AK Rally Fans - deníček WRC Finsko 2013 - část závěrečná

Pátek 2. srpna 2012

Když jsme kolem půlnoci po chvilkovém ježdění semtam na RZ Jukojarvi našli konečně místo na spaní, už pršelo skutečně vydatně. Louka, jež se náchazela u místa, které se nám na dívání zamlouvalo byla narozdíl od ostatních v okolí zatím prázdná a tak jsme tam Vivaro hned nasměrovali. Ale to už k nám kráčí tou finskou polotmou shrbená postava a chatrnou angličtinou nám vysvětluje, že tato louka je soukromá. Když z něj nějak dostaneme, že on však majitel není, jdeme k domku na kraji lesa, kde se ještě svítí. Další místo na spaní se nám už hledat nechce a tak doufáme, že se s místními domluvíme. Nejsme ještě ani na zápraží dřevěného domku a v tom se otevřou dveře... Jen tak naboso vychází do vodou nacucané trávy starší paní a po zjištění, že ta už nezná anglicky jediné slovíčko, zkoušíme smlouvat o místě přespání. Nabídnutých 10 euro připadá domorodkyni málo, ač je hned schovala do kapsičky starých tepláků a zkouší nám vysvětlit, že chce dvojnásobek. Na to trošku vyčůraně reagujeme posunky, že nechápeme :D žena to po chvíli vášnivé diskuse s nějakým "přítelem na telefonu " vzdává a se souhlasným "O.K." nám dává svolení rozbít stany.

Jediná noc ve Finsku, kdy jsme se rozhodli si užít atmosféry spaní na RZ a zrovna celá vydatně proprší.....škoda....na nějaké ponocování tak nějak není nálada a zmoklí jak slepice lezeme do stanů. Celou noc pak na na louku přijíždí další a další auta....když ráno vstaneme, je trávník poset auty hlavně s ruskými a polskými SPZ.

Ač jsme se stěny stanu snažili vypnout co nám síly stačily, přesto ráno sahám na vodou nacucaný spacák. "No co....však ono ještě bude hezky a uschne to," říkám si. Asi kolem půl osmé se po včerejším vskutku vydatně dodrženém pitném režimu pomalu soukáme s lehce pokrčenými tvářemi na čerstvý vzduch.

Při snídani hluboko ve finských lesích si v ranní mlhovině všímám, že si to najednou po RZ kráčí postavička na české rally scéně dobře známá. Není to nikdo jiný než vášnivý rally kameraman Radek "Jatlík" Jatel ;). Svět je skutečně malý.Přidává se k nám a společně pak procházíme kousek RZ, abychom se stejně nakonec vrátili na místo u louky. Dnes je prvním autem na trati Latvala a tak je nám jasné, že to hned bude nářez. Po projetí předjezdců si nejsme až tak uplně jisti, zda to bude to pravé místo na dívání. Z omylu nás samozřejmě velice rychle vyvádí Jari-Matti, který v brutální rychlosti vylétne bokem z pravé zatáčky, přehoupne se do levé přes mírný horizont, ve které stojíme my (aby si někdo neřekl, že to je málo, tak si ji dá ve dveřích i lehce vzduchem) a v další pravé mizí do lesa. Marně Jatlíka přemlouváme, ať jde za námi na vnitřní stranu zatáčky. Jako správný srdcař dělá pro záběry vše a vůbec mu nevadí, že od každého auta dostáva na vnějšku kulometnou salvu kamení ;)

Pro dnešní den si pořadatel připravil mezi průjezdy hlavního pole i vsuvku v podobě vložené soutěže domácího mistráku. Tady vidíme například Corolu WRC, Punto S2000, staré imprezy i lancery všech evolucí. Bohužel průjezdy zadokolek už nepřicházejí a tak se rozhodneme jít dál po trati, najít místo pro druhý průjezd.

Hustá mračna z rána se roztrhala a po ranním chladnu se při cestě ohříváme a sušíme na finském slunci. Samá pěkná místa, ale pořád to není ten top, co hledáme. To pravé ořechové nacházíme po asi půl hodině chůze. Po dlouhém náletu z mírného kopce se auta musejí vejít do esíčka mezi vysokými skalnatými břehy a po nějakých 200 metrech za ním do ostré pravé. Sotva se usadíme na břehu těsně nad tratí, když se za námi začnou ozývat známé hlasy. Ze všech RZ a míst ve Finsku si to stejné jako my opět vybírá parta z Komárna :D Potěšeni moravským přízvukem tak opět v mechu čekáme na první vůz.

Už jsme za dva u půl dne viděli moc. Ale vrchol této rally pro nás přichází na tomto místě. Je úsměvné, jak ve Finsku skoro vždy platí pravidlo - přijdete na místo, představujete si jak by to pánové asi mohli projíždět a první auto vám představu rozmetá dvakrát rychlejším průletem :D Na tomto místě asi tak třikrát rychlejším.

Rychlost kterou totiž právě esíčko projel Latvala je neuvěřitelná ........a jakým způsobem doslova zahodil Polo za pravou ostrou zatáčku.....Moderní vozy WRC fungují podvozkově naprosto dokonale. Jsme opět v euforii. Tohle je prostě nejvíc, co jsme v životě na Rally viděli.

Při večerním návratu do kempu si při vysoušení stanů a spacáků navzájem vyměňujeme dojmy s Řízkovou partou, která ten den trávila na jiné RZ. Barvitě nám popisují, jak vypadala Novikovova Fiesta, které dal Žeňa pusinku o hromadu klád hned na druhé RZ dne. Zároveň je vášnivě probírán průběh soutěže, kdy je nám líto, že všechny kluky, co drželi krok s Ogierem potkal nějaký problém a asi už je o vítězi rozhodnuto.

Pro zítřek není o místě na dívání třeba diskutovat. Protože jsme ve Finsku kromě Řízka všichni poprvé, chce každý vidět legendu všech legend...nejznámější rychlostní test finské rally a s téměř 160 skoky na 33 kilometrech šotolinové cesty spíše horskou dráhu, než RZ - Ouninpohju.

Sobota 3. června

Na poslední etapu vyrážíme již v sedm ráno, protože ze zkušenosti ostatních víme, že na Ouninpohju se sjede snad půl Finska a my bychom rádi viděli pokud možno z první řady. Cesta slunným ránem ubíhá i na pouhou osmdesátkou omezených cestách, kde si kromě Poláků, Rusů a Čechů nikdo nedovolí předjíždět v pohodě, téměř až k naší RZ....jen zhruba 10 km před ní se auta shlukují do kolony. Ihned mě napadá, že snad až tolik lidí na tento test snad nejede....nejelo....jen místní policii napadlo, že by nebylo od věci na hlavní cestě trošku přibrzdit provoz tím, že úplně všem řidičům na této trase dají dýchnout. Někdy v tento moment si všímáme, že za našimi zády chybí náš druhý vůz. S přesvědčením, že je někdo předjel a že jsou kousek za námi už míjíme první cedule navigujíci k parkovištím druhé půle slavné RZ...P8, P7.....P5.....naše má být trojka....ale tato cedule jaksi schází a po 5ti minutách, kdy je jasné, že jsme přejeli, otáčíme auto a podle mapy hledám odbočku ručně. Jedeme si ke správné křižovatce a v tom do protisměru potkáváme Yetíka, jehož členové rovněž zmateni chybějící navigační cedulkou uhánějí mimo závodní dění. Po rychlém telefonickém spojení s druhým vozem Řízkovu partu na dálku otáčím a rychle se snažím vysvětlit, kudy se k našemu parkovišti dostaneme. Nepodařilo se.....my na své místo kousek od slavné Sordovy skály dorážíme tak akorát, abychom zaujali místa nejblíže k trati. Druhá část výpravy parkuje asi tři kilometry dále po RZ a protože jsou rozhodnuti být s námi, začíná pro ně velmi zrychlený přesun finskou divočinou.

Stíhají....po nějaké půl hodině od posledního telefonátu, jedna hlava podruhé postupně vylézá z houští za našimi hlavami. Na oslavu jejich sportovního výkonu se tak opět roztáčí vršky na lahvích našich oblíbených moků. S megafonem se opět snažíme bavit přítomné publikum a mezi průjezdy dokonce za velkého potlesku imitujeme Sordovu ránu na tomto místě :D

Všechny posádky jedoucí s vozy WRC opět předvádí fantastickou podívanou, kdy po velkém náletu z kopce brzdí bokem do táhlé levé zatáčky,aby pak vzduchem přes velký horizont s už ve správném směru natočenými auty doslova vlétli do pravé kolem Sordovy a také Gardemeisterovy skály a v další levé mizí bokem za dalším horizontem.

Na tomto místě také vyřknu jednu pro mě důležitou větu. "Pokud hodlá jezdit takto, ať se chová jak chce." Řeč je samozřejmě o Sebastianu Ogierovi, který nikomu z našeho osazenstva pravda sympatický moc není, ale na tomto místě předvádí o třídu odvážnější a brutálnější průjezd, než všichni ostatní. "Tohle bude právem Mistr světa!!!"

Protože moderní podvozky fungují skoro neomylně a odvahou, jako před lety Sordovou tady oplývá jen Esapekka Lappi, který však své nasazení a velký moment kolem skály s českým vozem pochytává, žádný problem na tomto místě letos nevidíme. Po průjezdu naprosto kulervoucích zadokolek doplňkového programu a notně zaprášeni jejich průjezdy, vyrážíme na druhé kolo na nejdelší skok ve Finsku....skok, na kterém Marko Martin atakoval hranici 58 metrů. Před námi jsou asi tři kilometry finskou flórou :)

Samozřejmě se ani dvě a půl hodiny před startem na ono místo nedostaneme. Zhruba 500 metrů před ním nás totiž zastavuje parta krajanů s tím, že pokud chceme sledovat skok z dvacáté řady, můžeme klidně pokračovat. Na tomto horizontu se totiž nejlepší místa prý zabírají již den předem. Trošku zklamáni tak vyrážíme zpět na krásné horizonty kolem skály a po cestě si náladu zlepšujeme vzájemným fandovským překřikováním tu s Finy, tu s národem těžko rozpoznatelným :D V druhých průjezdech si vylézáme přímo na pro některé piloty proklínanou skálu a skok do zatáčky tak máme přímo před sebou. První mega jump bokem tady předvádí hned PG Andersson....překonává ho až později Mad Mads, který při tom ztrácí zástěrku. Pro tu hned běží Miki a okamžitě je rozhodnuto, že tento suvenýr věnujeme věrnému členu AK rally fans Honzíkovi, který musel bohužel z rodinných důvodů zůstat doma. Do skleničky pro něj později ještě nabíráme trošku šotoliny ze slavné RZ. Pro běžného smrtelníka nepochopitelné, pro fanouška rally cenný artefakt.

Protože si chceme finskou rally co nejvíce prodloužit, zůstáváme na pro nás poslední RZ této překrásné soutěže do posledního vozu.

Když pak odjíždíte domů, víc než kdy jindy se v člověku perou dva protikladné pocity.....jednak radost z životního zážitku.... a jednak smutek, že už je konec.....že musíte zpět do reality všedního života, pryč od úžasnou mentalitou nasáklých lidí, pryč od čisté a krásné přírody......pryč od nejkrásnější rally na světě.