Dílčí vítězství a životní výsledek z Kostelce + video

Listina přihlášených posádek M.V. Matrix Rally Kostelec nad Orlicí 2013 ještě týden před soutěží nevypadala nejobsazenější, když počet startujících ve skupině devět se držel na hubených pěti posádkách. Pořadatelé však reagovali prodloužením doby uzávěrky přihlášek. Tento krok se jim vyplatil, startovní listina totiž nakonec nabídla neuvěřitelných 13 posádek jedoucích na vozech bývalé skupiny N2. A my jsme u toho nechyběli.

Do Kostelce jsme s Tomem vyrazili už ve čtvrtek odpoledne, abychom si převzali itinerář v sídle firmy RENOVAK. Tentokráte nebylo možné si dopředu vyřídit administrativní přejímku, a tak jsme se samolepkami a itíkem odjeli se ubytovat. Náhle jsme zjistili, že máme až nezdravě moc volného času. Prezentace posádek totiž končila v 17h, my dorazili okolo čtvrté, a tak jsme měli celé odpoledne před sebou. Tak jsme s Tomem vyrazili projít Kostelec a poznat místní krásy. Nakonec jsme skončili v pizzerii, kam zamířilo více posádek, a tak jsme si perfektně popovídali a nasmáli s Rendou Dohnalem a jeho spolujezdcem panem Rudolfem Kouřilem. Bavit by se šlo dál, zejména pan Kouřil je nevyčerpatelná studnice zajímavostí a vtipných historek, ale my se potřebovali i trochu vyspat na seznamovací jízdy.

S Tomem jsme se sešli na snídani okolo čtvrt na osm ráno a poté jsme se jali polepit cvičku. Tom ještě v duchu spící zavelel nalepit i boční čísla a číslo na zadní okno. Zvláštní, že jsme byli jedni z mála, kdo takto označil tréninkáč. Pan Kouřil to při administrativní přejímce glosoval „nemáte těch čísel na tom autě nějak moc?“. Mno jo, byla to čísla na závoďák. Tímto díky klukům z týmu za profesionální přelepení čísel na správná místa. Seznamovací jízdy se jinak odehrávaly v klidu. Úmorné bylo omezení rychlosti na všech RZ při seznamovačkách. Nemám nic proti tomu, když policie hlídá dodržování zákonem stanovených rychlostních limitů na seznamovacích jízdách. Ale jezdit mezi poli, kde široko daleko nic kromě ničeho není, to je fakt na palici. Pevně věřím, že tento nesmysl vzešel jako požadavek vlastníků silnic a ne jako „dobrý nápad jak se zavděčit“ ze strany pořadatelů. Ono je to totiž mimo jiné i docela nebezpečné. Jak už psal kolega Ota Hloušek, v tak pomalé rychlosti nepoznáte, kde vás jaký hrb kam zahodí, jak moc nakopne, jak moc je to klouzavé na brzdách. Nechci se zastávat leteckých dnů po vesnicích, ale toto je druhý extrém a taky špatný. Musí se brát v potaz, že se na stejné trati jede i Pohár ČR, který má fungovat mimo jiné jako „základní škola rally“. A i když my jedeme sprinty, mezi tuto základku samozřejmě řadíme i sebe. Snad si z tohoto nevezmou příklad i jiní pořadatelé. Vedro bylo už v pátek, a tak jsme s Tomem byli celkem vděční za klimatizaci v autě. Litoval jsem každého, kdo se v těch polích smaží a prohání se padesátkou.

Následoval slavnostní start, který byl původně povinný v kombinézách, pořadatel to však zmírnil a nechal nás přejet rampu v „civilu“. Děkujeme, pařit se v té kombinéze se nám dvakrát nechtělo. Přejetí rampy bylo uděláno pěkně a mělo to svou úroveň i pro diváky. Komentátor nechal i nás říct pár vět, a tak jsme si zase na chvilku připadali trošku víc, než jen jako „malí kluci v slabých autech“.

Po projetí jsme auto vrátili mechanikům v servisu. Tom mohl dále upravovat rozpis a já jsem se alespoň prošel po servisu pozdravit kamarády. Například Honza Hloušek si odbýval spolujezdeckou premiéru, kterou si vychutnal opravdu dosyta. Společná taktika do závodu byla jasná, postupně zrychlovat, vyhnout se defektům a dovézt auto do cíle. Z klidné atmosféry mě vytrhl jen koncert odehrávající se asi 100m od mého pokoje, takže jsme s přítelkyní šli spát do auta za dům. No neberte to, když máte zaplacený pokoj v „hotelu“. Mimochodem, kdo se budete chtít ubytovat v Kostelci, vyhněte se obloukem Hotelu U splavu, nebo alespoň pokoji č.5. Tedy pokud se nevyžíváte v bydlení na kompostu za 700 na noc :-).

Sobota už od rána byla opravdu teplým dnem, a tak mimo taktiky jsme měli jasnou povinnost pít, pít a pít. Marně jsem se snažil přemlouvat tým, že bychom soutěž mohli odjet na mokrých měkkých gumách, aby se to do zatáček vozilo jako hen ten oné evo devět. Dostali jsme tvrdé bačkory od Pirelli a hurá na to. Jak jsme si řekli, do první RZ nastoupíme v klídku a uvidíme, jak na tom jsme. Na suchu jsem si totiž vůbec nevěřil. Bohužel se zhruba v polovině RZ na rychlém úseku auto rozvibrovalo jako kdyby mělo pomalý defekt. To mě hodně vystrašilo a cca 2 Km jsme jeli opravdu hodně vlažně a i do „dvojkových“ zatáček jsem ubíral. Časomíra v cíli byla neúprosná, 10s ztráty na Lukáše Nekvapila, s kterým se „potají“ srovnávám a téměř 25s ztráty na čelo skupiny. To bylo moc. Odjeli jsme do servisu, kde bylo auto zkontrolováno, ale všechno v pohodě. Tak jsme si řekli „ok, vibruje to, tak už o tom víme“ :-). Do další sekce, tentokráte tří RZ jsme se rozhodli zrychlit, ale odpovědně. Prostě zrychlit. To se sice povedlo, ale stále jsme na Lukáše s Romanem ztráceli pár vteřinek každou RZtu. Nejvíc jsme s Tomem prodali RZ Peklo. Ta je známá svojí nekompromisností k závodní technice a udělat zde defekt nebo jinak poškodit auto je velmi jednoduché. Kamarád a rádce Honza Dohnal mě před touto RZ důrazně varoval. Vyslyšel jsem jeho rad a choval se velmi odpovědně. Žádné razantní brzdění, žádné zbrklé dupání na plyn na kamenech, držet se striktně ve stopě, správně na to napsat rozpis, extrémně děravé úseky jsme vysloveně prodali. Jedno malinké jezdecké zaváhání přišlo asi kilometr po startu v odbočení za dům, kde mi sjela noha ze spojky a mě se nepodařilo správně zařadit jedničku. Tak jsme tam maličko ztratili. V cíli z toho v součtu všeho byla sice ztráta 5,6s na vítěze skupiny, ale to jsem vzhledem k velmi opatrnému přístupu bral jako úspěch. Takže s úsměvem na tváři jsme jeli vstříc druhému průjezdu RZ Skuhrov. Tam jsme trochu zatáhli a sami sobě si dali cca 14s. To byl rozdíl mezi naším prvním průjezdem s leknutím z vibrací a tímto druhým průjezdem. Schválně si těch 14s zapamatujte. V dalším a posledním servisu bylo auto jen zkontrolováno a provedeny preventivní kroky, doplněny tekutiny a obživa a jelo se na další sekci stejných tří RZ jako v druhé sekci. Plán bylo zase o trochu zrychlit. Tak jsme vyrazili a přiznám, že jsme tentokrát už jeli rychle. Z naší strany už to byl docela sport a dokazovala to i časomíra. Na každé z RZ jsme sami sobě zase odskočili, k rozdílu 14s jsme třeba přidali další dvě vteřinky. Moc nás psychicky nakoplo, že jsme Lukáše s Romanem začali stahovat. Sice o pár vteřinek, ale dařilo se. A to pro nás bylo nesmírně pozitivní.

Poslední RZ celé soutěže jsme s Tomem jeli vážně rychle a dali jsme do toho v rámci bezpečného dojetí do cíle všechno. Na této RZ jsme porazili i Zbyňu Hrabce, kterého já považuji za sakra rychlého a vyježděného jezdce s VTi. Vysmátí jak berušky jsme jeli do cíle, kde jsme se setkali s naším týmem, který nás hned přišel zchladit ledovou tříští a čerstvým pitím. To naše z auta mělo už asi 80°C a nedalo se to pít. Po chvíli, kdy dojel zbytek skupiny 9 do cíle jsme se dozvěděli, že jsme poslední RZ dne vyhráli v rámci naší skupiny. To byla pro nás s Tomem neskutečná radost. My se pořád považujeme za rally žáky a představa, že jsme porazili taková jména jako Vojáček, Lichovník, Hrabec nebo Nekvapil nás neskutečně potěšila. Nechci být pyšný, ale jsem na nás hrdý. První dílčí vítězství v rámci Mistrovství České republiky a skupiny devět, to už nám nikdo nevezme. Byli jsme a stále jsme moc šťastní. Celou soutěž v rámci naší skupiny vyhráli Lukáš Nekvapil a Roman Koscelník. Klukům znovu moc gratuluji a vítězství jim z celého závodnického srdce přeji. Vyhráli s náskokem 10,7s před námi. A teď si vzpomeňte na těch 14s z první RZ :-). Samozřejmě, že na to se nehraje. Kluci vyhráli zaslouženě a my po zásluze obsadili šestou příčku. A fakt, že se šest posádek vměstnalo do rozestupu 10,7s, to samo o sobě ukazuje, že se opravdu závodilo a jelo rychle. Byly to krásné závody.

S Tomem jsme se shodli, že navzdory té šesté příčce nám něco uvnitř mysli říká, že toto byl nejlepší závod naší krátké kariéry, který jsme zatím odjeli. Nedělali jsme chyby, chovali se odpovědně s ohledem na auto a ještě jsme dokázali být rychlí. Kostelec se zkrátka povedl.

Výsledek i dosavadní progres v rámci sezóny potěšil i našeho hlavní partnera, softwarovou společnost DAQUAS. A my ji tímto moc děkujeme za důvěru a trpělivost s námi.

Bezprostřední pocity a průběh závodu můžete shlédnout na následujícím videu.