Zbyněk Hrabec: „Příští rok mě lákají sprinty a šotolina!“

Zbyněk Hrabec má za sebou svoji nejúspěšnější sezónu. Se spolujezdcem Martinem Hlavatým ovládli třídu SA2 a v absolutní klasifikaci Poháru ČR obsadili šesté místo. Dalším logickým krokem je proto plán přestoupit příští rok do sprinterského pole, kde by se stávající hondou rádi bojovali o přední příčky třídy 9. Pilota, žijícího v Olomouci, pak hodně láká také některá zahraniční šotolinová soutěž.

V letošní sezóně jsi v Poháru ČR zvítězil ve třídě SA2. Jak obtížné to bylo a kam tento výsledek stavíš ve tvé dosavadní kariéře?

„Začátkem roku jsem na takový výsledek vůbec nepomýšlel. Bylo celkem těžké odhadnout, kdo vlastně s čím pojede. Když se rozhodl zúčastnit letošního Poháru ČR Petr Zedník s Fordem Fiesta S1600 a jel s námi ve třídě, dávali jsme si naději tak na konečný bronz. Navíc hned na úvodním podniku na Vrchovině nás už před startovní rampou vyřadila neobvyklá závada v řídící jednotce motoru a odjížděli jsme domů s nulou na kontě. Další bodovou absenci zapříčinily zdravotní potíže mé přítelkyně, kvůli nimž jsem na poslední chvíli musel zrušit krkonošský start. Po čtyřech závodech jsme tudíž měli dvě nuly a dvě druhá místa. Od dalšího závodu se k nám obrátilo štěstí. Na Valašce i v Kostelci musel po technických potížích odstoupit náš nedostižný soupeř Zedník. Dokázali jsme toho naplno využít, ostatní rivaly nechali za sebou a vybojovali dva zlaté poháry. Díky postupu do čela tabulky jsme se rozhodli vydat přes celou republiku do Pačejova. Vyplatilo se. V konkurenci vozů R2 jsme znovu zvítězili a začínali jsme cítit šanci na úspěch v konečném hodnocení. Vyškovská a příbramská soutěž byly zrušeny a my tak nakonec byli vítězi už před závěrečným vsetínským podnikem. Náš oblíbený závod jsme přesto absolvovali a s trochou štěstí ho vyhráli. Bylo to perfektní zakončení nejlepší sezóny mé dosavadní kariéry. Vážím si konečného výsledku i těch dílčích. Kdyby mi někdo začátkem roku předpovídal vítězství ve třídě SA2, stříbro ve skupině SA a šesté místo v absolutní pohárové klasifikaci, považoval bych ho za blázna.“

Třídu jsi vyhrál na Valašské Rally, v Kostelci, Pačejově a ve Vsetíně. Kterého triumfu si ceníš nejvíce a který byl nejobtížnější a proč?

„Cením si každého vítězství. Vyhrávat je podle mě snem každého jezdce a pocit být v cíli první je prostě jedinečný. Z letošních prvenství pro mě dost znamená to pačejovské a hned po něm kostelecké. Do obou těchto podniků jsme šli od začátku naplno a vše fungovalo naprosto bez problémů. Auto, spolujezdec i rozpis byli naprosto perfektní a stálo při nás i štěstí.“

Která soutěž se ti líbila nejvíce?

„Vyloženě oblíbenou soutěž nemám. Líbily se mi všechny. Každá má něco do sebe, je pěkná a specifická trochu jinak. Většinu jsme jich už absolvovali loni. Věděli jsme tak, do čeho jdeme. Když ale vezmu závod jako celek z mého pohledu, tak mi dobré pocity zůstaly z Hustopečí a Pačejova. Moc se mi na nich líbily skladba a profil tratí rychlostních zkoušek, dobrá organizace, přístup pořadatelů a potom naše předvedené výkony a dosažené výsledky. Ty považuji za mé dosavadní nejlepší za volantem.

Je naopak některá soutěž, na kterou bys raději zapomněl?

„Moc vzpomínat už nechci na Vrchovinu a Příbram. Vrchovinu už před startem zkomplikovalo počasí, pokračovalo to chováním pořadatelů a vše vyvrcholilo našim odstoupením ještě před startovní rampou. V Příbrami nás zase už při seznamovacích jízdách děsily hned od úvodní erzety tratě leteckého charakteru s dost nebezpečnými úseky. Nakonec jsme ani nezávodili a jak všichni víme, dopadlo to dost smutně…“

Jak hodnotíš konkurenci ve třídě SA2 a také Poháru ČR celkově? Kdo byli tvoji největší soupeři?

„První podnik moc početné konkurenci ve třídě nenasvědčoval. Od Kopné však už soupeřů přibylo. Na jednotlivých závodech nás vždy bylo kolem pěti, šesti, což je na dnešní dobu dobré. O Petrovi Zedníkovi s fiestou už jsem mluvil. Dále jsme několikrát závodili s vozy kategorie R2 a také několika dalšími hondami. Vždy jsme se museli dost snažit.“

Zaměřil ses na výsledky ve třídě, nebo jsi bojoval i o absolutní pořadí?

„Absolutní pořadí Poháru ČR bylo letos zase dost našlapané. Na přední příčky jsme vůbec nepomýšleli. Na to byli jiní borci s lepší technikou. Přesto jsme se nechtěli nechat zahanbit a myslím, že jsme dosáhli hezkých výsledků. I když jsme se mnohdy hned usadili v čele třídy, snažili jsme se prát i o absolutní body. Názorným příkladem byla Valašská rally. Asi od půlky závodu až do posledního metru jsme sváděli těsný souboj s Otou Hlouškem. Celou pačejovskou soutěž jsme se zase přetahovali o desetinky s Tomášem Macháčkem.“

Pilotuješ hondu. Porovnával jsi své časy i s piloty téhož vozu, startující v MČR sprintrally?

„Na každém závodě jsem sledoval i absolutní výsledky úplně všech a samozřejmě také hondy ve třídě 9. V rámci druhé etapy Hustopečí jsme měli i tu čest porovnat se s klukama z velkého mistráku. Docela nás překvapilo a zároveň potěšilo srovnání s „devítkami“ v Kostelci, Pačejově a Vsetíně, kde jsme toho prvního porazili s náskokem okolo minuty. Na Kopné jsme za vítězem zaostali necelých deset vteřin.“

Už třetí sezónu je tvým stálým spolujezdcem Martin Hlavatý. Můžeš zhodnotit vzájemnou spolupráci?

„S Martinem jedeme vlastně od okamžiku, kdy jsem postavil své auto a začal jsem pravidelně jezdit za volantem. Společnou premiéru jsme si odbyli předloni na RallyShow Uherský Brod. Už od prvních metrů bylo jasné, že nám to společně půjde a budeme si rozumět. Další dvě sezóny jsem nejel s nikým jiným a nevidím jediný důvod to měnit. Jsme nejen posádka, ale především dobří kamarádi a parťáci, táhnoucí za jeden provaz. Za tu dobu jsme společně vychytali rozpis. Při seznamovacích jízdách ho nadále konzultujeme a radíme se, jak co nejlépe napsat. Koncem roku už jsme došli do fáze, že každou erzetu jezdíme jen na dva průjezdy. Třetí přidáme, pouze když se nám něco opravdu nezdá. Samozřejmě občas proběhla i výměna názorů. Nejdéle jsme spolu ale nemluvili asi pět sekund. Vše si vždy ihned vyříkáme a vyjasníme a jdeme s čistou hlavou dál.“

Tvůj otec vlastní dlouholetý úspěšný tým Sparrow. Stihl jsi ještě absolvovat s ním nějaký závod v roli mechanika?

„Letos toho moc nebylo. Času je čím dál méně, naopak práce a povinností více. V roli mechanika jsem letos působil v Lužických horách a na Barumce. Částečně mohu zmínit i Hustopeče. Jelikož jsme v rámci Poháru ČR závodili až ve druhé etapě, strávil jsem tu první v servisní zóně. Při domácích Jeseníkách, kde jsme nestartovali, jsem zase zavítal na páteční technické přejímky a dění v servisu. Plánoval jsem jet v roli mechanika ještě do Českého Krumlova, to se ale nakonec nekonalo.“

Nyní čeká rallye dlouhá zimní pauza. Jak jí hodláš vyplnit?

„Pauza bude opravdu dlouhá a už se nemůžu dočkat startu nové sezóny. Přes zimu se budu po chvilkách věnovat preventivní údržbě a kontrole na závodničce. Mimo zaměstnání se ještě věnuji mé dílně a volný čas se snažím trávit s mojí milovanou rodinou.“

Máš už nějaký plán na sezónu 2014?

„Nic velkého nechystám. Budu rád, když zase pojedeme. Pokud ano, opět s mojí hondou. Zdali to bude celý seriál nebo jen určité závody, to se bude odvíjet od financí a dalších věcí. Letos jsme v Poháru ČR dosáhli asi našeho maxima. Po zhlédnutí kalendářů pro příští rok se budu maximálně snažit zajistit starty v rallysprintové šampionátu ve třídě 9. Více jak polovinu závodů totiž mám za barákem. Moc mě láká vyzkoušet šotolinu. Lausitz letos nevyšel, tak snad klapne příští rok Waldviertel.“

Foto: Robert Balcar