Tomáš Handík: „Nechci stát na místě!“

Další úspěšnou sezónu má za sebou Tomáš Handík. Autokrosař z Markvartic u Sobotky si již na předposledním závodě v Sedlčanech zajistil svůj třetí titul v Divizi6 a závěrečný podnik v Přibicích tudíž vynechává. S Tomášem jsme si v čejetické hospodě U Kepkeho povídali nejen o úspěšné obhajobě mistrovského titulu, ale také o jeho úmyslech přestoupit do vyšší kategorie.

Tomáši, jsi potřetí šampiónem Divize6. Který titul bylo nejobtížnější získat a co pro tebe znamená ten letošní?

„Potřetí prostě děláme všechno dobře:-). Každý titul měl své. Ten první v roce 2010 byl trochu i dílem štěstí, protože jsme ještě vše dělali víceméně amatérsky. Zisk druhého – loňského – zase zkomplikoval nulový bodový zisk z úvodního podniku v Humpolci. Poté jsem si už nemohl dovolit výpadek. Letos jsem zase vnímal asi největší konkurenci za celou dobu mého působení v Divizi6.“

Zmiňuješ konkurenci. Kdo byl tvým největším soupeřem?

„Určitě Honza Ratajský a Martin Šindelek. Od začátku sezóny jsme prakticky každý závod sváděli spoustu krásných soubojů. Mnohdy byly hodně těsné, vždy ale korektní. To oceňuji. V polovině sezóny se pak přidal ještě Zdeněk Antony s rapidem. Ten je díky „zadokolce“ velmi silný především na startech a závod od závodu navíc dělá obrovské jezdecké pokroky. Na závěrečném podniku v Sedlčanech jsem s ním svedl urputné boje ve druhé a třetí rozjížďce i finálové jízdě.“

Co technika? Řešil jsi během letošní sezóny nějaké závažnější problémy?

„Jediný technický problém přinesl hned druhý podnik sezóny v Nové Pace. Když jsem se ve finále po odstoupení Šindelka a předjetí Ratajského dostal do vedení, praskl mi v posledním kole unašeč. Už minulou sezónu jsme věděli, že unašeče jsou na hraně. Ty sériové jsme tedy vyměnily za své, ovšem ty byly ještě horší. Po Pace jsme tedy přešli k úplně jinému řešení. To se ukázalo jako správné a po celý zbytek sezóny už s autem nebyl žádný závažný problém. Navíc jsme ho nadále posouvali dál. Podařilo se zlepšit především nastavení podvozku a starty, které jsou v autokrosu rozhodující.“

Vedle Nové Paky jsi nevyhrál už jen domácí závod v Dolním Bousově...

„V Bousově jsem nejprve vyhrál všechny tři rozjížďky a do finále jsem startoval z pole position. Hned na startu jsem však prořadil a odjížděl úplně poslední. Ve druhém kole se mi navíc utrhla páska brýlí a jel jsem bez nich. Na totálně překropené trati jsem se přesto prokousal na třetí místo. To jsem ale už měl oči totálně zalepené blátem. Na další útok jsem tedy rezignoval a byl jsem rád, že jsem dojel do cíle.“

Jaký okamžik považuješ v boji o titul za rozhodující?

„Popravdě jsem očekával, že bude jasněji po dvou závodech, jedoucích se hned týden po sobě – Bousově a Poříčí. Poříčská trať je totiž na dvoukolku hodně náročná. Po tomto podniku však byl můj náskok na Honzu a Martina minimální. To jsem už zase pro změnu považoval šanci slavit už v Sedlčanech pouze za teoretickou. Kluci však měli v Sedlčanské kotlině technické problémy a já získal rozhodující bodový náskok.“

Kdo všechno se na tvém třetím titulu podílel?

„Pochopitelně, že to byli především dobří mechanici. Ondra Chumlen se mnou jezdí nepřetržitě vlastně od začátku mé autokrosové kariéry. Také můj kolega z práce Tomáš Pažout mě doprovází už několik let. Letos několikrát vypomohl další náš pracovní kolega Petr Mičík. Dlouhodobě skvěle funguje spolupráce se špičkovým motorářem Zdeňkem Sekyrkou. Převodovku vyrábí Petr Bartášek. Technickou pomoc poskytuje také Marek Zítka, který má v motoristickém sportu dlouholeté zkušenosti. Jeho odborné rady jsou k nezaplacení a jím doporučené změny se osvědčily. Výrobu chladiče zajistila firma Kvinto. S obráběcími prácemi pomohl Miroslav Ulrich. O lakování auta se postaral Toplac. Samolepky a nádherný design jsou dílem Štěpána Kořínka. Krásná trička pro celý tým vyrobila firma T-shock. Nepostradatelný catering zajišťuje moje přítelkyně Zdenička. Moc mě též potěšilo, že nás na několik závodů dorazil podpořit Pavel Valoušek. Ten mi udělal radost i svým excelentním výkonem na Barumce. Prokázal, že ani po pauze nic nezapomněl ze svého jezdeckého umění a stále patří mezi naši absolutní špičku. Především v neděli s Martinou Škardovou zajeli fantasticky. Právě Valdovi a Honzovi Sýkorovi v rallye moc fandím. Všem moc děkuji a moje poděkování patří samozřejmě také partnerům v čele s dolnobousovskou likérkou Bousov a obcí Markvartice.“

Začátkem října se v Přibicích uskuteční závěrečný závod mistrovství republiky, hned další víkend pak v Humpolci tradiční Setkání mistrů. Uvidí tě fanoušci na některém z těchto podniků?

„Určitě ne. Přibice jsem chtěl původně, přes již jistý titul, jet. Tamní trať patří k mým oblíbeným. Loni se navíc nejela a tím více mě lákalo si na ní zazávodit. Po týmové poradě jsme se však rozhodli letos už nikde nestartovat. Za prvé tím pro budoucnost ušetříme finance. Za druhé, a to především, chceme auto prodat a nebylo by záhodno vše zkomplikovat jeho případným poškozením.“

Znamená plánovaný prodej tvé osvědčené felicie, že chystáš nějaký přestup?

„Tyto úvahy jsem měl už loni. Moc rád bych se posunul do některé vyšší kategorie. Na špici Divize6 jsem pět let a vnímám, jak moc se technika i soupeři posunují nahoru, jak moc zrychlují. Porážet je vyžaduje stále větší úsilí a finance. Ode mě už každý očekává jen vítězství, takže ten tlak je pak opravdu veliký. Už nejsem lovcem, ale tím loveným. V Divizi6 jsem vybojoval tři tituly a v tuto chvíli už zde těžko hledám motivaci. Proto to chci zkusit jinde se silnějším a rychlejším autem.“

Máš už nějakou konkrétní představu o své další závodnické budoucnosti?

„Samozřejmě - velkým snem je královská divize SuperBuggy. To ale zatím není finančně realizovatelné. Loni jsem dumal nad pořízením či stavbou Buggy1600. Tato kategorie však není o moc levnější, než SuperBuggy. Její úroveň v MMČR navíc citelně upadá. V Sedlčanech startovali jen čtyři jezdci, po sobotním kotrmelci Lukáše Kořínka pak zbyla pouhá trojice. Naopak vnímám stoupající úroveň divize TouringAutocross. Vedle stálic Jirky Breta a bratrů Pavla a Martina Svobodových se letos rozjeli i bratři Aleš a Radek Plichtové. Právě „velké plechovky“ jsou pro mě nyní velkým lákadlem a motivací. Vše se ale bude odvíjet od prodeje současné felicie a dalších jednání. Otazníků je ještě příliš a vše je spíše ve fázi myšlenky. Rozhodně nechci zůstat stát na místě a toužím po nové velké motivaci.

Fanoušci najdou další informace na webu www.tomashandik.com a na mém facebooku. Pro případné zájemce o koupi mé felicie přidávám kontaktní mail: tomas.handik@seznam.cz.“

Foto: David Jeřábek