Robert Čonka: „O Vystrkovu se mi zdálo dlouho!“

Robert Čonka má za sebou nejúspěšnější sezónu své kariéry. Se spolujezdcem Petrem Zátkem si již dva podniky před koncem seriálu zajistili sprinterský triumf ve třídě 7. Mohli si tak dovolit luxus v podobě vynechání Jeseníků a místo nich se potěšit startem na závěrečné soutěži MMČR – Rally Příbram. Právě na tomto závodě Robert v roce 1995 své rallyové působení zahájil a od té doby má k němu vřelý vztah.

Roberte, loni jsi vybojoval sprinterský titul ve třídě 7. Jak obtížné to bylo a kam řadíš tento úspěch ve tvé kariéře?

„Pro mě je to samozřejmě největší dosavadní úspěch. Podle výsledků se sice mistrovské tažení může zdát jednoduché, rozhodně však stálo spoustu úsilí. Stojí za ním hodně práce a výborná příprava. Nemohu nezmínit mého spolujezdce Petra Zátka. Celou sezónu fungoval stoprocentně a má na výsledku stejný podíl jako já a celý můj tým. Málokdo si uvědomuje, že za poslední dva roky je asi nejúspěšnějším spolujezdcem. Co dokončená soutěž, to bedna!“

Můžeš zhodnotit konkurenci ve třídě 7. Kdo byl tvým největším soupeřem?

„Určitě Jiří Hladík. Od půlky sezóny už ale bohužel nestartoval, což mě zpětně velmi mrzí. Na posledním sprintu mě dost prohnal Martin Lošťák. Je to výborný pilot a doufám, že letos nás bude zlobit celou sezónu. Technika hodně trápila Radima Kryštofa. Naše souboje by jinak určitě byly mnohem těsnější. Pokud navíc přestane experimentovat s volbou pneumatik, bude to výrazně lepší:-).“

Zajímavostí je, že poslední tři sezóny vyhrál tuto kategorii vždy pilot, jenž obhajoval bronzovou příčku – v roce 2010 Lumír Galia, předloni Václav Kopáček a loni ty. Vidíš v tom nějakou symboliku?

„Před sezónou jsem si z toho dělal srandu, ale nakonec to tak bylo. Teď je tedy na řadě Pavla Tydlačková. Budeme si jí muset víc hlídat!“

Z tvých šesti sprinterských startů jsi třídu vyhrál pětkrát, v Kostelci jsi skočil druhý. Který závod považuješ za nejvydařenější a naopak?

„V Kostelci nás už od úvodní erzety moc zlobila technika. Auto záhadně škubalo a odjet ze zatáčky byl občas nadlidský úkol. Obával jsem se odstoupení. Druhé místo – navíc za moc dobře jedoucím Jirkou Hladíkem – tak bylo za této konstelace výborné. Nenadchly mě ani loňské Lužické hory. Zbytečný krátký úsek pseudošotoliny nám přivodil tolik škod, že nás to stálo start na Kopné. Přitom šlo vždy o moji oblíbenou rallye. Doufám tedy v letošní nezařazení onoho úseku.

Vyloženě mi sedly Krkonoše a Pačejov. Obě soutěže mám moc rád díky skvělé organizaci a vstřícnosti pořadatelů. Krkonoše navíc nabízejí nádherné tratě, takže pro mě jsou těmi NEJ právě ony.“

V čem vidíš příčinu tvé stoprocentní úspěšnosti dokončených startů?

„Základem spolehlivosti je příprava auta. Po třech předloňských odstoupeních v řadě jsme zásadně přehodnotili přípravu a preventivní výměny dílů. Pokud se chci na techniku spolehnout, nemohu nic ošidit. S vědomím, že jsme pro spatření cílové rampy udělali maximum, se i lépe jede. Je to však technika a zastávkovat může kdykoliv. V několika závodech nás trápilo ono zmíněné záhadné škubání. Jeho příčinu jsme nakonec odhalili až na závěrečném podniku ve Vsetíně. Takže je to samozřejmě trochu i o štěstí.“

Titul sis zajistil s předstihem a místo Jeseníků jsi tak absolvoval start v MMČR na Rally Příbram. Jak sis účast na dvoudenní soutěži užil?

„Příbram byla v roce 1995 mým rallyovým debutem. Vracet se sem je pro mě vždy něčím mimořádným. Po jednání s naším reklamním partnerem AUTOMASARIK s. r.o. a díky jeho podpoře byl tento start oproti předsezónnímu programu nadplán. Akci bez tlaku na výsledek jsme si s Petrem a celým týmem dokonale užili a vychutnali si skvělou atmosféru a krásné rychlostní zkoušky. Už nyní víme, že si to letos chceme zopakovat. O Vystrkovu se mi zdálo ještě dlouho po skončení soutěže. Troufám si tvrdit, že svoji náročností předčí rychlostky Kopné.“

V čem vidíš největší rozdíly mezi oběma šampionáty?

„Největší rozdíl vnímám ve startech Emila Trinera v MMČR. S fabií třídy 7 letí nehoráznou palbu. Za normálních okolností se mu není možné ani přiblížit. Jak napsal jeden novinář, deklasoval nás. A já se za to vůbec nestydím:-). Jinak mě ovšem konkurence za Emilem trochu překvapila. S úřadujícím loňským mistrem Vlastou Hodaněm jsme čekali větší boj. Od druhé erzety jsme však před sebe na stříbrnou příčku nikoho nepustili a v pohodě jí udrželi až do cíle. Prostě pohodový závod. Velký rozdíl je ve výkonnosti posádek. Sprinty jsou trochu vyrovnanější.“

Rozloučení se sezónou jsi učinil ve Vsetíně. Jaká byla motivace, když o titulu už bylo rozhodnuto. A proč tě navigoval Tomáš Blažek? Jaké bylo poslouchat rozpis od, původní profesí, též pilota?

„Vsetín už nebyl vůbec v plánu. Společné svezení vzniklo v podstatě jako hec s Tomem Blažkem. Chtěl vidět, jak se jede s autem se sekvencí a co dělám jinak než on. Pomohl start zajistit a tak jsme se vydali vstříc vsetínskému dobrodružství. Byla to opět velká pohoda a až na Tomovo odřené pozadí ze sedačky – musí trochu zhubnout:-) – jsme si to opravdu užili. Při čtení nebyl problém. Moravština zní libě a Tom to dával statečně. Občas mě i popoháněl. Poslední erzetu jsme letěli úplně naplno. Naháněl nás totiž Martin Lošťák a s Tomem jsme se navzájem chválili, jak jsme to hezky zvládli:-). Škoda jen Martinova odstoupení. Byl to krásný souboj!“

Tvým stálým spolujezdcem je nicméně Petr Zátko. Můžeš zhodnotit vzájemnou spolupráci?

„Petr udělal obrovský kus práce. Je z něj opravdu velký profík. Oba našim sportem žijeme, připravujeme auto, staráme se o finance. Kdo ho zná tak ví, že i do čtení rozpisu dává celé své srdíčko. Tím mě motivuje k lepším výkonům. Původně se měl vedle mě jen párkrát svézt a pak sám zamířit za volant, ale zatím se k tomu nějak nemá:-). Nyní se těšíme již na čtvrtou společnou sezónu. Takže hodnocení je vynikající a doufám v další dlouhodobé pokračování spolupráce.“

Uplynulý rok poznamenalo domácí rallyovou scénu několik tragických havárií. V čem vidíš jako zkušený soutěžák jejich příčinu?

„Každé zbytečné úmrtí člověka je strašně smutné a nastane-li při sportu, pak dvojnásob. Loni bohužel šlo o souhru nešťastných náhod. Následná hysterie a vyjádření prezidenta Autoklubu České republiky pana Ječmínka bylo mírně řečeno trochu přes čáru. Zabezpečení našich soutěží je na vynikající úrovni a hledání dalších řešení považuji za zbytečné. Každý účastník rallye – divák i člen posádky – je na tam na vlastní nebezpečí. I když si to nepřipouští, musí s možným rizikem počítat…“

Přesto se tě zeptám – jakou bys navrhoval cestu pro zvýšení bezpečnosti posádek i diváků?

„Co bych navrhoval? Snad větší apel na diváky při výběru místa ke sledování rallye. Opatření mohou být sebelepší, ale v důsledku je vše zase na lidském faktoru. Řešení Federace automobilového sportu vnímám v podstatě jako dobré. Vzhledem k hysterii, která proběhla, nebylo možné jen tak samospádem pokračovat dál. Protesty a všelijaké diskuse ze strany některých posádek mi připadají zbytečné. Když hraji hokej nebo fotbal, také musím dodržovat pravidla a ne napadat řídící orgány, že mi odpískali faul. Diváci zase v případě výtržností na fotbale musí počítat, že další zápas bude třeba bez nich. Pokud je pro mě nepřijatelné se přizpůsobit, musím jít dělat něco jiného. Ale to je mentalita našeho národa, viz. akce „Zeman není můj prezident“… Nelíbí se mi to, tak to nebudu respektovat…“

Vím o tobě, že vedle rallye máš vřelý vztah i k jiným sportům. Můžeš čtenářům ewrc přiblížit, které další sporty preferuješ a komu v nich fandíš?

„Mám rád v podstatě všechny sporty. Kdyby to šlo, měl bych v televizi zapnuté jen sportovní kanály:-). Naše rodina je posedlá sportem od hokeje, až po lyžování. Brácha jezdí profesionálně motokros, zbytek rodiny propadl basketbalu. Velkou naději máme v dceři mé přítelkyně Vendy. Má naprosto skvělý přístup a myslím, že díky své pracovitosti a srdci bojovnice to dotáhne ještě hodně daleko. Moc rád navštěvuji její zápasy, a přestože jsem jinak srdcem Sparťan, držím palce jejímu týmu Sokol Nusle. To je ovšem jediná výjimka!!!:-).“

Nyní se již blíží nová sezóna. Jaké do ní máš plány a co od ní očekáváš? Čím bys pozval diváky, aby si opět našli cestu k tratím rychlostních zkoušek?

„Zatím máme v plánu pět sprintů a snad opět Příbram. Cíle před sezónou nelze určit. Záleží na konkurenci. Samozřejmě bychom se chtěli pohybovat v popředí „sedmiček“ a občas bodovat mezi dvoukolkami. My diváky můžeme pozvat jen tím, že se vynasnažíme podávat dobré výkony, na které se bude dát koukat:-). Každopádně věřím v sezónu bez tragických událostí. Snad vše bude jen o krásném sportu jménem Rallye.“

Foto: Robert Balcar