Jiří Šulc je bydlištěm na Vinci k rallye předurčen

Jiří Šulc (28. 6. 1994) je jedním z letošních nováčků na tratích rychlostních zkoušek. Teprve osmnáctiletý pilot z Vince na Mladoboleslavsku hodlá sbírat zkušenosti za volantem áčkových dvoukolek a o přestupu mezi čtyřkolky v nejbližších letech neuvažuje. S vášnivým rybářem jsme si v čejetické hospůdce U Kepkeho povídali nejen o rallye, ale třeba také o jeho největším rybářském úlovku.

Jirko, kdy ses začal zajímat o motoristický sport?

„Vlastně už od malinka. Od druhé třídy základní školy bydlím na Vinci, kudy vede trať legendární rychlostní zkoušky Rally Bohemia. Po trati vložky jezdím denně domů, znám jí dokonale ve všech třech variantách, v jakých se jela – start z Vince, ze Skalska i tu s odbočkou ve Vinci směrem do Koryt. Na Bohemii jsme nikdy nechyběli. Tátova firma Partner AAS byla hlavním reklamním partnerem Petra Bartoše, a tak jsme s ním objížděli všechny republikové i evropské autokrosy. Několikrát jsme zavítali na DTM, táta navštívil ve Španělsku Grand Prix formule 1. Být závodníkem bylo tátovým snem. Po diskusích jsme se nakonec, vzhledem k věku, rozhodli, že budu závodit já.“

Jaký je původ tvého Citroënu C2 R2? Proč padla volba zrovna na něj?

„Auto jsme objevili přes inzerát a jeli se na něj podívat do Polska. Patřilo Pavlu Bysovi, se kterým jsme se dohodli na jeho koupi. Chtěli jsme jít cestou pořízení vlastního auta, nikoliv půjčování. Auto bylo schopné závodit. Abychom ho však předělali k obrazu svému, stálo nás to docela dost práce.“

Vlastní auto vyžaduje tým. Můžeš ten tvůj představit?

„Sídlíme na Průmyslové zóně v Kosmonosích u Mladé Boleslavi. Šéfmechanikem je Petr Štác, kterému pomáhají Martin Vodička a Jiří Řezáč. Manažerem týmu je táta. Bez něho bych si své závodnické sny splnit nemohl. Na všechny závody nás doprovází i mamka, starající se o catering.“

Kdy ses s citroënem svezl poprvé?

„Úplně poprvé v únoru v Sosnové. Vpředvečer testu však napadl sníh a začalo mrznout, což nebylo úplně ideální. Následovalo svezení na klasické erzetě na Tachovsku. Z osmdesáti procent jí tvořil asfalt, zbytek byl šotolinový.“

První oficiální svezení jsi absolvoval na Testovací RZ Žiželice.

„Najel jsem asi čtyřicet kilometrů. Dojmy byly dobré, jen jsme v časové tísni nesehnali pneumatiky, jaké bychom si představovali. Organizace byla kvalitní, trať se mi líbila. Jen její asfalt byl až příliš hezký, tak nešlo až tak dobře vyzkoušet auto.“

Na Vrchovinu jsi byl přihlášen, ale na startu jsi chyběl. Z jakého důvodu?

„Asi v polovině tréninku jsem se rozhodl na start rezignovat. Příčinou byly povětrnostní podmínky. Na sněhovou soutěž jsme neměli nastavení ani pneumatiky.“

Lužické hory už jsi dokončil. Jak je hodnotíš?

„Líbily se mi už od seznamovaček. Vstoupili jsme do nich bohužel minutovou penalizací za předčasný příjezd hned na úvodní vložku – Chotyně. Osmý čas ve dvoukolkách byl ale úplně super. Na „dvojce“ – Václavicích – jsem nedobrzdil dvě zatáčky a nabrali jsme ztrátu. Ještě více nás zbrzdil defekt na šotolinovém úseku při jejich druhém průjezdu. Stál nás asi půldruhé minuty. Přesto jsme do cíle dorazili a získali body za čtvrté místo ve třídě 6.“

Na Kopné jsi odstoupil už po úvodní rychlostní zkoušce. Co se stalo?

„Kopná nabídla extrémně náročné, ale také rychlé erzety. Jet čtyři sta metrů v omezovači nebylo ničím výjimečným. Ráno bylo mokro a vypadalo to na jízdu na rozřezaných nulách. Po náhlé změně počasí a příchodu vydatného deště jsme ještě trochu prořezávali mokré. Už od startu jsem věděl, že to bude problém. Poprvé jsem jel se závoďákem na vodě. První dva kilometry úvodní vložky – Kameňáku – jsem s potížemi čuchal brzdné body, jeli jsme opatrně. Pak jsme sice chytili tempo, ovšem v polovině rychlostky jsem tak, tak dobrzdil do levého odbočení, navíc nám odešla spojka. Dva kilometry před cílem jsme v lupení vzali šutr a udělali defekt pravého předního kola. Vložku jsme se ztrátou dokončili a kolo vyměnili. Na přejezdu jsme se na parkovišti pokusili opravit spojku. Závada však nešla bez mechaniků odstranit a tak jsme odstoupili.“

Můžeš představit tvého spolujezdce Radovana Buchu?

„Radek je také rallyovým nováčkem. Je obchodním partnerem mého táty a dlouholetým rodinným přítelem. Soutěže ho vždy lákaly. Zpočátku jsme sice plánovali, že by vedle mě usedl nějaký zkušený navigátor. Nakonec jsme se rozhodli učit od samých začátků spolu za pomoci Miloše Hůlky.“

Velezkušený Miloš Hůlka je tedy vašim poradcem?

„Ano. Miloš je kamarád a stal se našim učitelem. Požádali jsme ho o pomoc a on souhlasil. Pomáhá nám především s rozpisem, Radkovi pak ve spolujezdeckých záležitostech, jako jsou příprava, papírování, časové kontroly, celková organizace. Doprovázel nás na Lužických horách, a pokud mu to umožní pracovní vytížení, měl by s námi být i na dalších podnicích.“

Máš nějaké rallyové vzory?

„Jednoznačně Colina McRae. Líbil se mi jeho jezdecký styl a obdivuji, co dokázal. Ve světě se mi momentálně nejvíce líbí Sebastien Ogier. Z našich obdivuji Emila Trinera. Je neskutečné, že dokáže s fabií třídy 7 zajíždět časy v první desítce absolutního pořadí.“

Zmínil jsi, že bydlíš na Vinci. Jak vlastně vnímají obyvatelé této obce automobilové soutěže, zvláště v této nelehké době po loňských tragických událostech?

„To je hodně individuální. Záleží na každém. Najdou se fandové, kteří rallye vítají. Především takoví ti ex-komunisti, zvyklí donášet kdysi a donášející pořád, pořád remcají. Ti ale budou remcat asi vždy a proti čemukoliv.“

Zbývá ti čas na nějaké další koníčky?

„Už od mateřské školky jsem propadl rybaření. Absolvoval jsem rybářský kroužek, takže jsem legální rybář. Nejčastěji preferuji vody, spadající pod Státní rybářský svaz. Pod barákem nám sice teče Jizera, ale raději mám okolní pískovny kvůli obsádce ryb. Největším úlovkem byl sedmnáctikilový kapr na středním toku Labe. Svého času jsem u vody strávil sto nocí ročně nebo sám osmnáct dní v kuse. Dělal jsem šílené věci, například lov kilometr od břehu přes dvě cívky, vyvezené na velké kameny a propojené dohromady. Zažil jsem i čtrnáctidenní výpravu do jižní Francie a vody o čtyřech tisících hektarech. Ryby však sám nejím a zastávám zásadu: „Chyť a pusť!“ Po vstupu do rallye však šla rybařina na druhou kolej.“

Závěrem se nemohu nezeptat na tvé další rallyové plány?

„Letos chci odjet kompletní seriál sprintů, možná některý vybraný podnik MMČR. Příští rok bych rád více upřednostnil „velký“ mistrák. Uvažujeme i o koupi jiného auta. Určitě však zůstaneme u dvoukolek a áčkových aut. Čtyřkolku v horizontu několika let určitě neplánujeme.“