René Dohnal: Na sbírání zkušeností haváriemi nemáme peníze!

René Dohnal (14. 6. 1991) loni absolvoval svoji první kompletní sezónu. Prioritou kunovického pilota byl sprinterský šampionát, kde ho až odstoupení tři kilometry před cílem závěrečného podniku – PSG – Partr Rally Vsetín – připravilo o celkový triumf ve třídě 10. Student Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně se však rozhodně nenechal znechutit. Nyní se již těší na nadcházející sezónu, v níž by si ve své kategorii moc přál početnější startovní pole.

Můžeš zavzpomínat na tvé motoristické začátky? Kdy jsi propadl kouzlu automobilových soutěží? Nelákaly tě i jiné motoristické disciplíny?

„Automobilovému sportu jako takovému jsem nejspíše propadl v pěti letech. Tehdy jsem nedělal nic jiného, než si hrál s autíčky a sledoval pořád dokola rallyové VHS kazety. Doma jsme nahrávali snad všechny podniky počínaje světovým šampionátem a konče sestřihy domácích soutěží v pořadu Svět motorů. K rallye mě přivedl můj otec. V mládí závodil s žigulíkem a automobilový sport mu učaroval. S ním jsem od malinka objížděl všechny závody v okolí bydliště. Když po dvacetileté pauze v roce 2002 znovu usedl do závodního vozu, nebylo to už jen o dívání. Poznal jsem soutěže i z druhé strany a našel v nich hodně kamarádů. Začal jsem snít o tom, že je jednou vyzkouším na vlastní kůži a dokážu si, že bych na to mohl mít. Samozřejmě mě baví sledovat všechny automobilové disciplíny, například Formuli 1 a DTM. Rallye pro mě však vždy byla královnou motoristického sportu. A to se nikdy nezmění:-).“

Máš nějaké učitele, rádce a vzory?

„Bez lidí, kteří mladému, nezkušenému člověku v začátcích jeho kariéry předají zkušenosti, to prostě nejde. Já osobně mám obrovské štěstí, že jsem vždy narazil na vstřícnost a porozumění i u takových závodníků, kterým nesahám a nikdy nebudu sahat ani po kotníky. Proto si každé cenné rady moc vážím a beru si ji k srdci. Mými učiteli a rádci jsou samozřejmě táta, pan Rudolf Kouřil a mnoho dalších lidí. Je jich tolik, že vyjmenování všech by bylo na dlouho. Navíc bych se bál, abych na někoho nezapomněl:-). Mezi mé vzory patří ze zahraničních pilotů Petter Solberg a Sebastien Ogier. Doma to jsou Roman Kresta, Jan Kopecký, Mira Tarabus a Adam Kobliha.“

V roce 2011 jsi debutoval v Uherském Brodě, stihl jsi ještě Slušovice. Jak obtížné to bylo?

„Pamatuji si to jako by to bylo dnes. Řidičák jsem měl teprve rok a zkušenosti v běžném silničním provozu prakticky nulové. Auto jsem poprvé řídil až v autoškole. Mám proto nevýhodu proti klukům, jezdícím už od útlého věku například autokros či rallycross. Uherský Brod byl křest ohněm. Šel jsem naprosto do neznáma po nějakých dvaceti, třiceti kilometrech odjetých s autem. Navíc nás čekaly noční zkoušky a městská speciálka. Byl jsem nervózní natolik, až jsem na startu úvodní vložky místo jedničky zařadil zpátečku:-). Premiéra jak má být. Zvládli jsme ji však a vyhráli třídu 10. Byl jsem nadšen. Bez jakýchkoliv zkušeností jsem dovezl auto do cíle a moc se naučil. Slušovice už byly trochu jednodušší. Věděl jsem již, do čeho jdu. S odstupem času jsem šťastný za možnost začít na podnicích, kde o nic nešlo. Získal jsem přehled, co vlastně rallye obnáší. Občas jsem býval jedním z těch kibiců podél erzet kritizujících pomalou jízdu některých soutěžících. Hned po Brodě jsem musel vzdát hold všem, kteří do kokpitu závodního auta sednou. Chce to velkou odvahu a je jedno, jestli jste první nebo poslední. Od té doby nesnáším kritiky, kteří sami závoďák nikdy neřídili.“

Loni už jsi absolvoval kompletní sprinterskou sezónu. Jak jí hodnotíš?

„Hodnotím jí maximálně kladně. Vyjma jednoho jsme splnili všechny cíle – pravidelně dojíždět, neublížit autu a učit se. Riskovat je snadné. My ale nemáme peníze na sbírání zkušeností hledáním hrany vozu a haváriemi. To si mohou dovolit ti s neomezeným finančním rozpočtem. Proto mě těší celosezónní nulová škoda na autě. Probrzdil jsem pouze jednu odbočku na Barumce. Jejím absolvováním jsem si splnil sen. Bylo neskutečné stát na cílové rampě a obdržet medaili s pohárem. Hlavou se mi promítly chvíle mého dětství, kdy jsem při sledování tohoto ceremoniálu pravidelně stával mezi diváky pod rampou. Jedinou kaňkou sezóny bylo vsetínské odstoupení tři kilometry před cílem. Díky neznalosti závodní převodovky jsem špatně zařadil na přejezdu k třetí rychlostní zkoušce a ozvala se podivná, slabá rána. Poté jsme odjeli téměř celý závod s tím, že tato má chyba nemá vliv na převodovku. Bohužel však při podřazení na poslední erzetě jsem vyjel ze zatáčky bez zařazené rychlosti a nebylo možné zařadit žádný kvalt. To nás stálo titul ve třídě. Asi to tak ale mělo být. Alespoň máme letos o co závodit.“

Pilotoval jsi dvě auta třídy 10 – Volkswagen Polo a Škodu Fabii. Můžeš je porovnat? Proč ses rozhodl pro změnu vozu?

„S polem týmu BRS Racing pana Srba jsme absolvovali téměř celý rok. Na auto jsem tak byl již zvyklý. Jde o velice dobrý a pro začátek kariéry naprosto ideální vůz. Na fabii jsme přestoupili hlavně ze zvědavosti porovnat obě auta. Po Vsetíně musím uznat, že ta ze stáje WR Motorsport pana Henricha Řeháčka je velice dobrá. Perfektně se mi řídí a má obrovský potenciál. Od pola je však odlišná natolik, že jsem jí ve Vsetíně využil asi ze třiceti procent. Poznávat jí dále považuji za výzvu.“

Kterou soutěž považuješ za tvoji zatím nejvydařenější? Je naopak nějaká, na kterou bys raději zapomněl a proč?

„Nejvydařenější byl Kostelec, kde jsme dokázali držet krok s Michalem Srbem. To pro mě byl impuls, že se s panem Kouřilem ubíráme správným směrem. Opravdu vše sedlo. Možná tomu napomohlo i krásné počasí a suché tratě, kterých jsme si loni moc neužili. Nejraději bych zapomněl na smutný Vsetín. Odstoupit tři kilometry před cílem a přijít tím o vše bylo velmi frustrující. I odvrácená tvář závodů však byla velkou zkušeností. Jsem rád, že jsem to psychicky zvládnul a našel v sobě sílu pokračovat i letos. Pro zisk titulu ve třídě 10 udělám vše.“

Třída 10 je v posledních letech hodně málo obsazená. Nebylo to trochu demotivující? A máš nějaké informace o konkurenci pro nadcházející sezónu?

„První sezónu jsem se snažil pojmout jako učednickou a výsledky moc nesledovat. Pak jsme se však celý rok prali ve třídě s Michalem Vaňharou. Přetahování o vteřinky mě moc bavilo. Slabá neúčast v naší třídě mě každopádně mrzela. Snažili jsme se proto porovnávat časy se soupeři ze tříd 7 a 9, především ztrátu na kilometr. Kdo s námi bude startovat letos, zatím netuším. Přeji si co nejvíce posádek.“

Na Barum Rally sis odbyl premiéru v MMČR. Jak obtížná byla oproti sprintům? V čem jsi vnímal největší rozdíly?

„Hlavní rozdíl jsem poznal již při seznamovacích jízdách. Po dvoudenním sezení v autě s minimem odpočinku jsem byl docela vyřízen. Velkou odlišností jsou také dlouhé a náročné rychlostní zkoušky. Barumka mi dala ohromné množství zkušeností. V nevyzpytatelném počasí byla skutečným křtem ohněm. Její dokončení bez větší chyby mě moc potěšilo. Jedinou kaňkou byl po mé chybě defekt a následná pětiminutová ztráta. To však k takovým závodům patří.“

Od začátku kariéry tě naviguje zkušený Rudolf Kouřil. Kde jste se poznali a jak hodnotíš vzájemnou spolupráci? Nakolik ti svými zkušenostmi usnadnil debut?

„Pana Kouřila jsem poznal díky tátovi, který se s ním znal. Protože už vychoval docela dost zkušených závodníků, otec ho požádal, zdali by to se mnou nezkusil. Nebýt pana Kouřila, asi bychom loni zažili hodně drahou sezónu. Věřím, že bez něj bych mnoho soutěží nedokončil. Je naprosto perfektní mít vedle sebe člověka, který poradí a v případě potřeby zvýší hlas, ale dokáže udělat i srandu. Mohu se na něj ve všem spolehnout a soustředit se jen na svůj výkon. Lepšího spolujezdce jsem si nemohl přát.“

Jaké jsou tvé další koníčky? Čemu se věnuješ, když zrovna nezávodíš?

„Jelikož stále ještě studuji na UTB ve Zlíně obor Informační technologie v administrativě, hlavní náplní mého času je škola. Vyjma závodů mě baví práce na PC, posezení s přáteli a cyklistika. Rád si také zahraji florbal a fotbal.“

Jsi mladý muž. Co ty a ženy? Jaké dívky se ti líbí? Máš nějakou přítelkyni?

„Dobrá otázka:-). Co bych byl za kluka, kdybych neměl k holkám vřelý vztah. Určitě nejsem vyhraněný jen na blondýnky či brunetky. Bohužel jsem spíše rodinný typ, hledající vážný vztah. Několikadenní románky nepreferuji. Hlavní je najít hodnou a tolerantní partnerku a mít se rádi. Zatím nemám ze vztahů úplně radostné zkušenosti. Zastávám ale názor myslet vždy na to hezké, co bylo, každý neúspěšný vztah brát jako velkou zkušenost a poučit se ze svých chyb. Takže má odpověď – momentálně žádnou přítelkyni nemám:-).“

Závěrem se nemohu nezeptat na tvé plány do nadcházející sezóny a další budoucnosti?

„Nerad plánuji moc dopředu. Člověk je pak zklamán, když to nevyjde. Zatím je jistá Vrchovina s fabií týmu WR Motorsport. Každopádně bych rád absolvoval kompletní sprinterský šampionát. Vše se však odvíjí od financí a tak nechci nikterak předbíhat. Počkám na vývoj situace v únoru a březnu a kolik jednání s reklamními partnery dovedeme do zdárného konce. Závěrem děkuji serveru ewrc za zájem o moji osobu, přestože nepatřím mezi známé a zkušené piloty. Díky patří také sponzorům a fanouškům za loňskou podporu. Těším se na všechny letos u tratí:-).“

Foto: Robert Balcar