AK Rally Fans - deníček WRC Finsko 2013

Srpen 2012: Barum rally,skrápěn mnoha litry dešťových kapek uprostřed rajnochovického údolí,sledujíce špičku IRC v neskutečném kalupu na mírných horizontech,mě poprvé napadá,jaké to musí být na tom uplném rallyovém vrcholu.Na opravdových horizontech a skocích ve Finsku..."Pojeďme příští léto omrknout WRC na sever k jezerům"....navrhuji svým rallyovým bratrům z fanklubu AK Racingu...S myšlenkou podívat se na rallyový olymp si pak pohráváme i v San Marinu na legendách...a definitivní ANO tomuto výletu dáváme v rakouských lesích u Freistadtu...

Únor 2013 : Jako první varianta je vzhledem k dálce, probírána cesta letadlem a na místě pronajmout auto...ovšem po krátkém přepočítání jsme na nějakých 15ti tisících na osobu...když uděláme stejnou kalkulaci s autem,vejdeme se do 10ti tisíc...po rychlé rozpravě odklepáváme druhou variantu...je rozhodnuto...jedeme do Finska po vlastní ose,devíti-místnou dodávkou a jedním osobákem... celkem 11 nadšenců fandících velmi věrně Adamu Koblihovi a také všem ostatním,co do toho jdou na plno a srdcem...k našemu spolku se ještě přidává po světových soutěžích zcestovalý člen známých CRF.....Řízek :)

Konec března 2013 : doma je již voacher na trajekt.Nakonec za velmi pěkných 1300,- na osobu.Očividně se objednávka dopředu vyplatí :) .Druhým důležitým bodem je vydání map a časového harmonogramu královny světových soutěží.Po krátkém prostudování materiálů si otvírám youtube a pro představu kudy se vlastně pojede,sjíždím dostupné Finské onboardy...člověku se při těch průjezdech takových rychlostních zkoušek tají dech a to sedí teprve doma u počítače.Jak to musí vypadat na vlastní oči, o tom se nám zatím jen zdává. Každopádně index natěšenosti v těchto dnech prudce stoupá nahoru :) ať už je tady léto.

Neděle 28.7.2013 A je to tady. Osmá večerní a bílé Vivaro stylově polepeno nálepkami AK rally fans vyráží z Olomouce vstříc nejlepší rally na světě. Posádku tvořím já, můj bratr Tomáš, expert na jednostopé přepravní prostředky Kuba,Peťa,Martin,Víťa,Radomír - zvaný Ruda a za bohužel nakonec absentujícího Honzu zaskakujíci Pavel.S druhou půlkou party, Mikim,Pájou,Míšou a Řízkem, máme sraz až v úterý ráno v Tallinu,neboť tato část výpravy se rozhodla pro výjezd až v pondělním dopoledni.

Těsně před půlnocí středoevropského času

Mít aktualizované mapy v navigaci nemusí být vždy výhoda. O tomto faktu se přesvědčujeme kousek za česko-polskými hranicemi, kdy nás chudinka garmin vede po cestách,které ještě neexistují.To je ta chvíle pro ájtí našeho týmu....Rudu.Ten nasazuje svůj chytrý telefon a ten,okamžitě se chytajíci, vede nás dál na sever....no na sever....po necelé půlhodince jízdy Ruda zjišťuje, že bodem, který zvolil je Olomouc a my si vesele jedeme zpět do ČR :D Po krátké úpravě údajů už je vše v pořádku a my jedeme za našimi hrdiny z WRC. S úsměvy na rtech sledujeme na Polské "dálnici" přechody pro chodce....semafory...i jiné vymoženosti ;)

Když nad ránem protínáme severní hranici Polska, ocitáme se v hodně odlišném světě. Chalupy známé už jen z rožnovského skanzenu, domorodce vesele si vodící krávy po cestě a širokou paletu kostelů, honosností ostře kontrastujících se vskutku chudobným okolím.

Ale to už jsme najednou v Litvě. Cestu touto zemí bych popsal jako jeden velký slalom mezi tisícovkami kamionů i zemědělských strojů pamatujících slavnou éru sovětských kolchozů. Jaká je to pak úleva,když v odpoledních hodinách v Lotyšsku přijíždíme po už značně příjemnějších cestách k pobřeží Baltského moře,kde za krásného počasí obědváme na pláži a po celonoční jízdě ochlazujeme otlačená těla.

V podvečer už se blížíme k estonskému hlavnímu městu a na jeho východním okraji nácházíme na skalnatém pobřeží útulný plácek k zakempování. S výhledem na moře stavíme stany a grilujeme z domu naložené krkovičky.Můžu říct, že s pivečkem, pohledem na šumící masu vody a s napětím,co nás čeká v následujících dnech, chutnaly fantasticky :) Poprvé si také všímáme pro nás velmi zajímavé věci. A to ještě v půl jedenácté dost dobrého světla.

Úterý 30.Července

Tento den nás přivítal tak trošku zamračeným ránem.Trajekt nám jede v 10:30 a protože je potřeba tam být už o hodinu dřív, vstáváme v 8:00. Po snídani a ranní hygieně před devátou vyrážíme. K dokům to máme necelou půl hodinku a tak ještě stíháme doplnit Vivaro prý od Finska podstatně levnější estonskou naftou. Při projížďce městem si nejde nevšimnout zvýšené koncentrace dlouhých blonďatých vlasů místních dam, což se v naší pánské výpravě odráží ještě větším zvednutím už tak bujaré nálady :)

Ale to už jsme v přístavu, kde se velmi srdečně setkáváme s druhou půlkou "účastníků zájezdu", která jak se dozvídáme zaznamenala jeden horký moment těsně před Tallinem,kdy se podařilo jednomu z členů posádky lehce zadřímnout.Nebylo by to nic vyjmečného,kdyby dotyčný neseděl za volantem. Mistrným manévrem v šotolinové krajnici však prý na poslední chvíli odvrátil nebezpečí a tak celí a v pořádku jeden po druhém vyskakují z Yetíka.

Po výměně voacheru za palubní lístky se asi jako předposlední auto naloďujeme na zelenobílý trajekt. "V dálce už je vidět finský břeh"...Probouzí mě ze zasněnosti nad trajektovou kávou nevalné kvality někdo z party.Tak konečně je to tady. Země, pro kterou je rally, náš milovaný sport, národním svátkem. Země, kde by si média nedovolila po této krásné motoristické disciplíně plivat jako u nás. Země, která naopak od našeho pana prezidenta rally ve všech směrech podporuje a fandí jí. Konečně jsme v ráji. Jsme v Helsinkách.

Po propletení se lesem semaforů vyjíždíme na úterý odpoledne podivně volnou dálnici, která nás vede směr Lahti. Stavíme hned na prvni Neste Oil benzínce a s pocitem sváteční chvíle kupujeme za 65 euro rallypassy a za dalších 10 program s kvalitně vyvedenou mapou i anglickým průvodcem jednotlivých RZ.

Pro ubytování byl zvolen kemp Revontuli,jen 15 minut vzdálený od shaku Ruuhimaki a s cenovkou 1750,- na noc za 4- místnou chatku s vlastním wc. Protože cesta vede (po mimochodem velmi kvalitních cestach s minimální provozem) kolem následující den se jedoucího shaku, je samozřejmostí, že si tento legendární úsek musíme projet.

To, co následovalo v autě po projetí šilenými skoky ve všech směrech zakončenou tratí se dá jen tězko popsat.Radost, veselí a spoustu slov jako Masakr,brutalita, šílené i spoustu jiných, těžko publikovatelných :D Zítra se máme skutečně na co těšit.

Kemp Revontuli na vás dýchne velmi příjemnou náladou.Výhled na jezero s velmi fotogenickým molem, zapadajíci sluníčko zrdcadlící-se na klidné hladině. Zasněnou atmosféru místa probudil až příjezd bandy čechů, která neodolala a v celkem chladném jezeru se rozhodla rozproudit trochu krve v žilách. Pohled na kamarády skotačící ve vodě jako malé děti mě jen ujistil. Ano,skutečně jsme v ráji.

Ve finsku je díky světlu skutečně lehké zapomenout jít spát.O tom se přesvědčujeme hned první večer, kdy u pivečka probíráme, jak by závod asi mohl probíhat a protože každý má své tipy, napadne nás udělat si takovou vlastní tipovačku o nějaké to euro i se zajímavým K.O. , kdo z WRCů to jako první vyndá :D Protože naše část výpravy je od Baltu krásně vyspaná, před jednou ranní do chatky nikdo nezmizí.Ale musíme, zítra nás čeká přelomový den, našich rallyových životů.

Konec první části....