Rozhovor s Mirkem Topolánkem

Na slavnostním vyhlášení vítězů XI. ročníku Pražského Rallysprintu jsme o krátký rozhovor požádali spolujezdce vítězné posádky pana Mirka Topolánka.

Foto: Marek Felt - eWRC.CZ

Pane Topolánku, máme tady vyhlášení vítězů, vy jste členem vítězné posádky, jak se vám to líbilo?
Bylo to úžasné, ale nebylo to vůbec jednoduché. Když jsme jeli poslední průjezd RZ Cementárna, tak začalo drobně pršet, na trati byl vyházený písek z těch prvních erzet, hodně to klouzalo a spousta jezdců s tím měla problémy, ale Vašek ne. Dali jsme tam Valouškovi pět vteřin, což si myslím, že je hodně. Já jsem za prvé velmi šťastný, že jsem se svezl v pořádném autě a jel jsem i s nejlepším jezdcem v národních soutěžích. Je to vlastně naposled, protože „wéercéčka“ u nás bohužel dál jezdit nebudou. Myslím, že Václav by vám mohl potvrdit, že jsem to zvládal, já se samozřejmě sám chválit nebudu. My už jsme spolu trochu trénovali na Trojáku, stíhal jsem číst, a jelo se dobře.

Samozřejmě je to šou, nicméně všichni soutěžáci jsou blázni, a pro všechny je to šou jenom jako, protože všichni to jedou naplno minimálně do té doby, dokud mají šanci. Potom se dělají takové ty opičky pro diváky, to už všichni ví, jak to dopadlo. Samozřejmě je to všechno pro diváky. Na Strahově byla veliká spousta diváků, úžasná atmosféra, moc se mi líbili diváci, když se dělaly okruhy kolem betonu na kostkách. Myslím si, že každý sport je třeba přiblížit divákům co nejvíc, a právě ten soutěžácký sport je divácky hodně atraktivní.

I přesto, že mi je téměř padesát let, tak jsem ještě nerezignoval, získal jsem profesionální licenci, což je trochu legrace. Chtěl bych jet alespoň ty soutěže, které jet můžu, spíš jako jezdec, a pokud mne Vašek pozve, tak s ním rád pojedu i jako spolujezdec, protože já mu věřím a vypadá to, že on mě taky. A to je u soutěžních jezdců a spolujezdců ta zásadní věc.

Pro vás to ale nebyla první zkušenost se závodním autem, vy už jste startoval „Ve stopě Valašské zimy“…
Ano, to jsem jel s Hondou Integrou od Pospíšila. Celá trať byla pod ledem, auto bylo úžasný, měli jsme i skvělý gumy. Ze začátku jsem jel hrozně pomalu a opatrně, ale v opakovaných průjezdech jsem zajížděl třeba o minutu a půl lepší časy. Ten sport mě velmi baví, nejsou to okruhy, ty mě nelákají. Rally je velice chlapskej sport, navíc je náročný na spolehlivost a přesnost, člověk musí znát možnosti svoje i auta a mít kolem sebe tým správných lidí.

Rád bych vám poděkoval za rozhovor, přeju hodně štěstí ve vašem dalším závodění a doufám, že vás ještě uvidíme na tratích rychlostních zkoušek.

Je třeba umět vyhrávat i prohrávat a já se zrovna teď učím vyhrávat…