Fans Osek a zase ty Legendy

Letošní Legendy už pro nás byly 4. návštěvou San Marina. Deníček už jsem sepisoval z naší 1. návštěvy v roce 2009 a z loňského ročníku, kdy jsme si udělali výlet po Itálii a týden po Legendách jsme navštívili ještě MS na Sardinii. Letos jsem si říkal, že už nás nic nepřekvapí a nebude o čem psát. Osud všechno naplánoval jinak, takže se přeci jen o pár postřehů podělíme.

Letos byla naše sestava poněkud chudší, 14 dní před odjezdem jsme byli dokonce jen 3, ale nakonec se podařilo sehnat i 4. člena naší letošní posádky. Cesta tam byla stejná jako loni, odjezd ve čtvrtek ve 4 ráno, cestou tankování v Innsbrucku + několik dalších zastávek a v 16:15 jsme byli u naší známé pizzerie v Rimini.

V Rimini před pizzerií

Po nasycení žaludků jsme pokračovali do servisu v Serravale, kde jsme až při odchodu zjistili, že se od 19:15 má konat představení posádek.

Harri Toivonen při představování posádek

Takže jsme se trochu zdrželi, ulovili několik vzácných podpisů (Alen-Kivimäki, Galli, Auriol, Biasion, Trelles, Lucky, Demuth-Pons, Jimmy McRae, Toivonen, Munari, Eklund) a fotek.

No GIGI, no Rally

A hlavně jsme tady nasáli tu parádní atmosféru, která už od čtvrtka v San Marinu vždy panuje.

Nasáváme…atmosféru

Ze servisu jsme si to namířili rovnou na shakedown, kde jsme tentokrát stany rozložili na louce u místního zemědělce. Vzhledem k tomu, že jsme čekali déšť, hledali jsme hlavně místo, ze kterého se druhý den dostaneme.

Páteční večer

Letošní shakedown se jel v obráceném směru, což bylo minimálně pro úsek na asfaltu určitě lepší a šotolina z kopce měla také své kouzlo. My jsme začali nad šotolinou, ale po pár autech jsme se šli dívat na start. Popisovat pocity při tom, když metr od vás startuje Audi S1, nebo jakákoliv z Lancií všeho druhu, to se ani nedá, to se prostě musí zažít.

Za 4,5 hodiny ježdění na shakedownu, jsme viděli tolik pěkných a zajímavých průjezdů, že to u nás nemůžeme vidět za celý rok, i kdybychom navštívili všechny soutěže, co se u nás jedou. Tentokrát nebyly žádné prodlevy (asi na dvě krátké výjimky), takže se jezdilo opravdu skoro pořád a hlavně v maximálním nasazení!

České barvy byly na shakedownu hodně vidět

Po otevření RZ jsme se vydali najet letošní novou RZ, která se jela v pátek večer. Zajímavý byl úsek hned po startu, kdy se po motanici mezi domy sjíždělo z prudkého kopce a po přejetí můstků se pokračovalo prudce nahoru. I v 70km rychlosti nás to dost tlačilo do sedaček, v závodních autech, která tam určitě jela minimálně dvojnásobnou rychlostí, to musela být pěkná horská dráha :)

O pár zatáček dál se nacházel skok, na který jsme se rozhodli večer jít. Ještě o kousek dál po směru jízdy bylo pravoúhlé odbočení, do kterého jsme se rozhodli jít na druhý průjezd. U skoku byl i vhodný plácek na rozbalení stanů, takže na večer jsme měli jasno. Jen jsme trochu nechápali vymlíkování u skoku, kdy povolené místo bylo až 30m za hranou a dál podél RZ, sice na břehu, ale ten by v případě nějakého problému možná jen uškodil.

Z najíždění jsme si to namířili do servisu, kde jsme si nemohli odpustit absolvovat minimálně jedno kolo po atletické dráze, kde většina krasavců byla vystavena.

Gigi zvolil na asfaltovou rally velmi vhodné pneumatiky

Ze servisu jsme jeli zpět na večerní RZ. Na místě jsme si říkali, kam se asi tak bude skákat, ale hned první předjezdec, kterým byl Paolo Diana, nasadil laťku hodně vysoko, bohužel jsem nestihl včas nastavit kameru, takže ze skoku Diany toho moc nemáme.

Atmosféra večerní RZ

Pak už to bylo jak na běžícím páse, někdo horizont prodal, někdo se držel hesla horizont full.

Peugeot 206 WRC právě vzlétává

Při průjezdu Auriola ale asi nezůstalo spodní prádlo některých přihlížejících suché. Po doskoku si Xsara trochu odskočila a Didier měl plné ruce, aby jí udržel na cestě. Tady nechybělo moc a mohlo dojít k průšvihu, protože auto mělo namířeno přímo na vymlíkovaný prostor, kde stálo dost diváků.

Druhý průjezd jsme šli sledovat do předem vytipovaného odbočení a i zde nebyla nouze pěkné průjezdy a dramatické okamžiky. Po předjezdcích a zhruba 30 autech jsme se začali přesouvat zpět na skok, kde jsme zkoukli ještě pár aut a zbytek jsme dokoukali od stanů, kde jsme si mezi tím připravili něco na zub. Poslední auto projelo někdy okolo 2. hodiny ranní, takže pátek byl skutečně náročný.

To jsme ještě netušili, že k ránu budeme mít neplánovaný budíček. Už ani nevím kolik bylo hodin (ještě byla tma), ale jinak si to pamatuju naprosto přesně. Kvílení gum, tupý náraz, skřípění plechu a rachot vysypaného skla. To všechno jsme během chvilky uslyšeli. Po vykouknutí ze stanu, jsme viděli stát blikající auto napříč přes cestu a okolo něj běhali dva lidé. Nějaký místní střelec si nejspíše dával RZ v protisměru a po horizontu svoji jízdu neustál. Auto ale asi přežilo, protože během chvilky odjeli. Ráno když jsem lezl ze stanu, akorát přijelo auto, ze kterého vyskočili dva mladící s košťaty, zametli sklo a hlínu z cesty a zase odjeli. Když jsme se šli na místo podívat, už byly na asfaltu jen stopy od gum, polámané křoví, škrábance na cestě, odřená klika od auta a vysypané sklo.

V sobotu jsme se rozhodli, že navštívíme okruhovou RZ v průmyslové zóně, kde se nám v roce 2010 hodně líbila místní atmosféra. Na místo jsme dorazili asi 2 hodiny před startem a už zde byla spousta lidí. My jsme si našli místo na přírodní tribuně, odkud byl krásný výhled na trať a v pozadí atmosféru dokresloval místní hrad.

Před startem okruhové RZ

Čas před startem nám krátili místní drifteři, Diana a další dva jezdci s Imprezou N14 a C2 R2, kteří zde dost dlouho kroužili.

Škola smyku

Největší šou pak zde rozhodně předvedl Klausner se svoji Audinou, ale i na ostatní byl pěkný pohled.

,,Lehké“ kontra

Na druhý průjezd jsme se posunuli proti směru RZ, kde auta vyjížděla z retardéru. I tady bylo na co koukat a opět byl největším šoumenem Klausner. Okruhová RZ se nám opět líbila, takže kdyby se někdy někdo rozmýšlel, určitě není od věci jí navštívit, jede se na 3 kola, takže během odpoledne vidíte každého 6x. Opět se nám zamlouvala atmosféra, hlavně při druhém večerním průjezdu, kdy z aut létají plameny a všechno osvětlují přídavná světla.

Plán na neděli byl jasný, pojedeme do stejných míst jako loni, s tím, že nějaké pěkné místo určitě najdeme, protože těch je v San Marinu všude dost. Louku na spaní jsme našli bez nejmenších problémů, jediným problémem večera se ukázalo zapálení jednorázového grilu, který jsme jako loni koupili v Innsbrucku na benzínce. Z auta jsme vzali snad všechny papíry, které jsme k zapálení mohli použít a gril pořád nehořel. Nakonec jsme s pomocí několika metrů toaletního papíru gril přemluvili a po hodině jsme si vítězoslavně mohli špízy položit nad rozpálené uhlíky.

Hurá, už grilujeme

Ráno jsme první průjezd sledovali od louky, kde jsme se loni potkali s partou z Tišnova a společně fandili s Dajgasem. Kdo četl loňské deníčky, možná si vzpomene o kom je řeč, kdo je loňským rokem neposkvrněn, detaily jsou zde. Tišnováci na místě byli i letos, jen Dajgas nám chyběl. Hned první předjezdec, kterým opět nebyl nikdo jiný než Paolo Diana nám trochu „porovnal“ prut s vlajkou, který byl přivázaný k patníku.

Gigi opět široce

Pak už následovalo opět spoustu pěkných průjezdů, které jsme mohli sledovat prakticky odkudkoliv.

Ani posádkám z konce pole nechybělo nasazení

Ke konci prvního průjezdu jsme se začali přesouvat blíže k vracákům, ve kterých jsme stáli loni. Po příchodu na předem vytipované místo jsme slyšeli, jak na nás někdo pokřikuje Dajgáááás. Mysleli jsme, že jde o partu z Tišnova, se kterou se od loňských Legend nezdravíme jinak a na místo odcházeli před námi. Ale po druhém zavolání jsme zahlédli samotného Dajgase s celou jeho grupou :).

Dajgááááás

Opět došlo na společné focení a fandění českým posádkám.

Před druhým průjezdem jsme rozvěsili vlajky a čekali, co se bude dít. První přijel opět Diana, který před námi bohužel svoji pouť v letošních Legendách ukončil. Nutno podotknout, že ani role diváka se nezhostil špatně a během celého průjezdu hecoval a zdravil projíždějící posádky.

Pak už vše běželo jako na drátkách a opět bylo na co koukat. Zase jsme mohli stát prakticky na krajnici, a kdybychom chtěli, na auta jsme si mohli sáhnout.

Fandilo se i chalanom zo Slovenska

Tady jsme si počkali na poslední auto a tím pro nás letošní Legendy skončily.

Jak už jsem psal, letošní ročník Legend byl pro nás 4. návštěvou San Marina a opět nás dokázal překvapit. Atmosféra, která zde panuje, je pro českého fanouška zvyklého na tvrdá bezpečnostní opatření opravdu neuvěřitelná. Věřím tomu, že nejenom čeští diváci, ale i jezdci si Legendy užívají. O efektní průjezdy od českých jezdců nebyla nouze, asi je zbytečné jednotlivé jezdce vyjmenovávat, takže DÍKY všem za parádní šou, fakt jsme si vaše průjezdy užili. Škoda jen, že někomu technika nevydržela až do cíle.

Po odjezdu z RZ jsme se rozhodli ještě navštívit Vojenské Muzeum na okraji San Marina. Když u vstupu zjistili, že jedeme z rally, dostali jsme zlevněné vstupné (5€).

Trocha kultury na závěr

Z muzea jsme měli namířeno do Rimini, kde jsme si prošli přístav a svezli se na Ruském kole.

A hurá na kolotoč :)

Pak už následoval odjezd z města a hledání plácku na přespání. Nechtěli jsme jet domu přes noc, takže jsme se ještě vyspali a brzo ráno vyrazili na cestu domů.

Poslední noc

O vydatném sněžení, které ze čtvrtka na pátek řádilo na Brenneru, jsme věděli, takže nás přejezd z Itálie do Rakouska ani moc nepřekvapil. Sněhová nadílka na nás počkala, takže jsme se alespoň s Italií rozloučili stylově :).

Loučení s Itálií

A na závěr ještě jedna příhoda z najíždění páteční RZ. Na první křižovatce za cílem RZ jsme přijeli na sobotní RZ Piandavelo a řešili, kudy pojedeme dál. Zastavili jsme u krajnice a začalo u nás zastavovat blížící se Mini. Říkali jsme si, co po nás asi Ital bude chtít, ale když se stáhlo okénko a ozvalo se: ,, Ahoj chalani, čo vy tu robíte“ hned jsme věděli, která bije. Igor Drotár s Vladem Bánocim najížděli sobotní RZ a když viděli auto s českou SPZ, hned zastavili a alespoň pozdravili. I takové setkání potěší a nejen díky tomu určitě do San Marina ještě někdy v budoucnu zavítáme. Všichni doufáme, že to bude hned příští rok a v hojném počtu.

A ještě odkazy, první je na fotogalerii od Tomáše, který dodal do deníčku fotky: http://tomashlina.rajce.idnes.cz/Italie_Rallylegend_2013/,
druhý naše desetiminutové video: http://www.youtube.com/watch?v=gh6k7orXYZM

Takže zase někdy příště,

Ahoj

Aleš a Fans Osek