Jänner rally z pohledu nás, fanoušků

Od roku 2004 je to s jednou výjimkou (2010) skoro stejné. Vánoce byly na blátě, ale fanoušky rally ještě optimismus úplně neopouští. Pár dní naděje ještě zbývá, že na Jänner nasněží. Už víme, že stačí jedna noc a vše se může úplně otočit. A když ne? Stejně pojedeme.

Jänner rally se poprvé jela coby součást velkého českého mistráku v roce 2004. A byla to velká sláva, české posádky zdvojnásobily počet účastníků, na start se postavila i desítka vozů WRC: Enge, Pech (oba Focus), Kopecký (Fabia), Trněný, Chovanec, Prokop (všichni Octavia), Triner (Cordoba), Kuzaj, Valoušek (oba Corolla), Béreš (Accent). Byly to tenkrát pravé sněhové orgie. Vzpomínky, historky a zážitky z předchozích ročníků Jänner rally si průběžně připomínáme na www.facebook.com/MotorsportRevue.

Pokud je na Jänneru sníh, lze zažít průjezdy téměř ve švédském stylu. Jsou zde i úseky podobné Rally Monte Carlo, stejně tak nepříjemné a náročné je střídání povrchů – suchý a mokrý asfalt, led, sníh, vyjeté koleje, břečka. Pokaždé je to tam trochu jinak – třeba v roce 2009 se od pátku do neděle rtuť na teploměru nedostala nad -15 °C, místy padala i na -22 °C. Pak se jeden ročník nekonal a v roce 2011 byly cesty sice namrzlé a se sněhovým popraškem, místy i pod mlhou, ale postupem víkendu se pořád oteplovalo, ze sněhu se stávala břečka a z mlhy nechutná inverze. Na závěr pršelo a druhý den už se dalo chodit jen v tričku. V roce 2013 bylo v pátek ještě při troše snahy možno nalézt pasáže se zbytky sněhu, v sobotu už ale bylo vše marné. Nezvyklý pohled byl na zelenající se Arenu Haid.

Tahle rally naštěstí nestojí na přízni nebo nepřízni počasí. Jede se v kopcích, v lesích, na krásných tratích, po úzkých a klikatých cestách. Můžeme si o národu odpůrců Temelína myslet, co chceme, ale na rozdíl od českých ekologů závodníky i diváky do lesa pouští bez větších omezení. Každá druhá silnička v širokém okolí se buď jako erzeta jede, jela, nebo by se okamžitě jet mohla. Až to i diváky svádí k blbnutí na přejezdech mezi erzetami, na to prosím bacha, cesty tam nejsou tak úplně přehledné.

Drobnou, ale podstatnou zvláštností jsou polookruhové erzety, jako je třeba již zmiňovaná Arena Haid. Pořád ještě je to rally. Posádky startují mimo okruh a někde do něj pak vjedou a jinde ho zas opustí, příliš mnoho se jich po trati najednou nemotá. Dobře postavený divák má šanci vidět každou z nich v akci dvakrát a ten nejlépe postavený dokonce třikrát. Jestli někdo přemýšlí, jak to naše závodění zatraktivnit a zpřístupnit i televizním divákům, a přitom zachovat kouzlo rally, tak tohle je třeba jedna možná cesta.

Vždycky se mi líbil přístup rakouských pořadatelů. Nevybavuji si, že bych na ně od diváků zaznamenal jakoukoliv výtku. Připravují bohatý doprovodný program, chovají se mile, snaží se dokonce mluvit anglicky, mají dobře zorganizované parkování na loukách a cestách, divákům ve sněhu prohrnují chodníčky nejen od parkoviště k pásce, ale i podél ní. Za parkování se vybírá po euru, taky se obvykle jedná o soukromé pozemky, ale zato si člověk může být vždy jistý, že v pohodě odjede. Když je bahno nebo taje sníh, stojí opodál připravený nejméně jeden traktor.

Pro české fanoušky je velkou výhodou, že Freistadt leží hned za hranicemi. Většina z nás se na noc přes hranice vrací zpět, ubytovacích možností je v jihočeském regionu spousta. Náklady nezvedá ani stravování u rallystánků – třeba wurst v housce za dvě eura je vyloženě obdobou naší klobásy s chlebem. Trochu musím varovat před teplým jablečným moštem. Sice zahřeje, ale zároveň je tak sladký, že se jím člověk zalepí a má pak ještě větší žízeň. Myslím, že tolik nebolí ani vstupné, které se platí od roku 2011 – jedná se o pět euro za vstup na rychlostní zkoušku. Kdo chce ušetřit, může si za tu cenu dopřát dva průjezdy té samé RZ. S rallypasem zkušenosti nemám, ale slyšel jsem, že se letos vyplatí jen při častějších návštěvách servisní zóny ve Freistadtu. I tam je rozhodně co k vidění, a to už od pátku.

Na závěr ještě jedna poznámka z ranku obecného motorismu. Bývaly doby, kdy mrzlo, až praštělo, sněhu byly celé závěje, a rakouští celníci nám místo pasů bedlivě prohlíželi zimní výbavu automobilů. Z nás mívali radost, vozívali jsme i lopatu. Zdá se mi, že v poslední době už se to tolik neprožívá, ale stejně bych je radši moc neprovokoval. Máte-li stále obuty letní pneu, ještě jednou si promyslete, zda riskovat, že se budete od hranic vracet. Tak, ať si to všichni užijeme!