Jak tomu vlastně rozumět?

Jako každý konec roku, tak i letošní se každý z nás snaží dohnat co nestihl, ale také se věnuje činnostem, které jaksi zapadají do koloritu blížících se Vánoc a Silvestra. Někdo nakupuje, někdo zklidňuje a připravuje své nitro k prožitku Vánoc, někdo dává do „richtiku“ své daně. Vzhledem k jistým změnám v posledních letech ale ne všichni myslíme na zákonné pojištění na vozidlo, jehož splatnost je závislá na způsobu úhrady, ale také zejména na datu podpisu smlouvy. Vzhledem k tomu, že mně se jako každý rok tato zásilka včetně složenky objevila v poštovní schránce, vyvstaly otázky, na které si neumím a na některé snad ani nechci odpovědět. Následující řádky nejsou ani pranýřováním, ani pláčem nad danou realitou, spíše se jedná o několik myšlenek, se kterými nemusíte souhlasit a nebo si je nekladete, nebo Vás nebudou zajímat, nebo Vás prostě stejně jako mě budou trápit a snad v budoucnu budeme i moci s tím něco udělat.

Stal jsem tím šťastlivcem, který má Octavii 1,9 TDi a to znamená, že jsem se dostal do skupiny lidí, jejichž provoz je levnější vzhledem ke spotřebě. Naštěstí stát a páni poslanci mi to ihned vykompenzovali zařazením do skupiny 1850-2500ccm3 a tím jsem se dostal na zákonné pojištění cca 8500Kč dle pojišťovny. Tímto se mi do hlavy a do úst vkrádá první kacířská myšlenka. Kdo vlastně vymyslel rozdělení výše zákonného pojištění podle obsahu. Vlastně mám jaksi pocit, že mě někdo diskriminuje na základě příslušnosti ke skupině „ropáků“ s obsahem motoru 1,9. Nebudu pátrat, kdo vlastně takhle chytře hranice stanovil, ale spíše bych chtěl podotknout jiný problém. Je to jiný úhel pohledu. Při podpisu smlouvy o zákonném pojištění nám pojišťovací agent ihned vypočítá možné bonusy, slevy a spoustu jiných výhod, ale zejména nás přesvědčí o vyšší sazbě za pojištění, ale také vyšší finanční částce, kterou je pojišťovna ochotna vyplatit při škodné události, kterou způsobím. Částka je stanovena zákonem, má dvě sazby a je tedy jisté, že v tomhle parametru jsou si pojišťovny rovny. Co mě ale překvapuje je, že já se svým obsahem způsobím škodu stejnou jako řidič Daewoo Matiz, který platí čtvrtinu mojí pojistky, ale krytí pojišťovnou je stejné, přitom se bavíme o škodě kterou způsobím, ne která mi vznikne….

Jak bychom se asi tvářili, kdyby do pojišťovny přišli například dva natěrači, kteří se nechají pojistit například na 1 milion korun s tím, že mohou například rozlít barvu na podlahu a budou to muset zaplatit, zkrátka na škodu způsobenou výkonem zaměstnání a od pojišťovny by se dozvěděli: „Vy pane X budete pojištěn na částku 1000000 korun za pojistné 1000 Kč ročně, jelikož vážíte 70kg, ale vy pane Y při stejném plnění budete platit 2000 Kč, jelikož vážíte 85,3 a to je už jiná sazba. Je to z toho důvodu, že při vaší hmotnosti se předpokládá větší rozsah škod, jelikož zatímco X barvu jen rozlije všechnu na zem, vy ještě poškodíte plechovku a ta se těžko potom odnáší do popelnice…“. Každý asi cítíme nějaký nesoulad a nesmyslnost této věty, ale od legislativců a pojišťoven nám to nevadí nebo je to jiné? Vždyť je to diskriminující a v případě věty z mého příkladu by se pan Y nepochybně obrátil na soud!

Nechci se v tom dále motat, a tak přejdu k druhé části mé úvahy a tou je samotná škodná událost. Platím si zákonné pojištění a jsem tedy klidný, způsobil jsem havárii a poškodil někomu vozidlo. Uklidňuji jej, že se nemusí bát, dostane své peníze a nejlépe ihned, např. už do pěti dnů. Jaké ale bude jeho zklamání, že pojišťovna mu nezaplatí vše, co musí na voze opravit a vyměnit. Nedávno jsem v auto-moto-revue viděl prezidenta asociace pojišťoven, který se snažil vysvětlit, proč se používá při výpočtu škody tzv. amortizace – rozumějme ponížení plnění, a to vzhledem ke stáří vozu apod. Sdělil nám, že se jedná o to, že by například můj vůz, který je pět let starý vlastně zhodnotili. Tak tento pán je asi vzhledem k titulu své funkce absolutně mimo. On snad nikdy nebyl v autobazaru, či neprodával vůz, nebo mu cena při prodeji byla „šumafuk“. První dotaz potenciálního kupce je vždy „Bylo to auto bourané?“ O jakém zhodnocení tedy je řeč. Ihned padá cena a celkem nikoho nezajímá jak kvalitně je oprava udělána. Navíc proč má poškozený ztrácet čas sháněním servisu, náhradního vozu, vše platit a potom čekat, kolik na tom „uletěl“? Pokud pojišťovny tak stojí o nezhodnocování starých vozů, nikdo jim nebrání mít servisy, kde mi namontují 5 let starý blatník, dají mi ráfek pět let jetý, zkrátka uvedou vůz do původního stavu před havárií a na dobu co bude vůz v servisu mi dají do užívání stejný vůz jako je můj… Nikdo jim v tom nebrání, ale nikdo se neprosil jejich klienta aby škodu způsobil a navíc mu mazali med kolem huby při podpisu smlouvy, že je pojištěn na škodu až 50 mil. Korun. A pokud poškozený doplácí a nelíbí se mu to? No ať si to řeší se škůdcem v občanskoprávním sporu!! Ten zřejmě soud projede nebo ne, ale proč se teda vlastně pojišťovat? Nebo se bude mlátit do hlavy, že pokud boural, měl to „napálit“ do showroomu nějakého autosalonu, kde by snad o zhodnocování ani pojišťovny mluvit nemohly, snad…

Jsem z toho rozpačitý a zadávám příkaz k úhradě, abych dostál své zákonné povinnosti, ale opravdu nemáme my řidiči šanci? A kdy, když ne teď před volbami bychom měli tlačit na naše kandidáty do parlamentu? Po volbách je zase na 3 roky zajímat nebudeme. Existuje nějaká cesta jak tohle změnit? Pokud ano já se k ní přidám, neboť podmínky za kterých platí zásada usmívej se a plať mě přivádí opravdu ke stavu zuřivosti!

Tyto názory jsou pouze moje a tedy je prosím nespojujte s redakcí eWRC.CZ.

Tomáš „Tomasek“ Pavlůsek