Úpadek světových tratí

Automobilové soutěže patří co do prostoru, na kterém se odehrávají, mezi vůbec nejrozsáhlejší sportovní odvětví. V kategorii motoristických sportů hrají svým rozsahem jednoznačný prim, tedy pokud do stejné skupiny počítáme i maratónské rally typu Dakaru. Teď se ovšem zaměříme výhradně na klasické soutěže. Umístění tratí na běžné komunikace soutěžím přináší spoustu problémů spojených zejména se zabezpečením. Na druhou stranu volnost při vytýčení trati, a teď není řeč pouze o měřených úsecích, umožňuje zasadit slavnostní start do nějaké významné metropole regionu, kde se pak může odehrát i oblíbená divácká superspeciálka, zatímco klasické rychlostní zkoušky pořadatelé mohou umístit do úplně jiné lokality někde na venkově.

Na jednotlivých úrovních, ať už se jedná o volné, národní, regionální nebo světové soutěže je jasně patrný rozdíl v délce jejich tratí. Zde samozřejmě hraje prim světový šampionát, který ve svém kalendáři obsahuje nejdelší soutěže, které tvoří vzhledem ke svému rozesetí po celé zeměkouli hodně pestrou paletou. Dnes je samozřejmě hodně obtížné srovnávat aktuální soutěže s těmi, co se jezdily třeba v osmdesátých letech. Například v roce 1985 měla nejkratší trať finská rally, když se tam odjelo „pouhých“ 453 měřených kilometrů. Naopak nejdelší z klasických soutěží (mimo Safari a Cote d’Ivoire s maratónským charakterem) Tour de Corse obsahovala 30 RZ o celkové délce mamutích 1076 kilometrů.

Dnes je taková porce kilometrů bližší celkové délce rally včetně přejezdů. Kromě délky se rally smrsknuly i co do množství využitých úseků. Většina pořadatelů se připojila k trendu opakovaných průjezdů stejných úseků a hodně soutěží se dnes odehrává stylem dopolední a odpolední sekce vytýčené na stejných tratích. Vrcholem kompaktnosti se bezesporu stala Rally Sanremo 2000, která se odehrála v podstatě na několika málo úsecích, jež se od pátku do soboty jezdily různými směry tam a zpět. V aktuálních pravidlech je zakotveno, že se během rally může na daných úsecích s výjimkou superspeciálek jet pouze dvakrát. I když Jean Todt volal po větší pestrosti harmonogramů soutěží, vloni kromě částečně pestřejšího Monte Carla, Portugalska, Acropolis nebo Finska většina organizátorů pokračovala v trendu etap rozdělených do dvou identických sekcí.

Volnější ruce mají dnes organizátoři v natažení délky své soutěže, která může podle pravidel obsahovat od 300 až do 500 ostrých kilometrů. S nástupem nové kategorie WRC v sezóně 1997 došlo i ke zkrácení těchto kilometrů na cca 400 a o osm let později byl orientační limit délky RZ světových podniků dokonce ještě o 50 kilometrů snížen. Od loňska pak platí zmíněné hodně volné dvousetkilometrové rozmezí. FIA si od tohoto kroku slibovala, že si každý z pořadatelů najde své místo a vedle takřka maratónských rally tu bude i několik spíše sprinterských podniků. Nakonec je však situace taková, že se k natažení rychlostních zkoušek k hornímu limitu odhodlali pouze argentinští a monačtí organizátoři. První jmenovaní se navíc po jediném loňském pokusu vracejí ke konvenčním čtyřem stovkám.

Zato těch kratších soutěží začíná až nezdravým způsobem přibývat. Už před čtyřmi roky si tuto cestu zvolili finští organizátoři, když se svůj podnik rozhodli končit předčasně v sobotu, aby se pak mohla odehrát pořádná party. Tamní rychlostní zkoušky od té chvíle pokrývají snížené množství těsně nad 300 kilometrů. A finští pořadatelé v tomto ohledu nezůstali osamoceni, když již vloni výrazně zkrátili svou soutěž rovněž Italové. Letos bude podnik na Sardinii znovu obsahovat množství kilometrů těsně nad pravidly stanovenou spodní hranicí a k tomu ještě bude soutěž pouze dvoudenní. Tradičně náročná Acropolis Rally, která vždy bývala opravdovým testem spolehlivosti, letos ze své pověsti něco ztratí. Ne, že by snad z jejích tratí zmizely kameny nebo došlo k „vyžehlení“ zatáček, ale pořadatelé oproti loňsku ubrali obrovskou porci celých 100 měřených kilometrů! Aby toho nebylo málo, tak se do skupiny škrtačů kilometrů přidávají rovněž Francouzi, kteří podobně jako Řekové ubrali z délky své soutěže celou čtvrtinu a ve vymezeném rozsahu se dostali těsně nad spodní hranici.

Co největší ubrání délky trati si vloni usmysleli i ve Walesu, kdy jejich soutěž obsahovala v odjetých testech pouhých 324 kilometrů. Pro letošní sezónu mistrovství světa tato zkrácení vytváří kýžený mix, kdy se vedle sebe v kalendáři objevují podniky s hodně rozdílnou délkou tratí. Pokud se však podíváme, jak své rally oproti loňsku upravili pořadatelské týmy, které do této doby zveřejnili plány pro tento ročník, nemůžeme přehlédnout rozsáhlý úbytek kilometrů. Z osmi těchto soutěží nedošlo k výraznějšímu krácení pouze u tří, z čehož ale jedna (Sardinie) už výrazně „zhubla“ vloni. Celé čtyři rally pak oproti loňsku „zhubly“ o masivních 100 ostrých kilometrů! Pokud bude takový trend do budoucna pokračovat, dá se očekávat, že tu namísto různě dlouhých soutěží zůstane třináct stejně krátkých rally lavírujících na úrovni spodní povolené kilometráže. Stačí vzpomenout na rok 2005, omezení kilometrů na 350 a okamžité srovnání všech podniků této hodnotě.

Sestavit atraktivní a k tomu ještě dlouhou trať je samozřejmě náročným úkolem nejen v naší malé zemi. Svou roli dozajista sehrávají i nikdy zbytné finanční prostředky. Ovšem světový šampionát má být výkladní skříní automobilových soutěží a nabízet to nejzajímavější a nejnáročnější, co může svět rally nabídnout. A délka tratí rozhodně není při hodnocení náročnosti šampionátu zanedbatelným údajem.

O změnách harmonogramů světových podniků v posledních i dřívějších letech se můžete sami přesvědčit na ewrc-results.com