První rok Citroënu po Loebově éře

Nejúspěšnější soutěžní jezdec planety Sebastien Loeb se vloni po zisku svého devátého světového titulu v řadě rozhodnul dát WRC vale. Pro letošek si naplánoval pouze miniprogram čítající čtyři soutěže. Na toto rozhodnutí vedle celého šampionátu, který tím přišel o případný duel dvou Sebů, doplatil hlavně tovární tým Citroënu. Francouzi absolvovali po deseti letech první sezónu, ve které nemohli na všech podnicích spoléhat na jezdecké umění svého ambasadora. Ten ale svou dokonalost nezapřel ani letos, byť ve švédském duelu se svým nesmiřitelným rivalem Ogierem prohrál. V Argentině si ale připsal poslední své vítězství v MS a tak se po polovině šampionátu přihodilo, že měl ze všech továrních jezdců Citroënu na svém kontě největší množství bodů právě občasně startující Loeb!

Citroën letos poprvé po deseti letech vůbec nezasáhnul do bojů o jezdecký titul a jejich síly tak zůstaly upřeny na klasifikaci značek. Ani tam se ale nakonec Francouzi nedokázali proti novému továrnímu týmu Volkswagenu prosadit a moc zářně se se světovou rallyovou scénou nerozloučil ani sám fenomén Loeb. Na francouzských asfaltech už neplatil za toho, kdo udává zbytku světa rytmus, a jeho snažení skončilo mimo trať. Stejným způsobem zakončil své dvě vystoupení v barvách továrního Citroënu Kris Meeke. Ten se do hry zapojil ve Finsku, kde nahradil v DS3 se startovním číslem 10 Khalida Al-Qassimiho, a pro dalekou cestu do Austrálie dokonce dostal přednost před stájovou dvojkou Daním Sordem. Vloženou důvěru sice Brit svému týmu neoplatil, ale dnes už víme, že příští rok dostane třináct nových příležitostí zlepšit si v pozici továrního jezdce Citroënu reputaci.

Týmovou jedničkou byl pro letošní sezónu zvolen Mikko Hirvonen, který stejnou úlohu čtyři roky sehrával i ve svém původním angažmá u Fordu. Tam se mu dařilo celkem dobře, když dvakrát bojoval až do poslední soutěže o titul. Ve francouzských službách Fin rovněž nezačal špatně, vloni výborně kryl záda Loebovi a stal se vicemistrem. Možná právě kvůli tomu se Hirvonen neubránil nařčení z ideální týmové dvojky, která ale jako hlavní jezdec týmu nemá moc šancí se prosadit a přinést svému zaměstnavateli další titul. V Monte Carlu Mikko začal opatrně a v cíli se musel smířit s porážkou od svého nového týmového kolegy Daního Sorda. To nejhorší ale přišlo teprve o tři týdny později ve Švédsku. Tam to měla být jedna z nejsilnějších Finových soutěží. Jeho vystoupení ovšem skončilo neslavně, když už v prvním přírodním testu DS3 převrhnul a uvíznul ve sněhové bariéře.

Mexiko s Portugalskem finského borce zastihlo v lepší formě a dvě druhá místa mu přinesla spoustu důležitých bodů. Bohužel co do rychlosti mohla jednička Citroënu zapomenout na to, že by byla vyrovnaným soupeřem hlavní hvězdě letošního šampionátu Ogierovi. A následující trojice náročných šotolin v Argentině, Řecku a Itálii ukázala, že to letos u Mikka není moc slavné ani s jeho někdejší chloubou, spolehlivostí. Na proslulé Acropolis jej sice o lepší umístění připravila zlobivá technika, ale zbylé dvě soutěže už si Fin pokazil vlastními chybami. A když kýžený úspěch nepřišel ani tam, kde byl očekáván nejvíce, ve Finsku, vypadalo to s Hirvonenovými nadějemi na obhajobu titulu vicemistra hodně špatně. Závěr roku se navíc odehrál převážně na asfaltových úsecích a tam se jedničce Citroënu nikdy moc nedařilo, takže nakonec nezískal ani druhé a nakonec ani třetí místo v konečném zúčtování. Havárie ve Walesu se stala symbolickou tečkou za Mikkovým nepříliš podařeným angažmá u francouzské stáje, zejména co se druhého roku týče.

Za svými starými známými se po dvouletém trápení se zpackaným projektem britského Prodrive vrátil Španěl Sordo. Před sezónou si za hlavní cíl předsevzal konečně už zaznamenat své první vítězství v soutěži MS. Největší naděje měl Španěl samozřejmě na některé z asfaltových soutěží, neboť právě tam v dřívějších letech patřil za hlavního soupeře dominantního Loeba. Francouz už byl pryč a tak měl Sordo cestu volnou. Jak se ale ukázalo, na asfaltech pořádně zrychlili třeba Latvala nebo Neuville, takže měl pilot Citroënu se svým cílem plné ruce práce. I díky problémům mnohých soupeřů se ale Sordo hned na první ryze asfaltové rally v Německu dočkal a mohl si tak odškrtnout svůj nejdůležitější úkol. Bohužel dalším triumfem už navázat nedokázal, když ve Francii nestačil na Ogiera a v domácím Katalánsku se v souboji s rychlými Volkswageny dopustil chyby a s urvaným kolem musel předčasně vzdát.

To ale nebylo nic proti tomu, jak špatně začal Sordo na soutěžích s nezpevněným povrchem. Ve Švédsku se mu nikdy moc nedařilo, takže jeho několikeré uvíznutí ve sněhové bariéře zas tak překvapivé nebylo. O to překvapivější byl Sordův slabý výkon v Mexiku, kde za nejrychlejšími jezdci hodně výrazně zaostával. Když už v Portugalsku a Argentině pořádně zrychlil, pro změnu své snažení zakončil haváriemi. Druhé místo v Acropolis se stalo slabou náplastí na Španělovy šotolinové výkony a nebylo se čemu divit, že jej tým ani neposlal do Austrálie. I přesto ale ve výsledku Sordo svou roli týmové dvojky splnil beze zbytku, když se v mistrovství umístil hned za svým stájovým kolegou Hirvonenem s minimálním odstupem tří bodů. Na rozdíl od Fina také dokázal jednu soutěž vyhrát.

S odchodem Loeba do důchodu přišlo pro jeho zaměstnavatele tvrdé přistání na zem. Z předsezónní role papírových favoritů nedokázali vytěžit vůbec nic. Není divu, že se pro příští ročník MS Francouzi rozhodli pro novou jezdeckou sestavu. Tato změna ovšem působí přeci jen dost riskantně. Zatímco Hirvonen se Sordem působili jako silná a spolehlivá dvojka, Ostberg a Meeke jsou spíše těžko předvídatelnou dvojicí, která má na to zazářit, ale zároveň její někdejší výsledky nejsou zrovna vyrovnané.