Petr Maršálek: „Předokolky nemají proti zadokolkám šanci!“

Petr Maršálek (3. 9. 1987) z jihomoravského Rajhradu patří k výrazným osobnostem autokrosové Divize6. V té působil od jejího zařazení do republikového šampionátu až do loňské sezóny, kterou zakončil ziskem konečného bronzu. Letošní původně plánovanou absenci změnila nabídka Štefana Bučka a počínaje dolnobousovským závodem usedl Petr do kokpitu speciálu Buggy1600. Vedle autokrosové kariéry má za sebou šestadvacetiletý závodník zkušenosti i z automobilových soutěží, kde několikrát doprovázel jako mechanik Jiřího Mášu.

Petře, můžeš vzpomenout na tvé motoristické začátky?

„Když jsem byl ještě hodně malý, taťka jezdil motokros za Svazarm. Na malý motocykl posadil v útlém věku i mě. Pak však při motokrosových závodech zahynul syn jeho kamaráda… To ho přimělo ukončit kariéru a motorku zakázal i mně. Od osmi do patnácti let jsem tak hrál fotbal. Pak začal můj známý jezdit hobbyautocross, a my navštívili jeho závod. V tátovi samozřejmě motoristický duch přetrvával, a tak nás to okamžitě chytlo. Bylo jasné, že musíme dělat něco podobného. Přes inzerát jsme pořídili úplně sériového favorita s rámem. Dva roky jsem s ním jezdil závody v Božicích a Hostim. Táta mě doprovázel jako sponzor a mechanik. Žádné body se nepočítaly, šlo jen o jednotlivé podniky. Bylo to skutečně hodně amatérské. Pak nás přestalo bavit jezdit stále dokola na stejných tratích. Díky známým z Velké Bíteše jsme se dostali k Profil Cupu.“

Jak velký to byl rozdíl?

„Obrovský. Tratě v Humpolci a Velkém Meziříčí byly proslulé mnoha republikovými závody, také konkurence byla úplně jiná a skýtala spoustu známých jmen. Náš favorit už měl sice ostřejší motor a převodovku, přesto jsme v roce 2004 po příjezdu na první závod do Heřmanic u Velkého Meziříčí byli s autem zhruba za dvacet tisíc korun v depu ostatním spíše pro smích. Soupeři totiž vesměs disponovali skutečnou závodní technikou včetně správných pneumatik. Kroužil jsem většinou spíše na chvostu startovního pole, přesto mě to moc bavilo. Motivací byla i přítomnost televize a velký počet diváků. Vydržel jsem zde až do chvíle, kdy v mistrovství republiky byla zavedena Divize6.“

V Divizi6 jsi vydržel mnoho let a dosáhl jsi mnoha úspěchů. Jak na to vzpomínáš?

„Přestup do republiky znamenal i přezbrojení na felicii. Úplně nové auto jsme si stavěli na dílně sami, motor postavil pan Neduchal z Čejče a převodovku pan Sixta z Mladé Boleslavi. Auto bylo pro Divizi6 už hodně rychlé, občas nás však trápily technické problémy. Těm napomáhala skutečnost, že nám finanční možnosti nedovolovaly vyměňovat díly preventivně, ale vždy, až když se něco pokazilo. Největším úspěchem je loňský republikový bronz za Tomášem Handíkem a Milanem Purmou. Byl jsem s ním nadmíru spokojen. Pak jsem auto prodal junioru Radku Stavělovi. Motor a převodovku jsem si však ponechal, abych je zabudoval do připravované fabie.“

Velkým zpestřením letošní sezóny Divize6 byl Zdeněk Antony, který rozvířil vody se zadokolkou Škodou Rapid. Co ty si myslíš o sloučení předokolek a zadokolek do jedné kategorie?

„Sloučení je pochopitelně zajímavé. Už to není jen o feliciích. Na druhou stranu, pokud je zadokolka dobře postavená a její pilot umí řídit, je prakticky nedostižný. Vím to ze svých zkušeností. Sám jsem s rapidem občas jezdil amatéry a po jeho loňském vychytávání jsem už letos v Radči a Přibicích dokonce vyhrál. Stačí prostě jet v klidu to svoje a předokolkáři nemají šanci. Na druhou stranu třeba při oslovování sponzorů je to krok zpět. Je poněkud zvláštní žádat je o propagování staré škodovky.“

Ty jsi každopádně letos učinil další zkušenost a usedl jsi do kokpitu speciálu Buggy1600. Jak se to zrodilo?

„Letos jsem původně plánoval absentovat, pošetřit peníze a dostavět fabii do Divize6. Na republice v Nové Pace, kde jsem byl jako mechanik s kartcrossařem Mirkem Mejzlíkem, mě však oslovil pan Štefan Bučko, zdali bych nechtěl odjet zbývající závody s jeho bugynou mercedes. Ta byla nachystaná na sezónu a v Humpolci jí pilotoval Víťa Nosálek. Bugyny jsou vrcholem autokrosu. Lákalo mě to, rychle jsme se domluvili a premiéru jsem si s ní odbyl v Dolním Bousově. Bohužel už v sobotu ukončila mé účinkování ojnice, která vylétla. Tentýž problém nás trápil i ve zbývajících podnicích. Právo finálového startu jsem si vyjel až na závěrečném přerovském podniku. Exploze motoru ve třetí rozjížďce mě však opět odsoudila do role diváka. Oproti plechovce je to každopádně obrovský rozdíl a s předokolkou nemá nic společného. Bugyna vyžaduje zcela jiný styl, dosahuje úplně jiných rychlostí a nabízí obrovskou zábavu.“

Máš nějakou oblíbenou trať a naopak?

„Samozřejmě se mi líbí novopacká Štikovská rokle, ale ještě raději mám Humpolec. Miluji rallye a právě tamní trať mi soutěže připomíná nejvíce. Je úzká, zatáčkovitá a vyžaduje jet ideální stopu. Naopak nemusím Přibice, přestože jsou moje domácí. Ty už ale v republikovém kalendáři asi jen tak nebudou.“

Zmínil jsi lásku k soutěžím. Nelákají tě jako jezdce?

„Koho by nelákaly? Myslím, že rallye je snem asi každého motoristického sportovce. Já loni absolvoval několik soutěží jako mechanik Jirky Máši, pilotujícího Škodu Fabia R2. Moc mě to bavilo. Zároveň jsem si ale udělal obrázek o cenách a právě kvůli penězům pro mě soutěže asi zůstanou jen snem. Autokrosová Divize6 je proti nim hrozně levným sportem.“

Kdo tvoří tvůj tým?

„Jsem vyložený amatér a tak těžko hovořit o nějakém týmu. Už čtyři roky se mnou jako jediný stálý mechanik jezdí Robert Macháček. Společně pracujeme na všech mých autech i na dílně a věnujeme se jejich vývoji. Robert také dříve závodil, po zranění ruky mu však ostrá jízda přes nerovnosti dělá problém. Občas nás doprovází táta. Ten si však na stará kolena postavil ze zbytků, které jsem už nepotřeboval, svoji felicii a jezdí s ní, vyloženě pro zábavu, přibické závody.“

Máš nějaký jezdecký vzor?

„Pochopitelně obdivuji spoustu lidí, vyložený vzor však nemám. Mám názor, že člověk by se neměl podceňovat a ponižovat před druhými, ale snažit se být sám jedním z těch nejlepších.“

Čemu se věnuješ, když zrovna nezávodíš? Máš nějaké sponzory?

„Pracuji jako mechanik v autoservisu na vozy Land Rover. Ve výjimečných volných chvilkách se bavím motokrosem s mými bratry. Na nic jiného není čas. Vzhledem k letošní plánované absenci jsme ani sponzory nesháněli. Za dlouholetou podporu každopádně děkuji našemu městu Rajhrad.“

Máš už plán na příští rok?

„Určitě bych chtěl jet kompletní republikovou sezónu. Řešíme jen, zdali opět s bugynou od pana Bučka, nebo se s naší novou fabií vrátit do Divize6. Bugyna je vrcholem a skýtá nádherné svezení, v Divizi6 se ale v té skvělé partě cítím pořád doma. Tak uvidíme.“

Foto: David Jeřábek