Přežili jsme Lužické hory

Na Rally Lužické Hory jsme se celý tým hodně těšili. Protože jsme na Vrchovině absentovali, byl to pro celý WRCko Rally Team první závod sezóny. Hlavně díky partnerství se společností DAQUAS můžeme letos absolvovat zbývající závody našeho malého mistrovství a k tomu Vyškov. No a jak jsme prožili první závod? Tak nějak všelijak, ale veskrze pozitivně. A jako vždy, vezmeme to pěkně popořadě.

Pátek

Seznamovačky se odehrávaly naprosto v klidu, i když jsme si občas kladli řadu otázek. Nejčastěji:

* Kam nás to ten itík táhne?

* V téhle boční ulici jsme ještě nebyli, viď?

* Stovky metrů žádná míra, kilometr žádná míra?

* Nemá tu být někde retardér?

* Nevíš, kde je cíl?

* Rozumiesz polski? :-)

Jak asi tušíte, itinerář nebyl z nejpřesnějších, respektive takto vypadá nevýhoda, když na seznámení se s tratí přijedete v hodinu zahájení. Některé věci na vozovce prostě ještě nejsou vyznačené nebo velmi špatně čitelné. Ale na stranu druhou, alespoň se člověk nenudí a průběžně zkouší i svou vlastní ostražitost. Vlastní psaní rozpisu probíhalo v pohodě, občas jsem si spletl levou s pravou, ale na to už jsme zvyklí, že občas myslím tu druhou pravou :-). Klidný průběh seznamovaček přisuzujeme taky tréninkům, kterých jsme letos měli před sezónou celou řadu, a tak se potvrdilo ono známé „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Škoda, že nám nevyšel žádný test s Hondou, respektive jsme si ho z finančních důvodů odpustili, bylo by lehčeji i na tom ostrém bojišti, ale k tomu se dostaneme. Po dopsání rozpisu jsme mazali k technickým přejímkám, kde mělo probíhat i měření jakýchsi hodnot v kombinaci posádka + HANS. U Kristýny už na nás čekal Petr Kolář s Hondou. Krásnou, nově polepenou Hondou. Vymysleli jsme si nový design, který navrhoval Tom a musím říci, že v kombinaci s jistou dávkou kreativity týmu Kolář Racing je z toho krásný počin a všem se nám výsledek moc líbí. Technická byla nakonec trochu hektičtější, než bychom potřebovali, protože Tom si zapomněl část výbavy na penzionu. Co nám trošku vadilo byl fakt, že pořadatelé ženou všechny posádky k technickým přejímkám kvůli HANSu a nakonec se žádné měření neodehrává. Stačí dát vědět dopředu, že se můžeme věnovat jiným činnostem. Nicméně, to všechno přebíjí fakt, že když jsme na technickou přijeli, tak nás pořadatelé zařadili hned za Škodu Fabii S2000 Esapekki Lappiho. To se nám už nepovede, aby za sebou stála tovární Fabie Škody Motorsport a naše Hondička. Zážitek.

Zbytek dne se odehrával v duchu příprav na závod, přepsání rozpisu nebo velmi příjemné grilovačky týmu. Navštívit nás přišel Renda Dohnal, který se stavil na deset minut a za dvě hodiny si ho vyzvedával spolujezdec, že už chce domů :-). Kluci z RZ1.cz David a Roman nám půjčili přejezdová sluchátka PELTOR a jako správní obchodnicí mi hned prodali sluneční brýle a další věci, které „nutně“ potřebuji :-). Super večer před závody s výbornou partou lidí.

Sobota

Hned vedle chrápajícího táty nás ráno probudilo brblání Hendrichovic Evo VII, které bylo zaparkované pod našimi okny. Normálně příjemný zvuk nebyl až zas tak „cool“, znělo to jak traktor běžící na dva válce :-). Nicméně jsme se v klídku nasnídali a jeli za „Kolářovcema“ rozjímat o pneumatikách a dalších zábavných tématech. Na jistotu jsme volili měkkou směs a mokrý vzorek. Tratě byly po dešti a i když v místech již osychaly, přeháňky byly na meteoradaru vidět a dalo se těžko odhadnout, kdy co kde spadne. Pro mě s Tomem to bylo poprvé, co jsme startovali na vodě. A to jsme ještě nevěděli, co všechno bude poprvé. Odjezd směr první dvě RZty. První rychlostka byla čistě o seznamování se s autem a jak se vlastně na mokru chová. Hledalo se kde brzdit, jak zatáčet aby to připomínalo kontrolovanou jízdu a tak. V cíli jsme byli potěšení, že jsme nedorazili poslední, protože jestli jsem měl z něčeho obavy, tak to bylo „jak se vlastně závodí na vodě“. To už se nedalo říct o druhé RZtě, kde se ke všemu přidala mlha, která mě poměrně dost rozhodila a zvítězilo „dojetí“. Čas nic moc. Spíš nic. Překvapilo mě však, jak že se auto chová i na vodě docela pěkně a hlavně, že docela pěkně brzdí. Sice jsem si ho párkrát zašlápl, ale více méně očekávatelně a na čase se to nemohlo projevit.

Výsledkově jsme totálně prokaučovali další RZty, kdy v jedné jsme dokonce dostali víc než minutu. Dodnes si lámeme hlavu kde, ale problémem je, že nám vypověděla službu kamera a stopnuto jsme neměli. Takže i když si říkáme, že mohlo jít o chybu v časomíře, tak je nám to prd platné, tak to prostě je. První servis se odehrával v pohodě a Honda se prakticky jenom umyla. Přišlo však lámání chleba v podobě výběru pneumatik. I když jsem si byl vědom, že tratě víc než osychají, tak zároveň s tím věděl, že v lesních pasážích ještě ne a že je opravdu hodně vytaháno od posádek jedoucích vpředu. V kombinaci s jistou dávkou nedůvěry v počasí jsem se rozhodl, že nechám stávající gumy, tedy mokré. Chyba. Jak se ukázalo už na přejezdu, tratě osychaly daleko rychleji, než se očekávalo a my tak zase ztráceli. Samozřejmě značná část ztráty jde na vrub nezkušenosti s danými pneumatikami a jízdou na smíšených podmínkách. Ohromnou radost nám udělal druhý čas ve skupině v RZ5. To nás aspoň povzbudilo, že nejsme taková kopyta. V servisu jsme předek přezuli za řízlý slick a jeli jsme směr poslední vložka. No, jeli. Bohužel kvůli necitlivé přejezdové době jsme museli v některých úsecích překročit povolenou rychlost a i tak jsme na start dojeli pouhou minutu před naším časem. Nic moc. Ale po cestě pěkně pršelo, tak se Honza začal chytat za hlavu, jestli ta změna gum byla skutečně správná. Naštěstí byla. I když kus RZt6 byl opět v mlze a na vodě, zbytek už byla viditelnost mnohem lepší a jelo se pěkně.

Opět však hodně opatrně. Hlavně dojet. Bylo ale hodně zábavné, když v rozpisu je „250 levá 4,4 400 pravá 5,4,4“. Jenže vám padne mlha a vy nevíte, jak vlastně dlouhých je těch 400. Tak se začalo vzpomínat, jestli se tam v prvním průjezdu dávala pětka nebo ne :-). V silnici se objevila díra a to si Honza vzpomněl, že od té je to k zatáčce asi 150 metrů Tak dobrý. I to je zkušenost, na dlouhých rovinkách pracovat s orientačními body. Co je ale důležité? Dojeli jsme do cíle, autu jsme neublížili a máme zase moře zkušeností navíc.

HANS + SIMPSON = FHR

Kdo teď čeká plamenná písmena o tom, jak je to hrozné mít to na krku, může jít o článek dál. Sice nejsme z těchto systémů nijak zvlášť nadšení, ale SIMPSON Toma neomezoval vůbec a HANS byl po celou dobu závodu daleko víc pohodě než jsem si myslel. Svůj nemalý vliv na to má ale investice do osmibodových pásů SPARCO. Za to moc děkuji Petrovi Kolářovi! Kde jsou ale oba systémy hodně nevhodné je, když máte časovku a hned za ní se připojujete na hlavní, kde je T křižovatka. Hlavu do strany, abyste se podívali, jestli něco jede/nejede nedáte. To byl docela adrenalin s tím řídit. Ano, na přejezdech se s helmami jezdit nemá, ale když za tou časovkou není místo kde zastavit, tak co máte dělat. Stačilo by, kdyby přítomný službu vykonávající policista vždy ukázal posádce, jestli má jet, nebo ne. Snadné.

Celkový pocit?

Jako vždy se ve mně mísí dva pocity. Jeden, který mi říká, že to bylo hrozné a zase jsme dostali napráskáno. Pak je tu ten druhý, který mi říká, no bože, co bys chtěl, jel jsi poprvé na vodě a před závodem jsi říkal, že ti stačí dojet. A nejen, že jsi dojel, ale nedojel jsi poslední. A jako vždy, ten reál je někde uprostřed.

Tedy, jsem nesmírně rád, že jsme úspěšně zvládli dojet do cíle soutěže, která byla docela rychlá a v kombinaci s vodou a mlhou vytvářela pro mě osobně velmi zajímavé podmínky, v kterých jsem ještě nestartoval. Vymstilo se nám, že jsme nenahráli tři RZty a v PČR jsme RZty moc nestopovali, protože nám nikdy o nic moc nešlo. Co mě mrzí je fakt, že náš výkon byl až výrazně nekonzistentní. Tři RZty nic moc a tři RZty celkem dobré, respektive se ztrátou, co jsme čekali. Poprvé ale můžu říct, jeli jsme s cílenou rezervou. A to nás trochu uklidňuje.

Dalším závodem bude Rallysprint Kopná, kde se dá čekat poměrně tuhý boj a hlavně nadvláda moravských posádek. A i když víme, že závodit proti moravákům zrovna na kopné končí bledě a většinou v lese, nechceme dát kůži lacino. Uvidímem co nás tam čeká, hlavně musíme bavit sebe a trochu i diváky, i když zrovna u těch se to s Hondou dělá docela těžko. Každopádně se do okolí Slušovic moc těšíme.

Na závěr mi dovolte poděkovat celému týmu Kolář Racing, který jako vždy odvedl perfektní práci nejen v přípravě auta, ale tak nějak celkově je to s nimi super. Mimo posádku banda WRCko Rally Teamu fungovala skvěle, diváci byli perfektní a patří jim dík, že i v tak mrzutém počasí trávili u tratí svůj čas. Stejně tak náš obdiv směřuje k časoměřičům, traťákům a dalším činovníkům rally, kteří to v kombinaci s deštěm, nízkými teplotami a silným větrem neměli vůbec jednoduché. A samozřejmě, díky partnerům, společnosti DAQUAS a KPCS CZ za podporu našeho závodění.

P.S.: Velká gratulace Rendovi Dohnalovi za jeho třetí místo ve třídě 7. Řezat s Fabií N1 auta bývalé třídy A5, tomu říkám výkon a má můj obdiv.