Jak viděl Sosnovou Kilometr

Dovolte, abych se s Vámi podělil o své zážitky ze sosnovského Setkání mistrů. Protože už řadu let mám základní tábor právě v Sosnové, můžu při tomhle podniku nabídnout byt a stravu těm, kteří to jindy jinde zajišťují pro mě. Tím myslím partu kolem AK Luka týmu Milana Blahouta.

Byl jsem pověřen ubytováním šesti lidiček. Protože doma nemáme šest postelí navíc, museli jsme situaci řešit kreativně. Jedno dítě jsme odeslali k babičce, ale co se zbývajícími dvěma? Manželka zavrhla můj návrh postavit na zahradě stan. Přiznávám ale, že když jsem si představil, jak mi přimrzají ruce ke stanovým kolíkům, tak se mi do toho už taky moc nechtělo. Rozhodli jsme tedy, že hosty, na které nevyšla postel, strategicky rozmístíme v obýváku na nafukovací matrace, karimatky a podobně zdravá a pohodlná lůžka.

Byla sobota ráno. Zatímco manželka vařila a dělala další nedůležité práce, já jsem snesl z půdy nafukovací lehátko. Zbytečná námaha - stejně se večer ukázalo jako vyfukovací. A pak jsem vzal to nejmenší dítě a vyrazil na okruh. Mám to asi 250 metrů ke startovní věži, ale s naším dvaapůlletým trpaslíkem to trvá. "Tati, hele ... ních,"a pak ochutnává a ochutnává.

Malá a velká Kilometrová a Vašek

Prozkoumávali jsme depo. Lidí málo, všude jsme mohli, na dráze už se jezdilo. Došli jsme k Vojtěchům a tam si zrovna Vašek Pech se Štěpánem domlouvali, že ve čtyři odpoledne budou "konzultovat". Pak šel Vašek do svého servisu a jak si nás všiml, hned se k nám hlásil. Přiznávám, že mě to zahřálo u srdíčka. Jsem sice výrazný ksicht, ale počínající pleš jsem maskoval kšiltovkou. Přesto mě poznal. Pozdravil se s naší princeznou a prohodili jsme pár vět: jak mu to šlo u Mičánka s utahovákem, čím pojede pražský sprint a že by to mohl natřít Kopejdovi i tou Corolou. Moc mě potěšil: toyota netoyota, Vašek chtěl bednu.

Zkouknul jsem pak ještě pár jízd a odnesl jsem dítě domů, abych se ho zbavil. Hosté už přijeli , tak jsme po gáblíku vyrazili zase na dráhu. Spodky, zimní boty, rukavice. Sibiř hadr. V sobotu je na setkání mistrů parádní to, že se hodně jezdí a přitom se dostanete téměř všude. Takže rozhodně je to pestřejší, než v neděli, když se musíte upíchnout na jednom fleku natrvalo. K vidění byly také známé tváře ze skvělého eWRC - MravenecZ, Marek, Agnus, Felt atd..

Každý se oblékl jinak

Znovu jsme prolezli celé depo. U Pechů jsme předali tvarohové a borůvkové koláče, které pro Vaška moje drahá polovička upekla. Asi jim chutnaly, protože když jsme Vaška později zase potkali, tak hlásil, že byly vynikající a jen se po nich zaprášilo. Já je taky můžu.

S těmi buchtami a perníky od mé milované je to celé nějaké divné. Když nějakou buchtu upeče a sní ji nějaký závodník, tak určitě něco vyhraje. Upekla Engemu, šup a byl o následujícím víkendu na bedně, upekla Pechovi, šup a byl druhý den na bedně. Přijel Blahout, taky kus snědl a oznámil nám, že bude letos mistrem své třídy v ČMPR.

Tak jsem jí nařídil, že musí Blahoutovi něco upéct i pro velký mistrák.

Pak jsme v depu zavítali k panu Semerádovi. Svůj příslib horkého čaje zveřejněný v článku na eWRC skutečně plnil a pořád nám něco nutil, zatímco jeho mechanici mu postupně celého myšáka rozebrali. Milan Blahout si s ním povídal, my jsme okukovali a poslouchali. U Semerádů se postupně střídali Tuček, Liška, Trojan. Přestože auto vypadalo, že je tam tak na týden práce, byla skvělá atmosféra.

Čaj u Semerádů

Pan Liška popichoval Semerádovy mechaniky, že Solowovovi lidé to dělaj za takový a takový čas a trénují i vyndávání turba rozpáleného doběla. Pak se ale vyjasnilo, že Solowovovi mechanici berou sedmnáctinásobek průměrného polského platu ... a v konečném důsledku je to Solowovi stejně houby platné, když přijede k nám.

Taky jsme se stavili u pana Hoška.
"Pane Hošku, kolik to má koníků?"
"Chlapi, já nevím, zeptáme se tady hlavního motoráře ... Kolik že má ten dvoulitr koní?"
A motorář na to: "Čtyřistadvacet."
Čtyřista kobyl na sedmset kilo, to je asi blázinec.

420 kobyl na sedmset kilo

Šli jsme se ještě podívat na dráhu. Už se stmívalo, nejvytrvaleji kroužil Valda a šlo mu to valdovsky. Prostě paráda. Taky Vojtěch vozil a vozil a kromě nich ještě lítal po okruhu červený myšák a na okně měl jmenovku Netrval. Jezdil taky moc pěkně, ale netuším, o koho jde.

Zhruba v pět jsme dorazili domů a roztáli za pomoci slivovice. Probrali jsme všechno možné, Blahout nám okomentoval kdejaké video, a ve tři ráno se šlo spát.

Neděle, sedm. Že bych se na celej motorsport nevyflákl. Vždyť jsem sotva usnul a už mám jít zase do té zimy. Ale znáte to. Šlo se. Někteří na tribunu za čtyřista, někteří na VIP. Tribuna za čtyřista skoro plná, na VIP tribunách prázdno. Našli jsme si místečko, rozložili deky. Vedle nás tlupa Němců a všichni stojí. Kdyby si všichni sedli na zadek, tak se může sedět a všichni vidí, takhle se zase bude stát. Fakt je, že na spodních třech řadách leží vrstva sněhu.

Mistr volantu pan Hošek

Vychutnáváme si rozjížďky, ale je vidět, že je taková klouzačka, že v porovnání s loňskem se jede opatrněji. Velkoplošná televize umístěná před tribunami je skvělá - lze na ní sledovat, co se děje v šotolinové části, především v tom vinglu, kam z tribuny není vidět. Jenomže moc nefunguje. K tomu se přidávají občasné výpadky proudu na komentátorském stanovišti, takže hlasatelé mlčí. Na druhou stranu, když zrovna nemlčí, tak nevědí, co mají říkat. Ve zbylých dvou oktávkách se střídá šest jezdců a moderátoři nevědí, který z nich zrovna v jakém voze sedí.

Nějak nám není jasné, co brání tomu, aby asistent startéra dostal do ruky vysílačku a moderátorům na věž nahlásil, kdo jede a stojí na vnitřní a kdo na vnější straně. Vždyť s touhle situací přece museli počítat.

Takže se například stane, že podle moderátorů jede Trněný. Jede dravě, rozevlátě a pak ještě vystřihne kolečko pro diváky. Na tribuně hučí: Trněný za to vzal, asi zešílel. Za deset minut se dozvídáme, že podezření bylo na místě. Byl to Trojan.

Po rozjížďkách jdeme do tepla na oběd. Slezeme z tribuny a musíme obejít čtvrt areálu, pokud možno blátem. Záchody nikde, ale je tu les. S Jirkou Kulíškem probíráme možnost, jak ze satelitu stáhnout alespoň nějaký záznam z Monzy. Jo, Jirko, díky za tu Austrálii, skvělý úlovek. Však jste to viděli u Stanise.

Finálové jízdy přinášejí strhující souboje. Vašek dře, jede srdcem a rve se o vítězství, tribuny ho ženou, ale je mu souzeno druhé místo. Asi mu mechanici nechali té buchty jenom kousek.

Vašek Pech na trati

Když to shrnu: bylo na co koukat. Počasí akci nepřálo, řekl bych, že to bylo zatím nejhorší počasí Setkání mistrů. Dvoukolky, i kdyby to byly supršvestky, by se nechytaly. Chybějící záchody u tribun za čtyřista nebo třistapadesát se mi nelíbí. Velkoplošná televize při finálových jízdách klekla úplně, ale za to asi může to vlhko. Za největší chybu považuji neschopnost organizátorů říct, kdo vlastně jede. Kolem trati je několik tisíc diváků a nevědí, který z šestice jezdců v té oktávce zrovna sedí. Celkově setkání považuji za pěkné, ale trochu chladnější než ta v minulosti. Mizerné je, že můj lístek opět nebyl vylosován ke svezení s Romanem Krestou.

Takže ahoj příště na pražském rallyesprintu. Jo, a fotky dělal Radek Penz, díky za ně.

Kilometr