Budoucí vojín Placata hodnotí sezónu s quattrem

Ondřej Placata loni při Rallye Legend Liberec premiérově představil své krásné Audi Sport Quattro. Právě tato soutěž byla v polovině září tou, na níž zřejmě zakončil svoji letošní sezónu. Se spolujezdcem Janem Hlouškem ovládli třídu 5 a obsadili osmou příčku absolutně. S pilotem z Doks jsem si však v řepovské hospůdce U Vítků povídal nejen o závodě historiků ve městě pod Ještědem.

Ondro, na Kozákově jsi poprvé závodil do vrchu. Jak se ti to líbilo?

„Do závodů EDDA Cupu mě lanařil Petr Žáček, který tam s nádhernou audinou vedle kategorie historiků atakuje nejvyšší příčky i absolutně. Organizace mě moc zaujala, stejně tak i přátelská a rodinná atmosféra. Horší to bylo s počasím. Vedle deště se přidala mlha, která by se dala krájet. Já si užil více svoz dolů než samotnou ostrou jízdu. Před startem do ní mi totiž vypověděly službu stěrače a jet bez nich byl opravdu očistec. Nakonec jsem přesto skončil ve třídě třetí za suverénním Žáčkem a těsně za Rejkou s krásným jaguarem. Druhou jízdu pak pořadatelé po poradě s jezdci kvůli stále se zhoršujícím klimatickým podmínkám zrušili.“

V Českých Budějovicích jsi pro změnu poprvé absolvoval soutěž Volného poháru.

„Celou soutěž jsem pojal především jako trénink na Rallye Legend Liberec. Mého loňského spolujezdce Kamila Váňu zlákala myslivost a na soutěže mu nezbývá čas. Pro nového navigátora Petra Olaha to byla spolujezdecká premiéra a potřebovali jsme si vyzkoušet rozpis a sehrát se. Výsledky jsem ani nesledoval. Zařazeni jsme byli do kategorie s vozy mitsubishi a subaru. Bojovat s nimi a ničit si techniku nemělo smysl. Přesto jsme si užili skvělý a pohodový víkend.“

Na královéhradeckém autodromu Czech Ring ses zúčastnil RallyShow.

„Chtěl jsem zkusit vše – soutěže, vrchy i okruhy, a ukázat auto co nejširšímu spektru diváků. Proto jsem vedle Hradce absolvoval i sosnovské Sosnění. Na obou těchto akcích jsem mohl svézt mnoho přátel a kamarádů, vyzkoušet si starty a poprvé s audinou zažít skoky. Ty mě bavily ohromně. Bohužel v sobotu jsme v Hradci po jednom z nich prodřeli vanu. Závadu jsme následně provizorně opravili pomocí tekutého kovu, který nám poskytl Petr Žáček. Tímto mu moc děkuji. V neděli jsem mohl pokračovat, ovšem skoky už jsem raději neriskoval.“

Přihlášen jsi byl i na Barum Czech Rally Zlín, kde ses nakonec neobjevil. Proč?

„Chtěl jsem jet už Historic Show při Rally Bohemia, která je mojí domácí a vysněnou soutěží. Nemám však erkové espézetky a tak mi to nebylo umožněno. Tentýž důvod nakonec znemožnil i start ve Zlíně, kde jsem se měl za volantem střídat s legendou osmdesátých a devadesátých let, německým pilotem Petrem Holubem. Jet jsme měli pouze demonstrační jízdu bez měření časů. Auta však musí být dle našich řádů buď na erkách, nebo na zahraničních značkách. Přijde mi to poněkud hloupé – v cizině soutěžní auta žádné speciální espézetky nemají. Například Niki Glisic jede na normálních značkách podniky i v rámci IRC či evropského šampionátu, například Jänner Rallye. Z absence na Barumce jsem se ale rozhodně nehroutil. Podle mě máme daleko lepší soutěže.“

V Liberci tě místo původně avizovaného Petra Olaha navigoval Jan Hloušek. Proč a jak fungovala vzájemná spolupráce?

„Petra ve středu ráno postihly zdravotní problémy s očima. S tímto handicapem nebyl schopen startovat. Okamžitě jsem volal Honzovi, který je mým dobrým kamarádem. Ten odložil zkoušky na Vysoké škole a jeli jsme. Honza loni jel Liberec jako pilot s felicií, letos v Kostelci četl noty Jirkovi Zahrádkovi. Je to hodně dobrý mitfára, parádně čte rozpis a má perfektně zvládnuté veškeré spolujezdecké povinnosti. Za záskok a skvěle strávený prodloužený víkend mu moc děkuji. Jen Petrovi bylo trochu líto, že nemohl jet. Zdraví však je přednější. Důležité je, že vše měla na svědomí jen alergická reakce a nyní už je fit.“

S výsledkem v Liberci asi panuje spokojenost?

„Určitě. Proti loňsku jsem byl zkušenější, také na autě mezitím proběhl velký pokrok. Loni bylo quattro ještě syrové, čerstvě dostavěné, a byl jsem vyloženě testovat. Letos mě potrápilo jen špatně foukající turbo. Malý tlak až tak nevadil v pátečních nočních erzetách za deště. Ráno za sucha už to na rychlých úsecích bylo trápení. Normálně má audi maximálku 220 km/h, já z něj však dostal sotva stopadesát. Nyní už ho mám rozebrané. V sání byl olej a tak ho můžu vyhodit a shánět nové…“

Je to jediné poškození?

„Není. Na sedmé vložce v rychlé pasáži na loukách jsme při menší nehodě také trochu očesali lamináty. Honza při pohledu na skandující dav lidí zvedl ruku na pozdrav. Také já jim zamával a chtěl jsem je potěšit atraktivním průjezdem. Tím jsem trochu ztratil koncentraci, na horizontu jsem si rozhodil řízení a trefili jsme břeh. Prostě školácká chyba. Naštěstí to odnesly jen levé přední světlo a maska, takže pouze kosmetické úpravy.“

V Liberci měl Placata Racing trojí zastoupení. Jak hodnotíš výkon dalších dvou týmových posádek?

„Táta (Vladimír Placata, pozn. autora) s kamarádem Martinem Rakušanem, vojákem z povolání, a Škodou 130RS, startovali po roční pauze. Hned na druhé vložce je postihl problém s elektronikou. Vypadlé pojistky způsobily zhasnutí světel i rampy. V noci bylo pokračování nemožné. Druhý den jeli na konci pole mimo pořadí, jen aby se svezli. Po úvodní sobotní rundě jim pak další jízdu pro změnu znemožnila závada zadních brzd.

Bořivoj Minář a bývalý autokrosař Lumír Vaszily absolvovali, pominu-li tréninkové sosnovské Sosnění, premiéru s nově dostavěnou Toyotou Celicou GT. Tu mají v originálních barvách, v jakých jí ve druhé polovině osmdesátých let minulého tisíciletí vodili po světových tratích Carlos Sainz a Luis Moya. Bořek je těžký puntičkář, po dílně pořád běhá s hadrem a i auto má krásné a čisté. Na dvanáct let starých pneumatikách firestone dojeli dvacátí absolutně a šestí ve třídě 4.“

Po skončení soutěže následovala After Party. Jak sis jí užil?

„Skvěle. Parádně jsme zakalili s Honzou, Lukášem Strouhalem, jenž pilotoval „bavoráka“, spolujezdeckou ikonou Pepou Králem a také rakouskými hosty Niki Glisicem a Alfredem Glaserem. Ti obvykle tvoří společnou posádku, tentokrát však pilotoval každý své auto. Niki tradičně „bavoráka“, Alfred svoji nově postavenou Lancii Deltu Integrale. Nechyběl ani ředitel soutěže Michal Rejchrt. Právě jemu, traťovým komisařům a dalším pořadatelům patří velké poděkování a obrovský obdiv za skvěle zorganizovanou soutěž. Mít možnost svezení na nádherných a technických tratích, známých z Rally Bohemia, je pro mě osobně splněním jednoho velkého závodnického snu.“

Vnímáš hodně kladných ohlasů na tvé nádherné auto?

„Určitě. Lidem se hodně líbí. Píší spoustu pochvalných mailů, nemůžeme si stěžovat ani na nezájem fotografů. Zvou nás i na nejrůznější společenské akce a výstavy – takhle stálo quattro v lyžařském areálu ve Vestci či v libereckém obchodním domě Plaza, kde byla taktéž tátova „stotřicítka“.“

Jaké máš další závodnické plány?

„Letos mě Bořek ještě láká na Rallye České Středohoří, kde sám hodlá startovat. Můj start je ještě otevřený. Na jednu stranu mě svezení láká, na druhou bych potřeboval pošetřit finance na opravu auta a jeho další vylepšení a přiblížení originálu. Příští rok bych rád prioritně absolvoval kompletní seriál EDDA Cup. Ten není tak časově náročný a na většinou hladkých asfaltech tolik netrpí ani technika. Kvituji zde také skvělou, rodinnou atmosféru a precizní, leč pohodový organizační tým v čele s Edou Paterou. Nevím však, zdali mi to čas umožní. Na jaře totiž hodlám vstoupit do služeb české profesionální armády. Nastoupím-li v dubnu na přijímač, budu minimálně do července bez nároku na dovolenou. Tak se po mě v té době neshánějte:-).“