třeba v případě náprav silně pochybuji. Třeba bugynu, osazenou kastlí z erka, pilotoval kdysi v amatérech Lukáš Kořínek. To ale do republiky nepatří. Vedle Lukáše jsem v hobících zažil se zadokolkami Petra Šimurdu a Pavla Petříčka, jenž pilotoval garde po Jozefu Bartošovi. Na startech jsou samozřejmě zadokolky téměř nepřekonatelné. Na druhou stranu každé mokro je pro ně obrovským problémem. Důležité je podle mě zachovat chladnou hlavu a počkat si na správný moment a předjedeš je vždy. Větší problém vidím v příchodu moderních, extrémně drahých aut. Divize6 byla vždy o levném závodění a tohle může mnohé odradit.“

Zatímco TouringAutocross si na nedostatek startujících stěžovat nemůže, některé jiné divize jsou na tom opačně. V čem vidíš příčinu?

„Velkým problémem je třeba i moc nízký povolený váhový limit. Kdysi stačilo osadit železnou či ocelovou konstrukci relativně sériovým motorem a třeba v juniorech jelo okolo třiceti aut. Dnes špička používá extrémně drahé karbonové či titanové materiály. Pokud chce být někdo konkurenceschopný, musí se tomuto trendu přizpůsobit. To se týká právě především juniorů a dětských kategorií, ale také Buggy1600. Pohled na sedlčanské finále a pouhé dvě kroužící bugyny byl hodně tristní. Není to ale jen o té váze. Je potřeba zamyslet se i nad dalšími, nejen technickými věcmi. To už mi ale nepřísluší. Některé věci se povedly, jiné méně. Na těch je potřeba zapracovat.“

Jsi znám jako dlouholetý vůdce udržování autokrosové party. Jak ve své činnosti pokračuješ?

„Mé loňské problémy se zády, respektive vypadávajícími žebry, znemožnily oblíbené autokrosové hokeje. Letos se k pravidelným utkáním autokrosařů, mechaniků a jejich přátel chceme vrátit. Plánujeme také motokárový závod v počernické Praga Areně. Jinak mi mnoho času zaberou starosti s nově postaveným barákem. Akce se tak možná zúží na kalby během závodů. S boleslavskými kluky – například Honzou Ratajským a Standou Halouskou – se samozřejmě často navštěvujeme na dílnách. Poslední předvánoční pátek také proběhl tradiční ukončovací večírek v řepovské hospůdce u Lukáše Vítka. Tam je vždy zábava:-). Přes chřipkovou epidemii se nás sešlo kolem čtyřiceti. Zatímco předloni byl nejvzdálenějším účastníkem znojemský Ivoš Mahr, letos to vyhráli Brňáci Petr Maršálek a Robert Macháček.“

Jsou za námi vánoční svátky a Silvestr. Jak jsi je oslavil?

„Napůl v práci a napůl na dílně. Do sezóny je sice ještě daleko, zahálet si však nemohu dovolit. Snažil jsem se také věnovat rodině, aby si děti užili tatínka mimo sezónu. Před čtrnácti dny jsme rovněž uklidili autobus a ustájili ho na zimu v katusické dílně Standy Halousky, aby na něj nesněžilo. Právě autobus je nejoblíbenější hračkou mé dcery, které budou na jaře čtyři roky. Letos jí už určitě hodláme vzít na nějaké závody a pomalu jí začneme chystat RacerBuggy160.“

Závěrem se tě zeptám na plány do nadcházející sezóny?

„Optimální by bylo prodat stávající fabii. V tom případě bychom získané finance použili k dostavění nové fabie do začátku sezóny. S prodejem si však velké iluze nedělám. Zájemci jsou do chvíle, kdy je vybídnu, aby ukázali, zdali mají něco v peněžence. Prodat v dnešní ekonomické situaci auto za více než půl miliónu není moc reálné. I, když se prodej nepodaří, přesto chceme vyjet s novou fabií nejdéle v polovině sezóny. Určitě by měla mít lepší převodovku. Ta v současném autě byla stavěna na čtyřista koní a těch máme nyní pětset, takže se spolehlivostí byla na hraně. Na druhou stranu musím přiznat, že jsme – kvůli nedostatku financí – nedodržovali její pravidelné repase. V tomto ohledu mě trochu mrzí, že zatímco v Evropě obdrží v jednotlivých divizích ti úspěšní finanční odměnu, v republice nás za titul či pódium čeká skleněný pohár. Do něj si doma můžeš dát kytku… Většina z nás to dělá za své peníze a ve volném čase a nějaká finanční motivace by určitě neuškodila. Pokud by se nám nepodařilo dostavět novou fabii včas, věřím, že i s tou stávající se konečně dočkám kýženého titulu. Kvalitní auto to totiž rozhodně je.“

Foto: David Jeřábek, Tomáš Němec a Jan Pilát