Tři letošní přestupy Jana Lungy

Loňský rallyový nováček Jan Lunga učinil pro letošní sezónu několik výrazných změn. Z Poháru ČR přestoupil mezi pole sprinterů, civica vyměnil za silnější clio a po úvodním podniku navíc vystřídal Jana Kubalu na horkém sedadle Ondřej Koubek. Honza prokázal svoji rychlost už loni a letos se okamžitě zařadil do špičky třídy 8. Po čtvrtém místě na Vrchovině a vynechání Lužických hor obsadil v rámci své kategorie druhou příčku na Kopné i v Krkonoších a v průběžné klasifikaci mu patří bronzová pozice za Matějem Řehákem a Oldřichem Hrubým.

Honzo, pro letošní sezónu jsi učinil dvě výrazné změny. Předně jsi přestoupil z Poháru ČR mezi pole sprinterů. Co tě k tomu vedlo a můžeš oba seriály porovnat?

„Pohárové závodění bylo dobrým odrazovým můstkem do rallyového kolotoče. Loni jsem neměl vůbec žádné zkušenosti ani známosti. Jelikož v Poháru ČR jsou méně přísná pravidla, nižší startovné a nebyl povinný ochranný systém HANS, byl pro sbírání zkušeností nejlepší variantou. Menší nevýhodou bylo, že jsme ve třídě SA2 startovali s enkovou hondou společně s vozy třídy R2 a Kit Car. Soupeře se silnějšími vozy jsme ale moc nesledovali a spíše hleděli na ty, disponující stejnou technikou ve třídě 9. Přestup do sprintů beru jako další krůček vpřed a porovnání se soupeři se „stejnými“ auty. S odstupem času tento krok hodnotím velmi pozitivně. Ve třídě 8 je totiž letos velmi silná konkurence a pokaždé je s kým závodit. Především tato kategorie patří na startu vždy k nejobsazenějším. To slibuje super boje a odjeté závody to jen potvrzují.“

Další velkou změnou je přestup z hondy k renaultu, tudíž k technice o třídu silnější. Jak obtížné bylo zvyknout si na nové auto a jak bys porovnal clio a civica? Jaký je původ tvého současného vozu?

„Přestup k silnější technice nebyl vůbec plánován. Chtěl jsem pokračovat s hondou. Ty ale byly v mém loňském týmu pro sprinty všechny obsazené. Shodou okolností jsem se ale začátkem roku potkal ve Zlíně na školení s Lubošem Brtníčkem. Ten mi nabídl možnost startovat s cliem. Zpočátku jsem měl ze silnějšího auta trochu strach. Po uklidnění, že jde jen o trochu silnější hondu, jsme si plácli. Hned první test mě ale rychle vyvedl z omylu. S civicem to mělo společné jen moje levé ruce na volantu:-). Nečekal jsem až tak velký rozdíl, když šlo pořád o enko, jen s vyšším obsahem. V porovnání je clio díky převodovce, podvozku a výkonu oproti hondě úplně někde jinde. Vyžaduje agresivnější jízdu a ve využití potenciálu auta mám stále velké rezervy a chybějící zkušenosti. Přesto mi mnozí říkají, že mi to auto sedí. To si já dovolím tvrdit až tehdy, co si na něj ještě více zvyknu. Takže pořád je co se učit a kde zrychlovat.“

Po Vrchovině jsi učinil změnu i na sedadle spolujezdce a Jana Kubalu nahradil Ondřej Koubek? Co bylo důvodem této změny? Ondřej v minulosti startoval i jako jezdec. Vnímáš to jako nějakou výhodu?

„Hlavním důvodem bylo, že vše ohledně rozpisu jsem měl z vlastní hlavy. Pokud jsem se chtěl posunout dál, bylo poohlédnutí se po někom zkušenějším asi nevyhnutelné. Přes Luboše Brtníčka jsem dostal kontakt právě na Ondru. Dozvěděl jsem se, že v době jeho jezdecké kariéry ho navigoval Ruda Kouřil, jehož považuji za PANA spolujezdce. Dalo se tedy čekat, že má tu nejlepší školu. Krok to byl opravdu dobrý a přiznávám, že mi to hodně dalo. Hned jsme si sedli i povahově a jsou z nás dobří kamarádi. Ostatní říkají, že jsme se hledali, až jsme se našli:-). Celé závody panuje v autě dobrá atmosféra a užijeme spolu hodně srandy. Musím říci, že se i skvěle doplňujeme, což si užívají i ostatní:-). Určitě vnímám Ondrovy jezdecké zkušenosti jako výhodu. Do samotného řízení mi ale moc nemluví, přesto si vždy nechám poradit.“

Dosud jsi letos odjel tři sprinty – Vrchovinu, Kopnou a Krkonoše. Můžeš je zpětně zhodnotit? Jak jsi vlastně spokojen s dosavadním průběhem sezóny?

„Celkově spokojený jsem už jen proto, že jsme zatím dojeli všechny závody bez sebemenší škody na technice. Doufám ve stejné pokračování i ve druhé polovině sezóny. Vrchovina byla o zvykání na nové auto a první jízdě na sněhu. Byla to velká škola a prioritou bylo spatřit cíl. To se nám podařilo a v cíli nám mohla mrzet jen čtyřicetivteřinová penalizace za pozdní příjezd do časovky, která nás stála třetí místo. Na Kopné už konečně bylo „normální“ počasí a tak jsme chtěli bojovat alespoň o pódium. Že budeme nakonec bojovat o vítězství, jsme na tak těžkém závodě nečekali. Jízda na mokrých pneumatikách mi vyhovuje více, než na suchu. Dokladují to tři vyhrané rychlostní zkoušky. Stříbro na tak těžké soutěži v nejpočetnější třídě pro nás bylo velkým úspěchem. Do Krkonoš jsem se moc těšil a chtěli jsme pokračovat v nastaveném tempu z Kopné. Od prvních zkoušek to vypadalo na těsný boj o bednu. Byla škoda odstoupení Hrubého, s nímž a Řehákem jsme do té chvíle bojovali. Skončili jsme opět druzí, takže spokojenost.“

Vrchovina byla tvoji první soutěží na sněhu. Jak ses s tím popasoval? Neuvažoval jsi před startem, podobně jako mnohé posádky, na účast rezignovat?

„To určitě ne. Samozřejmě jsem ale jisté obavy měl. Startovali jsme poprvé s novým autem za podmínek, na kterých jsem sám nikdy nezávodil, navíc na sériových pneumatikách na sníh. Nebylo to jednoduché. Podmínky však měli všichni stejné, a tak nebyl jediný důvod, proč nestartovat. Každý musel přizpůsobit tempo daným podmínkám a možnostem. Navíc jsem měl radost z další nové zkušenosti.“

Krkonoše pro změnu několik posádek vynechalo s ohledem na povodně, sužující mnoho míst celé republiky. Měl jsi rovněž myšlenky na omluvení se? Co si vlastně myslíš o tom, že pořadatelé navzdory povodním soutěž uspořádali?

„Do Krkonoš jsem díky této situace jel se smíšenými pocity. Určitě jsem ale neplánoval neodstartovat v případě konání závodu. Bral jsem to tak, že pořadatelé zajisté mají nejlepší informace o okolí. Nevěřil jsem tomu, že by soutěž pořádali za každou cenu, pokud by to situace nedovolovala nebo by to bylo nemorální. Rovněž AJR, jezdící před soutěží kontrolovat trať, by zajisté nějak zasáhla. Jsou tam správní lidé na správných místech, a pokud by něco nebylo v pořádku, určitě by měli výhrady. Spíše mě zarazilo vyjádření některých jezdců z druhé strany republiky, co by se mělo a nemělo, aniž by dle mého měli podrobné informace, jak to na místě vypadá. Když jsme cestou na závody projížděli nejvíce postiženou oblastí, všichni v autě jsme se shodli, že nevědět o povodni z médií, nejspíše bychom si ničeho zvláštního ani nevšimli. Za dobrou věc navíc považuji sbírku, která místním pomohla. Na odjetí soutěže tudíž nevidím nic špatného.“

Závěrem se zeptám na tvé další letošní plány a ambice?

„Momentálním hlavním plánem je sehnat finance, abychom mohli odstartovat za měsíc v Kostelci. Všechny peníze si sháním sám, a tak mám velký problém pokrýt celou sezónu. Proto jsme také vynechali Lužičky. Pokud se podaří odjet Kostelec, budeme škrábat finance na další závod. V opačném případě se prostě dál nepojede. Momentálně jsme v tabulce průběžně třetí a minimálně na tomto místě bych rád zůstal až do konce sezóny. Vše ale ukáže až čas a peníze. Závěrem bych chtěl poděkovat celému teamu LB racing a hlavně Luboši Brtníčkovi. Vždy se nám všichni snaží vyjít vstříc ve všem, aby se nám co nejvíce dařilo. Jejich přístupu si velmi vážím.“

Foto: Robert Balcar