Racing Team Semčice: Na defektu se (ne)závodí

O závěr letošního ročníku Volného poháru, ale i celé sezóny, se premiérově postarala již IV. Rally České Středohoří. Tento podnik s centrem v Litoměřicích byl v minulých letech zařazen do Rallye Cupu, letos však měl obstarat kulisy pro závěrečné a rozhodující boje nejen v absolutním pořadí Volného poháru, ale také ve skupině A1, ve které se pravidelně objevujeme. Karty byly před závodem rozdány poměrně jasně a vzal-li se v potaz fakt, že nejhorší výsledek sezóny se škrtá, došli jsme k závěru, že před startem litoměřické soutěže jsme měli k dispozici stejný bodový příděl, jako průběžně vedoucí posádka Petr Michálek s Romanem Maryškou na Suzuki Swift. Boje měly být o to zajímavější, že soutěže jsme se, stejně jako naši největší soupeři, zúčastnili vůbec poprvé. Náš favorit není po humpolecké návštěvě jehličnatého lesa stále v "závoděníhodné" kondici a tak jsme pro středohorský závod opět spojili síly s Martinem Vopatřilem a na startu se objevili se Škodou Felicia, kterou jsme měli možnost poznat již při předchozím závodě ve Světlé nad Sázavou. Ani na jeho konci jsme však nebyli příliš spokojeni s tím, jak felicii dokážeme nebo spíše nedokážeme využít a tak jsme přivítali možnost testu. Ten jsme uskutečnili týden před závodem v Biskupicích u Zlína a nutno říci, že to byl klíčový krok pro naše další působení s tímto autem. Do závodu jsme tak nastupovali s o mnoho lepším pocitem a osobně jsem se nemohl dočkat startu.

O ten se postarala 1,8km dlouhá, zrádná, ale pěkná zkouška situovaná do litoměřických kasáren, která byla na programu hned dvakrát a to až po setmění. Do ní jsme nastupovali s cílem hlavně si nenechat "naložit" a zároveň neublížit v leckdy stísněných prostorách vozu. To se v celku podařilo a do postelí jsme ulehali s vědomím třívteřinového náskoku na naše soupeře. Hned z rána se tento neveliký náskok ukázal jako prozíravý, když posádka žlutého swiftu začala nedělní etapu o vteřinu rychleji než my. Na další zkoušce, která byla pro většinu posádek tou nejhezčí a zároveň zřejmě i nejobávanější, se nám podařilo tento útok odrazit a připsat si dvě vteřiny k dobru. Na řadu přišla třetí zkouška sekce, která se vyznačovala rychlejším charakterem. Nedlouho po startu jsem v odbočení na úzkou cestu vyrobil jezdeckou chybu, díky níž jsme se ocitli pár decimetrů mimo trať. Jak už to tak někdy bývá, z nevinně vyhlížející situace se stala situace rozhodující a následná rána nevěstila nic dobrého. Bezprostředně u trati bylo v trávě cosi zabetonovaného a ať už to bylo cokoliv, bez váhání si to potykalo s oběma levými koly. Na rozbité polní cestě, která následovala, nebylo snadné nějakou závadu blíže identifikovat. Jakmile se však odbočilo zpět na asfalt, bylo nám jasné, že nějaké následky náraz na voze zanechal. Auto však stále docela dobře reagovalo a tak jsme ve svižném tempu pokračovali dále. Trvalo sotva dva kilometry než jsme naplno pocítili prázdné levé zadní kolo, nicméně i přes tento fakt jsme se rozhodli pokračovat ne zcela vyhlídkovým tempem. Tuto naší teorii nám však nekompromisně vyvrátila zatáčka o další zhruba tři kilometry dále a nastalá krizová situace v poměrně velké rychlosti nám jasně naznačila, že takto se na defektu nejezdí. Těmito piruetami a následným manévrováním napříč silnicí jsme ztratili další drahocenné vteřiny a následující 4 kilometry zkoušky jsme již dojeli velmi opatrným tempem.

Za cílem jsme vyměnili poškozené kolo a pokračovali do servisu. Tam jsme již přijížděli i po prázdném předním kole a tak nejen že jsme se mou chybou připravili o reálnou šanci v boji o vítězství, ale také jsem tímto zařídil pro všechny členy týmu poměrně náročnou servisní přestávku. V nastalé situaci a časové tísni jsme předně řešili problém s obutím, bohužel jsme však díky tomu nestihli ve vymezeném čase srovnat rozhozenou geometrii přední nápravy. To mělo za následek nepříliš čitelné chování vozu v následující sekci, kterou jsme se spíše protrápili. Vše se dalo do pořádku v servisní přestávce, která předcházela poslední sekci a tak jsem vyrazili spravit si chuť. Už od prvních metrů deváté rychlostní zkoušky jsme si začali jízdu s felicií maximálně užívat, zpět se pomalu vracela i naše jistota, což se pozitivně projevovalo také na dosažených časech. I přes více než minutovou ztrátu v páté RZ se nám podařilo dokončit závod na druhém místě ve skupině A1 a 19. absolutně. V boji o první příčku jsme však díky mé jezdecké chybě, téměř bez boje, podlehli posádce týmu Radouň motorsport - Petru Michálkovi s Romanem Maryškou, kteří tak zcela po zásluze zvítězili i v celkovém hodnocení Volného poháru skupiny A1 pro rok 2013.

Ačkoliv se pro nás závod z počátku nevyvíjel vůbec špatně, jedna chyba nás připravila o šanci bojovat o lepší než druhé místo. Toto zaváhání mě pochopitelně velmi mrzí. Celková druhá příčka ve Volném poháru však není při naší premiérové kompletní sezóně k zahození a tím spíše, když jsme do posledního závodu bojovali o pozici nejvyšší. Ta nakonec připadla, jak už bylo zmíněno, posádce Michálek - Maryška, která v celé sezóně podávala neuvěřitelně vyrovnané a více než kvalitní výkony a vítězství jim po právu náleží. Do závěrečných bojů sezóny jsme šli opravdu "po hlavě" a za to, že jsme vůbec na tyto boje mohli pomýšlet, bych rád poděkoval především Martinu Vopatřilovi a Mírovi Drmlovi za skvělou týmovou spolupráci, pohodovou náladu i cenné rady a dodatečně bych se ještě jednou chtěl omluvit za šrámy, které jsme na voze způsobili. Děkuji také společnostem MATEX HK, OB autodíly a AM computers, které náš start ve vypjatém závěru sezóny podpořily . O nic menší poděkovaní patří také všem členům týmu, bez kterých bychom pozice vícemistrů vůbec nedosáhli a stejně jako celkové vítězství ve skupině A1 v hodnocení Rallye cupu, i toto umístění patří také jim. Vděk bych za celý tým chtěl vyjádřit naším fanouškům, kteří nás v průběhu celé sezóny hnali kupředu, této podpory si opravdu velmi ceníme.