Jak jsme na Jeseníkách nechápali

Předposlední závod rallysprintového šampionátu sliboval v naší třídě 9 tuhé boje o celková umístění. A nám vlastně bylo ctí, že jsme do těchto bojů, byť trochu zpovzdálí, zasahovali. Toho bychom se před sezónou vůbec nenadáli. Rally Jeseníky 2013 pro nás představovala poměrně slušnou výzvu.

Jako obvykle jsme do místa konání soutěže dorazili o den dříve ve čtvrtek, abychom si mohli v klidu převzít itinerář a všechny náležitosti. Mít takovou tu závodnickou pohodičku. Musím říct, že tohle je fakt super, když si člověk může i administrativní přejímku odbýt ve čtvrtek a nemusí na to v den seznamovacích jízd pamatovat. Blbina, ale jak to ulehčí život. Po ubytování asi 15Km od Šternberka jsme se zase vrátili, protože jsme naplánovali společnou večeři s posádkou Vojáček –Voltner. A hned jsme si tam připadali jako nějací sedláci. Zatímco my s Tomem jsme si poručili po žejdlíku pivka a každý pěkně pizzu, tak hoši tam sázeli dietní zeleninový salát, diskutovali o tom, že ten bílý toastový chleba by v takovou hodinu už jíst neměli (hlavně Karel :-)) a hlavně brzy na kutě. Vzhledem k tomu, že my se jinak podobnými záležitostmi rovněž zabýváme, na závody se fyzicky připravujeme, tak v první přímé konfrontaci s jinou posádkou jsme zásadně selhali :-). Tak jsme alespoň kontrovali vtipem na téma „proč vaše Honda je na vozíku bez kol?“ a „když už máte itík, byli jste si to projet?“. V obou případech jsem si dělal legraci, ale musím říci, že chvílemi na mě Pepa Vojáček koukal jako na hodně divný přízrak. Možná i litoval, že ke společné večeři svolil, za to však musí vytrestat svého spolujezdce. Inu s Tomem jsme tam poslali dva 11° Šeráky, na cestu se vybavili kuželkou plzeňského jako šláftruňk a jeli se zvodorovnit.

Seznamovačky začínaly nezvykle brzy, kdy se trénovalo od 7:30 do 14:30. Komplet to probíhalo naprosto v klidu, projeli jsme si vše třikrát, nikam jsme nemuseli spěchat, jediné, co občas (hodně často) nefungovalo, byl itinerář. Tam byly chyby v metrech, kilometrech, neseděly názvy obcí, pomocné značky. No, už jsme viděli hezčí itíky. Po dojezdu do servisu, kdy Tom mohl v pohodě začít upravovat notičky jsem já rozdal úkoly a středem odešel, jako správný ředitel zeměkoule :-). Kluci ještě dolepovali nové samolepky na závodní auto, kdy jsme byli obohaceni o logo v rámci promo akce Microsoftu „Jedeme na Windows“ a vymýšleli, jak upevnit Camelbak.

To jsem si zase jednou udělal radost a koupil si vak na vodu s hadicí. Ten co je určen pro cyklisty je v podstatě to stejné, jako pro rally, akorát to je o mnoho tisíc levnější. A protože já mám žízeň vždy přesně před startem, kdy už jsem přivázaný v sedačce, tak toto řešení je naprosto skvělé a není to drahé. Pozdravili jsme se s ostatními posádkami, zajeli na společnou večeři s Kolář Racing a pak už hurá na kutě.

Před startem jsme věděli, že abychom překonali standardně velmi rychlého Martina Lichovníka v Pirelli Cupu, museli bychom soutěž vyhrát a on by nesměl dojet. Něco trochu podobného platilo i v rámci mistráku. Tak jsme se rozhodli, že pojedeme od začátku rychlé, ale bezpečné tempo. Gumy jsme dali mokré měkké, což byla dobrá volba a vydali se vstříc první sekci. Hned v první RZ jsme měli menší krizi, protože Tomovi se slepily dvě stránky rozpisu, nestačil včas otočit a pravá čtyři přišla asi o vteřinu později než by to bylo OK. Naneštěstí to v daném místě i docela kopalo, takže i když z toho nebylo nakonec nic, byla to věc, kterou jsme museli řešit.

Do cíle jsme dorazili v pohodě a zjistili, že kluci nám docela naložili. I když odskok od vítězného Grafka nebyl neřešitelný, trochu jsme koukali. Druhá RZta byla v pohodě takovým naším už standardním bezpečným tempem, ale nedá se říct, že bychom se flákali. Proto jsme byli trochu překvapení, když jsme zjistili, že kluci zase poodjeli. Po RZ2 jsem si vzal tlakoměr a šel zkontrolovat kola. Vpředu 2,5 a vzadu 2,3 a 2,4 říkalo, kde je kousek příčiny. S tím se pořádně jet nedá. Auto se na tom hrozně vozilo a v úzkém lese mě to děsilo. Moje chyba, tohle jsem měl udělat už před tím, dobře mi tak. Jeli jsme si tedy poprvé projet RZ3 a ta nám prostě sedla. Díky plynulému a rychlému tempu jsme jí vyhráli o 1,3s před Lukášem Nekvapilem. To nám vlilo pozitivní energii do žil a jeli jsme si odfrknout do servisu.

Před přeskupením jsme zjistili, že jsme třetí průběžně, což bylo super, auto se jen umylo, posádka nakrmila a my jeli vstříc dalším ostrým kilometrům. Vstříc jsme bohužel jeli na těch stejných gumách jako dopoledne. Tedy mokré měkké. Nesmysl. Nevyslyšel jsem předpovědi, že pršet nebude, myslejíc si, že v lese bude pořád vlhka a vody dost. Nebylo. Totálně nevhodná volba, ale co jsem koukal, tak na tom jeli snad všichni. Na čtyřce jsme sice zajeli třetí čas v rychlostce, ale kluci nám zase děsně naložili. Jeli prostě skvěle a já na jejich tempo nestačil konstantně reagovat. I když jsme další průjezd RZ Chabičov – Dalov vyhráli, na Pepu Vojáčka jsme stáhli nicotných 0,2s a na Lukáše 1,4s. V tu chvíli nám začínalo být jasno, že na tyhle dva borce jednoduše na Jeseníkách nemáme a začneme si jen hlídat třetí místo. Předposlední RZ nám nevyšla, protože jsme byli mávající posádkou (naprosto korektně!) upozorňováni na zahozené auto. Jenže to auto bylo až o dvě zatáčky dál. Takže já už brzdil a volně vjel do pravé zatáčky, tam nic, tak jsem se opatrně zase rozjel a projížděl následující levou, abych pak po 30m viděl ono zahozené Mitsubishi. Chápu, já být majitelem oné Evo X, tak tam ostatní snad zastavuju, než aby mi do toho někdo vlítnul. Faktem je, že nám to na čase rozhodně nepřidalo, což se po pokecu s Lukášem potvrdilo. Ztratili jsme 6s na vítěze RZty a bylo jasno. Už to jen dovézt do cíle. Horší bylo, že se na nás začal dotahovat Mikulka s Jinderlem, takže jsme se pořád nemohli flákat. Poslední RZ jsme jeli rychle, rozhodně nijak na jistotu. A ve stopce jsme naprosto nechápali. Že jsou kluci rychlí, jak ďáblové jsme viděli celou soutěž. Ale že se kolega Vojáček doslova zblázní (to se jinak nedá nazvat) a naseká nám 15,5s (na 12,2 Km!) ba co hůř, téměř celou dobu vedoucímu Lukáši Nekvapilovi řízne 8,5s a připraví ho tím o vítězství, to jsme nečekali. Koukali jsme na tabuli ve stopce jak vyoraní a připomnělo mi to, jak moc se ještě musíme učit. Tak moc jsme nechápali, že jsme si s Tomem v první chvíli ani nepoděkovali za dojetí. Sportovně musím uznat, že třetí místo na Radio Hey Rally Jeseníky 2013 bylo naším maximem, na víc jsme neměli. Kluci jeli naprosto fantasticky a bylo znát, že jim účast na Barumce prospěla. Ať tak či tak, poklona jejich vzájemnému souboji, bylo to krásné sledovat. Jste machři.

My jsme si před startem říkali, že výsledek v TOP5 by byl skvělý. A tak to třetí místo bereme všemi deseti a jsme za něj neskutečně šťastní. Podruhé v této sezóně jsme si odvezli kalíšek a máme z toho velkou radost. Zároveň s tím to slibuje poměrně tuhý boj s Martinem Lichovníkem o konečné třetí místo v šampionátu. Nyní na něj po škrtání ztrácíme 7 bodů, tedy, není to nereálné. Martin je však hodně rychlý jezdec a porazit ho nebude jednoduché. Ale ani nemožné. Půjdeme do toho.

Na závěr tradiční velké díky Kolář Racing za opět super auto. Prozatímní 100% spolehlivost naší Hondy je nejlepší vizitkou a nám je ctí takové auto řídit. Zároveň bychom tohoto nedokázali bez našich stálých partnerů DAQUAS a KPCS CZ. Náš WRT tým fungoval skvěle i v lehce hubenější sestavě, kdy Helča a Kraťas zůstali pro nemoc doma. Slib „my vám ty medaile přivezeme“ jsme dodrželi bezezbytku.

A nakonec děkujeme všem fanouškům, kteří na nás u trati počkali, všem, co nám drželi palce a také díky ostatním posádkám, které nám projevili uznání hezké jízdy. Pro nás to moc znamená, každý malý úspěch či slovo chvály od zkušenějších je pro nás něco velkého a výjimečného. A když nám přišli po rampě poblahopřát i Martin Lichovník s Bohumilem Černochem, dost jsem nechápal (zase) a nevěřil. Moc všem děkujeme a hurá do Vsetína!

Komplet fotogalerii a novinky z týmu naleznete na www.facebook.com/wrckorallyteam

Onboardy a další videa na www.youtube.com/wrckorallyteam.